Ráda bych vám, milí íčkaři, napsala o svém dalším oblíbeném místě. A jsou jím zahrady. Tentokrát bych začala zahradou Valdštejnskou.
Valdštejnský palác je první světská stavba raného baroka. Valdštejn chtěl vybudovat sídlo, které svou velkolepostí bude konkurovat Pražskému hradu.
Valdštejnovo velikášství vyjadřuje malířská či sochařská výzdoba, ať už je to obraz nad oltářem v kapli sv. Václava, kde se sám zpodobnil jako sv. Václav, či v hlavním sále ve Valdštejnském paláci se dokonce zobrazil jako bůh války Mars.
Valdštejnská zahrada byla založena současně s palácem, s nímž je spojena Salou terrenou. Zahrada si zachovala svůj pozdně renesanční ornamentální charakter s prvky začínajícího raného baroka. Sala terrena byla prvním otevřeným zahradním sálem v Praze. Byla zřízena pro koncerty, divadelní představení a zábavy panstva. Koncerty se zde konají dodnes, někdy i módní výstavy.
Malíř a štukatér Bacio Bianco pokryl klenbu i stěny malovanými výjevy z trojské války podle Vergiliovy Aeneidy.
Na jižní stěně nahoře je zobrazeno antické božstvo - Poseidon v mušli tažené mořskými koni a Nereidky.
Strop je rozdělen do tří hlavních štukou orámovaných obrazů: uprostřed Olymp s Diem, Hérou a dalšími bohy včetně Skamandra – boha největší řeky v Troádě, severně Áres s družinou, jižně Artemis s družinou.
Před salou terrenou je příjemné posezení u bronzové fontány, znázorňující Venuši s Amorkem.
Cestička k jezírku je lemovaná sochami antických božstev od holandského sochaře Adriana de Vries, usazeným od doby Rudolfa II. na Malé Straně. Jsou zde kopie, originály odvezeny v r. 1648 jako válečná kořist.
Jezírko je plné různých ryb a rybiček, kolem se prochází bílí pávi a cestu dokreslují nádherné magnólie.
Nejvíce přitahuje pozornost krápníková stěna – uměle vytvořená iluze skalnaté stěny s krápníky a puklinami, která zdobí jižní kout zahrady. Doznívá zde Praha magická. Rudolf II. již léta odpočívá v hrobce katedrály sv. Víta, švédské vojsko vyrabovalo sochy dle soupisu, co mělo odvézt královně Kristíně. Jen krápníková stěna připomíná tajemné chodby, tajná zákoutí a kouty, ze kterých vylézají hadi a žáby. A nad nimi se všemu vysmívají a šklebí maškary. Zvláštní a podivuhodné masky, které ví své…. neboť mnoho již viděly a mohly by vyprávět. Kdyby chtěly.
