Jsem Matěj, bydlím ve Vysočanech a v srpnu mi bude šest. Mám babičku Helenku v Bohumíně a ta k nám včera přijela. Mám ji rád, protože mi vždycky přiveze nového Legopanáčka. Ale dneska ráno jsem ji neměl rád, protože říkala, že mě vezme s nějakými dalšími babičkami na výlet vlakem, ale já na žádný výlet nechtěl, já chtěl být s maminkou. Začal jsem plakat a zkoušel na maminku svoje móresy, že jako budu blinkat, aby si to babička rozmyslela a nebrala mě do žádného vlaku. Nepovedlo se. Maminka mne nechala babičce napospas, dostal jsem na záda batůžek a šlo se.
Na vysočanském nádraží babička koupila jízdenky a čekali jsme, až budou hlásit rychlík na Tanvald. Hurá, vlak přijel, nastoupili jsme a babička začala pobíhat po vlaku sem tam jak myš v akvárku a hledala svoje kamarádky. To mě podrž. Tolik babiček jsem ještě po kupě neviděl. Začaly do mne hučet, ale raději jsem koukal oknem na louky a stromy. V Turnově se k nám přidaly další babičky a v Borku pod Troskami jsem konečně uviděl i jednoho dědečka, tak budeme na ten třináctičlenný babinec aspoň dva chlapi!
Vydali jsme se na pochod. Já s babičkou Lidmilkou jsem tu skupinu vedl, ostatní babičky šly jak husy za námi a babička Helenka byla poslední. Ale to mi vůbec nevadilo, protože nová babička Lidmilka byla moc hodná a pořád mi cestou něco ukazovala a zpívala mi písničku, jak hasiči jedou, stříkačku vezou...
Nahoře pod hradem Trosky jsem měl už dávno snědenou svačinu, když se konečně jako poslední připlazila i zpocená babička Helenka. A že ani nepůjde na věže, že se bojí výšek, no to je teda babička za všechny prachy. Do kopce funí jak lokomotiva, ve výškách se bojí, asi ji vyměním za Lidmilku, protože ta je moc hodná a koupila mi silikonový náramek. Babička Helenka je ale taky hodná a všem rozdala čokoládové medaile za to, že jsme vylezli na ten hrad. A jak tak moc svítilo sluníčko, čokoláda se začala rozpouštět a rozpatlala se přes nápis Český ráj 6.5.2016. Žádné babičce to ale nevadilo a dál medaile hrdě nesly na hrudi.
Pod hradem jsme se nadlábli. Já jsem si dal polívku s nudlemi, to já mám moc rád, babičky si daly nějaké vrabce s knedlíkem a zelím. Brrr, vrabečka bych nesnědl, i když byl upečený a už nelítal a nepípal. A šlo se dál. Docela už mne začaly bolet nožičky, ale jsem chlap a něco vydržím. Slyšeli jsme nějaké divné zvuky a babička Lidmilka říkala, že to kvákají žáby. A opravdu, už jsme viděli velký rybník a za chvíli byl další a pak ještě jeden. Mě však víc než ty rybníky zajímala hospoda, protože babička mi tam objednala palačinku s ovocem a šlehačkou.
A už jsme zase šlapali. Samozřejmě já s babičkou Lidmilkou první, přece tu skupinu musí vést někdo zodpovědný, kdo ví, kam by babičky bez mého vedení došly! A taky že jo! Několik babiček zabloudilo a nevěděly kudy jít, tak jim babička Jíťa napovídala přes mobil, no ještě že umí aspoň telefonovat, protože hrát hry na tom určitě neumí. Babky pořád zdržovaly nějakým focením. Konečně jsme došli do další hospody. Dojedl jsem svačinu a uvítal, že se tam motaly nějaké děti, protože toho babince už jsem měl docela po krk.
Rozloučily se s námi babičky Alenka z Doks a Jíťa a Jana a odjely autem. Na nádraží v Borku nás opustili Noskovi, kteří jeli na druhou stranu, a tak jsem zas zůstal jediný muž. Naštěstí jsem tu babičkovskou tlupu bezpečně dovedl do Turnova, kde jsme přesedli na rychlík do Prahy. Babičky Alenka a Eva vystoupily v Neratovicích, babička Olinka v Čakovicích a pak už byly Vysočany a to jsme vystupovali my s babičkou Helenkou a tam jsem najednou uviděl svoji maminku a v tu chvíli už mi byly všechny babičky ukradené, vyskočil jsem mamince do náruče a už se jí nepustil. A na žádný výlet s babičkami už nikdy nepůjdu!
