Televize slavila deset let svého vzniku a na obrazovku se poprve dostal náznak Večerníčku pod názvem Stříbrné zrcátko, což byly nedělní odpolední pohádky po vzoru pravidelných pohádek pro děti v Československém rozhlase. V kinech se hrál film "Kam čert nemůže" a Beatles narůstala čím dál větší křídla.
Vojna byla za mnou a celý život přede mnou. Nastoupil jsem už přímo na ředitelství statku a ředitel, soudruh Baráček, člen ÚV KSČ, mne pozval do své kanceláře a spustil:
"Tak tě, inženýre, vítám. Pořebujeme mechanizátora na úrovni, a tak se snaž. Cosi tě v té Praze jistě naučili a slyšel jsem, že váš ročník byl jeden z prvních, který absolvoval nově vzniklou mechanizační fakultu. Jsi členem KSČ a tak to má být. Nějaký rok si tě proklepnem a zatím budeš dělat mladšího mechanizátora a Franta Škárků tě bude mít k ruce. Dostaneš motorku, abys mohl dojíždět z Karlova a objíždět hospodářství. Julinko" zavolal sekretářku, "ať mně ekonom donese platové zařazení tady inženýra". Stalo se, a tak jsem se dověděl, že můj nástupní plat bude činit 1300 Kčs, což bylo o 300 Kčs více, než jsem pobíral před vojnou. Juchůůů!
Vyfasoval jsem motorku, světe div se, Jawu 350 kývačku zcela novou, neforemný mundur a místo v kanceláři. Byl jsem zaměstnancem jednoho z největších státních statků v republice, ne-li největšího. Jeho katastr měl přes 10000 ha rozčleněných do sedmi hospodářství - Tovární Dvůr, Nový dvůr, Hevlín, Velký Karlov, Mackovice, Břežany a Litobratřice.
Na každém hospodářství byl kromě polností dobytek, někde sady a vinohrady, na tu dobu velmi vyspělá mechanizace a dílny. V Hrušovanech n. Jev. byly centrální provozy - Ústřední dílny, Středisko těžké mechanizace, sklady materiálně technického zásobování, vinné sklepy a ředitelství statku. Statek byl představován veřejnosti v republice jako ukázka pokrokového zemědělství a skutečně všechno tomu nasvědčovalo. Tahounem pokroku byl můj nadřízený Franta Škarek a skutečnost, že od ústředních orgánů byla ruka páně otevřená právě proto, že výsledky statku byly vemi dobré. A tak se do vybavení statku dostávaly urychleně nejen nejnovější stroje, ale i celé nové, pokrokové technologie.
Tak to byla pro mne šance jako hrom a chytil jsem ji za pačesy a držel vší silou. Za rok mně nabídli přestěhování do rodinného domku v sídle ředitelství statku a tím se vyřešilo nepříjemné dojíždění do práce na motocyklu. V té době jsem se už mohl přihlásit do nějaké menší soutěže v motokrosu. Neudělal jsem to ani později, i když jsem byl fanda do motorek jaksepatří.