V sobotu 28. 5. 2016 jsme vyrazili vstříc dobrodružstvím na naši milovanou Šumavu. Počasí nepředvídalo nic moc, ale my jsme s Petrem spokojení vděční návštěvníci a radujeme se z každého šumavského dne. Trochu jsem se obávala mého menšího zdravotního handicapu neboť jsem se zcela nezotavila z nedávného padesátikilometrového pochodu Praha-Prčice. Ne, že by mě skolil samotný pochod, nýbrž paradoxně cesta z Heřmaniček do Prahy. V přeplněném vlaku byla otevřena všechna okna, průvan řádil jako černá ruka a můj organismus trpěl. Celý další následující týden jsem trávila v práci, tudíž o nějakém čase na zotavení nemohla být řeč.
S sobotu jsme se ubytovali v penzionu v Nových Hutích a v neděli natěšeni vyjeli na kolech po zrušené železniční trati z Nového údolí do německého Waldkirchenu. Sluníčko svítilo a my se kochali nádhernou přírodou Bavorského lesa. Celkem 52 km, převýšení 547 m, ze sportovního hlediska žádný extra výkon, ale s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu z mého pohledu slušný výsledek. Další den, v pondělí, jsme naplánovali cestu přes Knížecí pláně na Bučinu, dál do Německa a zpět. Počasí nebylo přející jako minulý den a my neustále přejížděli z oblastí, kde pršelo a kde bylo sucho. Nakonec jsme po dlouhém rozhodování Německo kvůli dešti vynechali. Tím pádem jsme zkrátili trasu na celkových 36 km, převýšení 513 m. Já byla opět spokojená, jelikož jsem vyšlapala obávané stoupání na Bučinu a ani jednou jsem neslezla z kola.
V úterý nám počasí nepřálo. Od časného rána pršelo a všude kolem nás kroužily bouřkové hrady. Necítila jsem se ve své kůži, něco jako napůl zdravá, napůl nemocná a tak jsem ani neprotestovala, že sportovní aktivity vynechám. Zalehla jsem do postele a začala s intenzívním kurýrováním. Zázvorový čaj, paralen, citron, ovocné šťávy, zabalení do igelitu a šup do postele. Vypotila jsem minimálně dva litry.
Ve středu ráno opět zataženo, chvílemi déšť. Jeli jsme autem do Srní navštívit nově postavený vlčí výběh, kde jsme strávili přes dvě hodiny. Vlky jsme zahlédli, ale o tom psát nechci, možná někdy jindy, bylo by to na delší článek. Po vlčí obchůzce jsme zajeli do Kašperských hor a chtěli zdolat tisícový vrch Ždánov (1064 m). Zhruba 400 m před vrcholem prolétl nad námi blesk a silně zahřmělo. Lokální bouřka! Neriskovali jsme a pelášili zpět dolů. Paradoxně přes hájenku Nebe a zříceninu statku Peklo.
Ve čtvrtek jsme kvůli nepřízni počasí jeli na Kubovu Huť a odtud šplhali na tisícovku Obrovec ( 1050 m). Ale ani tato tisícovka nám nebyla letos souzena. Necelých padesát metrů před vrcholem, možná méně, začaly padat trakaře a létat blesky. Vypnuli jsme telefony a uháněli jako o život dolů. Seběh v pláštěnkách jsme přežili ve zdraví a jelikož jsem se cítila po zdravotní stránce lépe než v posledních dnech, zašli jsme do plaveckého bazénu ve Volarech. Na hodinkách jsem nastavila režim plavání a skočila do vody. Po sto metrech jsem informativně koukla na displey a zjistila, že něco není v pořádku. Jak by ne, místo schwimming jsem odsouhlasila spinning. Hodinky jako holinky, není divu, měla jsem na očích plavecké brýle a chybička jsem vloudila. Musela jsem znovu nastavovat sportovní režim. V závěrečném hodnocení jsem tedy uplavala za 1 hodinu a 6 minut o 100 m více, což je celkem 2150 m. Měla jsem obrovskou radost, že mé chytré hodinky dokáží vyhodnotit kromě jiného i styl plavání, takže v tabulce v počítači se ukazuje volný styl 1775 m a prsa 275 m. Kdo má zájem, může se podívat na mé veškeré sportovní aktivity vyhodnocené hodinkami suunto zde: Moje Moves
V pátek bylo snad nejhorší počasí celého týdne. Úplně nad celou Šumavou lilo jako z konve. Ačkoliv jsem měla v úmyslu vyjet svůj oblíbený kopec z Renštejna přes Svojše na Horskou Kvildu ( je to takový můj osobní ukazatel zdatnosti), kapitulovala jsem a dala si odpoledne pouze hodinku hathajógy. Nic jiného podniknout nešlo.
V sobotu ráno jsem se bláhově domnívala, že před odjezdem dodatečně zrealizuji svůj test zdatnosti, ale počasí se během dvou hodin zhoršilo natolik, že jsme jeli rovnou domů. Vynechala jsem i lezecké centrum. Doma nás čekalo překvapení v podobě rozbitého výtahu a my museli všechno včetně kol a nosičů tahat po schodech do čtvrtého patra, což byla krásná tečka za naším dovolenkovým pobytem.
Přesto přese všechno se mi moje dovolená moc líbila a už se těším na další.
