Přiznám se Vám lidičky, že nevím jak tento raport o pobytu v Loučné nad Desnou napsat. Kdyby tam byla Helenka Červenka, valející se zrovna teď (!) u moře, tak ta by to napsala jedna báseň.
V pátek 3. června 2016 byly Jeseníky přikryty takovou šedivou dekou, která se během dopoledne roztrhala a prosvítalo i sluníčko. Po prvních příjezdech íčkařů do penzionu Oáza v Loučné nad Desnou se zase však poněkud zatáhlo. Jenže příslušníci íčkařské rodiny se nedali, do kufrů, botohů a jiných zavazadel přibalili kromě fotoaparátů všech značek a nezbytných nabíječek všeho možného, především dobrou náladu. A té vzali sebou každý plný žebřiňák a kama chodili tama trousili úsměv, přátelská slova, objetí … no nebralo to konce. A to pravé vítání nastalo po příjezdu posledních íčkařů, ale to už se můžete podívat na fotky. Snad k vám všem pronikne ta radost a obohatí vám den.
Po příjezdu všech jsme se vybrali na procházku obcí Loučná nad Desnou, kterou nás ráda provedla Majka Seitlová. Společně s Hankou Práglovou měly organizaci pevně v rukách. Procházkou jsme se vydali na prohlídku zámeckého parku, samozřejmě udělali pár foteček (každý, takže jich budou desítky, za celý pobyt stovky). Procházku jsme zakončili v hospodě Na staré poště. Moc pěkná hospůdka i když na vídeňské kávě byla čepice z kyslé šlehačky, ale po reklamaci nám byla káva vyměněna.
V penzionu Oaza nás čekala večeře, řízeček. Poté program a volná zábava. Druhý den po snídani jsme se vydali místním expresem do Velkých Losin k návštěve zámku, byli jsme ač nezvaní i na svatbě. Kolem zámku je krásný park, který pokračuje i do areálu losinských lázní. Po obědě, který jsme si každý dali dle své chuti jsme si prohlédli losinskou papírnu. Není to ledajaká papírna, papír se zde vyrábí už někdy od 16. století prakticky stejně. Je to výroba ruční a papír je velmi ceněn, dokonce na něj píšě i anglická královna (nebo někdo od nich). Klidná prohlídka lázeňského areálu a následné posezení v cukrárně mělo také něco do sebe.
Vláček nás bezpečně dovezl zpět do Loučné a tam jsme po chvíli dostali zase najíst – tentokrát vepřo – knedlo – zelo. Nemělo to chybu.
Večer nám zazpíval písničkář Pepa Pinkas z Bohumína a poté byla volná zábava, přesvědčili jsme Jíťu Caklovou, že musí vytáhnout harmoniku a zahrát nám. Někteří odpadlíci odešli spát a ostatní končili někdy k půlnoci.
Ráno nás čekal výlet na přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně. O tom vám však musí napsat někdo jiný. My vyrazili k domovu.
Setkání v Loučné mělo úžasnou atmosféru, byla pohoda a dobrá nálada to prostě jistila. Ke všemu se na nás usmál i sám vládce jesenických hor Praděd a poslal nám krásné počasí.
Na závěr bych chtěla poděkovat ještě za to, že máme to naše íčko, protože kdyby nebylo, neměli bychom po celé republice tolik přátel. Přátel, kteří každému z nás obohatí život. A řekněte, není to skvělé?!
Za nás za všechny děkuji Majce a Hance za organizaci i starostlivost.