Důchodce Fanouš Hovorka se ohlásil jako čerstvá ostraha v prodejně s drahými parfémy. Známý šprýmař se mylně domníval, že má kolem sebe spřízněné duše a lidi se smyslem pro humor. Zaujal pozici a začal se rozhlížet kolem.
Vedle něj stála paní středního věku. Bylo to podivné, neboť všechny ostatní prodavačky byly tak dvacetileté holky. Všechny zaměstnankyně se ptaly každé zákaznice stejnou větou: "Mohu vám být nějak užitečná, mohu pro vás něco udělat?“ Ptala se i prodavačka vedle hlídače. Ten se najednou otočil a pravil: "A paní, můžete se zeptat také mne?“ Paní naprosto zmatena prohlásila: "Mohu pro vás něco udělat, mohu vám být nějak užitečná?“A šprýmař odvětil.,, Samozřejmě, podrobnosti domluvíme až večer po směně!“ Se zlou se potázal. Paní procedila něco o sprosťácích a s odporem poodstoupila. Jakmile ale za nějaký ten čas byla tahle žena jmenována vedoucí, zjistil důchodce, že v této prodejně mu pšenka nepokvete.
Pobyt v prodejně se změnil na permanentní boj. Paní vedoucí jej začala oslovovat pátým pádem, což hlídače značně štvalo."Pane Hovorko, překročil jste přestávku o dvě minuty. Pane Hovorko, vy se díváte více ven na ulici, nežli do prodejny. Pane Hovorko, víte, že se nesmíte opírat o regály?“ Došlo to tak daleko, že žalovala majiteli soukromé agentury. Ten delikventa vyslechl a pravil: "Co by chtěla za ty prachy a v tom smradu!“ Že paní vedoucí mohla očekávat přiměřenou odvetu, je na snadě.
Jednoho dne odcházela paní vedoucí někam ven. Zůstala jediná prodavačka, Fanouš a údržbář opravující osvětlení. Paní v dobrém rozmaru zašveholila: Zuzanko, teď tu budeš mít na hlídání dva pány!“A Fanouš odvětil: "Zuzanko, vyberte si, kterého z nás budete muset hlídat víc!“ Jednou se Fanouš dostavil v sobotu a zjistil, že místo dvou prodavaček jsou přítomny tři. Podivil se, když zjistil, že je Den Marianne a jsou uznávány slevy z časopisu stejného názvu. Nastalou změnu komentoval: "No mohlo to dopadnout hůř. Mohla nastat horší varianta!“A vtom se z kanceláře ozvalo: "Ta horší varianta sedí tady!“
Hlídač si uvědomil, na jak ostré hraně se jeho boj odehrává. Paní vedoucí jej mohla vetovat. Nebylo by to poprvé. Fanouš totiž vyletěl předtím z vrátnice, když vtipem urazil mocnou vládkyni jednoho slovutného ústavu. Boj musel být sice nerovný, leč zbraně přiměřené. Mohl sice paní vedoucí urazit a být vyhozen, ale Fanouš si zvykl a v prodejně je kupodivu rád.
Boj se protáhl na neuvěřitelných dvanáct let! Ze vztahu se stalo jakési manželství. Sem tam byla paní vedoucí i vlídná. A tak napadlo Fanouše známé pořekadlo Co se škádlívá, to se rádo mívá. V tomto případě jde asi o velikánskou blbost.
Jak jde život, změnil se vztah v jakýsi stereotyp. Fanouš přijde, pozdraví, zaujme pozici. Snaží se vykonávat službu poctivě. Sem tam se zakecá s některou starou zákaznicí a diví se, že jej za ta léta znají. Občasné excesy jsou již vyčpělé a reakce paní vedoucí je jen tak bezděky připomínají.
Jednoho dne zavřel hlídač na chvilku oči. Nějak se zasnil, když vtom jej probudil dloubanec od paní vedoucí: "Pane Hovorko, vy jste spal!“A v hlídači vzplály piliny jako v pilinových kamínkách. Za přítomnosti zákaznic v plné prodejně zvedl hlas a pravil: "Paní vedoucí. Vy ani nevíte jak činí dobře sedmdesátiletému pánovi, když se o něj neustále zajímá o pětadvacet let mladší žena!“ Paní vedoucí zmizela ve své kanceláři.
Čas se navršil. Fanouš i paní vedoucí už vegetují vedle sebe v jakési letité strnulosti.Rozpory se pomalu ztrácejí v toku času. Až tuhle. Fanouš se dostavil ráno do ještě prázdné prodejny. Přítomna byla jenom paní vedoucí při přejímce zboží. Hlídač zjistil, že má v aktovce prázdnou Pet láhev. Rozhodl se ji vyhodit do odpadkového koše před prodejnou. Vyšel ven. Vrátil se a se zlou se potázal. Paní vedoucí pravila: "Nevycházejte zbytečně dveřmi. Máme na dveřích počítač zákazníků a zbytečným vycházením kazíte průměr!“
"Sakra, už jsem si myslel, že je mezi námi všechno v pořádku a buzerace za ta léta přestala," blesklo delikventovi hlavou. A pak se rozhodl. Na protest proti této výtce použije odvetu. Navzdory paní vedoucí, v nestřeženém okamžiku a při prázné prodejně, projde těmi dveřmi naschvál nejméně osmkrát!