Turecko má rozlohu 800 000 km čtverečníc . Je 8x větší než ČR. Turků je asi 80 000 000. Turecko je sekulární, tzn., že zákony jsou odděleny od církve. Hlavní městem země je Ankara. Největším městem je Istanbul, který má délku asi 150 km a rozkládá se na evropské i asijské části Turecka. Ve městě žije asi 15 milionů obyvatel.
Ženy by měly nosit zlato, muži stříbro. Zlato dostávají ženy i místo kytky. Každá chce zlata co nejvíce. Když se totiž náhodou s mužem rozejde, to co má na sobě, jí automaticky zůstává.
NÁBOŽENSTVÍ , MEŠITY
Hlavní knihou islámu je KORÁN. Kdo není muslim, nesmí se této knihy dotknout. Největší svatostánek je zde AJA SOFIA. Původně měl půdorys kostela, později byly dostavěny minarety. Jediná mešita se 6 minarety je MODRÁ MEŠITA. Má údajně 21 043 modrých kachliček. Před vstupem do jakékoliv mešity je nutné se zout, ženy si musí zahalit vlasy a muži v krátkých kalhotách obléci jakési dlouhé sukně. Ženy i muži se modlí zvlášť. Nikdy nesmí klečet žena před mužem, protože při pohledu na její pozadí by se nemohl plně soustředit na modlitbu. Před vstupem do mešity si muslimové musí umýt nohy a všechny tělní otvory (uši,nos….)
99% lidí jsou muslimové. Křesťanů je zde jen minimum.
ŠKOLSTVÍ , SPORT
Istanbul je univerzitní město, je zde spousta vysokých škol. Městem jezdí malé autobusy označené nápisem OKUL TASITI. Jsou to miniautobusy, které rozvážejí do školy a ze školy 10 -12 dětí. Docházka je osmiletá a povinná. Všechny stupně škol jsou soukromé i státní. Do školy se chodí od 6 let. Školní rok je od poloviny září do poloviny června. Státní školy nemají jídelny, jen nějaké kantýny. Soukromá škola stojí asi 1000 Kč, ale mají jídelny.
Existují učiliště, střední školy s maturitou. Poté je možno jít na universitu. Každá škola vyhlásí, kolik musí mít žák bodů, aby se student na školu mohl dostat. Existují Bc. i Mgr. obory. Studovat se může do 33 let. Někteří studují dlouho, aby si oddálili vojnu. Středoškolák chodí na vojnu na 15 měsíců, vysokoškolák na 5 měsíců. Vysokoškolák na iránských hranicích má 1 900 TL. Rukuje se každého čtvrt roku.
Mateřské školy stojí 600 TL. Vyučování ve školách je buďto dopoledne nebo odpoledne.Záleží na typu školy. V 17 hodin vyučování ve školách končí. Děti nosí uniformy, které financují rodiče.
Po vystudování VŠ jako učitel, musí jít učitel tam, kde dostane umístěnku. eprve po roce může jít na školu, kterou si sám vybere. Průměrný nástupní plat je 600 euro (1.300 TL). Počet dětí ve třídě se pohybuje kolem 45 dětí. Ve škole je málo tělocviku. Nemají plavecké, ani lyžařské kurzy. Sportem č.1 je fotbal. Už na zcela malinké děti je možné zde zakoupit dresy fotbalových týmů.
BYDLENÍ
Všechny byty jsou soukromé. Průměrná cena bytu je 70 000 euro. Některé mají rozlohu i 100 m2. V takovém bytě se platí 400 – 500 euro za nájem. Většina bytů má klimatizaci. Velká města mají většinou centrální topení. V menších městech se topí na propan-butanové láhve. Vody je zde všude dostatek. S elektřinou je problém. Na hranicích Iráku a Iránu elektřina není.
LIDÉ, RODINY, OSTATNÍ ZAJÍMAVOSTI
V Turecku je zákaz fotografování policistů, vojska, námořních vojenských lodí. Když napadne víc než 5 cm sněhu, je zastavena veškerá doprava a zavřeny všechny školy.
Turečtina zná tykání i vykání. V autobuse nám turecký průvodce Hasan posbíral pasy, aby je mohl ofotit pro hotely. Stále se neměl k tomu, aby nám je vrátil. V autobuse vypráví průvodkyně historku, ve které řidič neustále upozorňoval cestující, aby se připásali. V tom Hasan vyskočí a s úsměve volá -„Jo, připásat! Rozdat, už už“ My se smějeme a on radostně rozdává naše pasy.
Vidíte-li zahalené ženy, jedná se většinou o ženy z Iránu či Iráku. Turkyně většinou na sebe velice dbají. Děti jsou vychovávány k úctě. Rodina drží hodně pospolu. Staří rodiče vždy spoléhají na pomoc od dětí či vnoučat. Většinou děti nedávají do mateřských škol. Hlídá je rodina. Rozvodovost je zde 25%. Děti většinou dostává matka, otec je povinen platit alimenty. Dokud dítě chodí do školy - nejdéle do 25 let dítěte. V průměru je v rodině 2,25 dětí.
Do důchodu ženy odcházejí v 63 letech, muži v 65 letech. Kdo si platí pojištění, dostane důchod.
Občanské průkazy se vydávají už miminkům. Vypisuje se zde i náboženství a krevní skupina. Mnozí lidé neznají své přesné datum narození. Dříve, když se ještě většinou rodilo doma, mnohé matky přišly nahlásit na úřad tuto skutečnost třeba až po několika letech - až bylo doma více dětí.
Jména dětí vždy něco znamenají. Např. Denis= moře, Osgur=svobodný, Soner = poslední voják, Fátych = dobyvatel. Ilker =první voják.
Chlapi mají 3 povinnosti: svatba - syn - vojna.
Z vojny je možné se vyplatit. Ti,co dokážou, že pracují a bydlí v zahraničí nejméně 7-10 let, mohou se asi 7000 euro vyplatit. Turecko má jednu z největších armád na světě.
Při počítání na prstech začínají od malíčku - ne od palce jako u nás. Při pozdravu se jak ženy, tak muži líbají na tvář. Není slušné na veřejnosti nahlas smrkat. Ovšem "potahovat“ je běžné.
Svatba je velmi nákladná záležitost. Stojí rodinu spoustu peněz. Průměrná svatba má až 500 svatebních hostů! Pár nemůže spolu bydlet dříve, než po svatbě. Když se pár zasnoubí, nosí na pravé ruce prsten - většinou s diamantem! Po svatbě přibude pouze obroučka - podobně jako u nás. Samotná svatba musí být na úřadě. Svatba v kostele není uznávána. Na zásnubách bývá i 150 lidí. Před svatbou se rodiny domluví, která co koupí. Na svatbě se nepodává alkohol a většinou ani jídlo.
U moderní svatby, která začíná již večer, se alkohol i jídlo podává. Nevěsta se ženichem sedí na vyvýšeném místě. Nejedí, jen se usmívají. Jako svatební dary se dávají většinou peníze nebo zlato. To se připíná nevěstě nebo ženichovi na šálu. Druhý den mohou novomanželé své dary odnést do obchodu a vyměnit je za peníze.
Do pokoje odchází nejdříve nevěsta, pak teprve ženich. Ten jí musí dát nejprve zlato. Pokud dá zlata málo, má smůlu….
Před svatbou se musí snoubencům odebrat krev, aby se vyloučily případné genetické vady. Když jde hoch ukázat svou dívku svým rodičům, nabídnou jí čaj. Pokud podají i cukr, je nevěsta vítána. Když cukr nedají, nevěsta vítána není!
Oddací list má asi 30 stran. Jestliže si Turek bere Češku, musí se oddací list nechat přeložit do češtiny, což stojí asi 30 TL. Nevěsta mívá kolem pasu červenou šerpu jako důkaz, že je panna.
RESTAURACE, JÍDLO
Ve všech restauracích je přísný zákaz kouření. Lidé zde nechodí ani na pivo. Pokud si chtějí někde společně posedět, pak chodí do čajoven. Tady se kouřit může. Při mini hrníčku čaje dokážou sedět hodně dlouho!
Chcete si připravit čaj? Potřebujete k tomu 2 konvice. Do velké se dá vařit voda. V malé je připravený silný čaj. Ten se pak v hrníčku ředí 1:3.Tzn. 1/3 čaje, zbytek se dolije vodou - podle toho, jak silný čaj právě chcete. Káva je zde pouze rozpustná.
Alkohol - Raki - je z hroznů a má 45%. Ředí-li se vodou, zbělá a je nazýván Lví mléko. Aláh tedy nepozná, že se jedná o alkohol a tudíž se může pít po celý den.
Pivo - Afes - je plzeňského typu.
Jí se zde spousta zeleniny. Maso můžete vidět hovězí, jehněčí, ryby. Vepřové maso Turci nejedí. K dostání je minimálně a je velice drahé! Chcete mleté maso? Koupíte si maso, které chcete a prodavač vám je před očima pomele. Hodně se jí rýže. Ta se nejdříve opraží na tuku, pak zalije vodou a vaří se přikrytá novinami.
Zajímavým jídlem je baklava. Je to listové těsto proložené několika vrstvami směsí (rozinky,ovoce…). Peče se to za podlévání medem. Polévky se vaří většinou čočkové, drškové nebo z mozku ovcí.
PRŮMYSL, PRÁCE, SOC. SYSTÉM, DOPRAVA
Turci jsou téměř ve všem soběstační. Mají bavlnu, krávy, ovce, vápenec. Montují se zde auta a autobusy. Vyváží se elektronika. Dovážet se musí jen ropa a plyn. Pracovní síla je zde levnější, proto jsou výrobky levnější, ovšem kvalitní.
Není zde sociální systém. Podpory v nezaměstnanosti, nemocenské, mateřské dovolené…nic od státu nedostávají. Není zákonem dáno, kdy se má např. žena po mateřské dovolené vrátit do zaměstnání. Vše záleží na požadavku zaměstnavatele. Průměrný plat je zde 17 000 Kč. Hodně lidí zde pracuje na „dobré slovo“. Ti co pracují s pracovní smlouvou a jsou bez práce, mohou dostat až 1000 TL.
Řidiči dostávají v průměru 1000TL, ale zaměstnavatel jim platí pojištění. Benzin v Turecku stojí kolem 40TL/1 l. Pracuje se od pondělí do soboty. Jen ve státních institucích jsou 2 dny volna. Většinou zde pracují lidé z vnitrozemí přes sezónu. Pak jsou bez práce.
Překročíte-li zde v dopravním prostředku rychlost, (stačí o 6 km) zaplatíte 70 TL. Pokud zaplatíte ihned, dostanete slevu. Řidičák stojí asi 600 euro. Dělají se zkoušky technické, praktické a zdravotní testy. Řidičák může být odebrán a zároveň může být řidiči nařízeno, aby si řidičák dle potřeby udělat znovu. Auta jsou zde velmi drahá.
ZDRAVOTNICTVÍ
Není zde zdravotní pojištění. Nemocnice jsou soukromé i státní. Lidé si mohou platit soukromé pojištění. Na jednu pojistku za asi 2.500 kč měsíčně je pojištěna celá rodina. Oprava zubního kazu stojí asi 100TL (asi 1000 Kč).
Ve státních nemocnicích bývá hodně lidí, při odběru krve či třeba ultrazvuku není žádné soukromí. Do ordinace jde najednou i 6 lidí. Děti do 18 let a důchodci jsou pro státní nemocnice pojištěni státem.
Rodí se většinou císařským řezem. Turkyně tvrdí, že pokud odrodí běžným způsobem, nebudou pro ženy tak atraktivní. Za normální porod se platí 500 euro, za císařský řez 1000 euro. V obou případech jde matka tentýž, případně příští den z nemocnice domů.
Za odběr krve v soukromé nemocnici se platí 200 TL, ve státní 50 TL.
……………………………………………………………………………
Dle mne spousta zajímavých informací. Aspoň pro někoho. Cesta Tureckem končí, příště si vyjedeme jinam.
