Kdo si nedal grog v zimě, nezbožňuje vánoční rumové kuličky a přiznejme si, že když do bábovky při její přípravě kápnete trochu rumu, má docela jiné kvality. Jenže není rum jako rum.
Co je rum
„Rozumně Uložená Měna“nebo „tekutý svetr“. To jsou jen dvě z přezdívek kapaliny, kterou jsme si zvykli nazývat rumem. Jenže ten náš „rum“ od roku 1. 1. 2003 není rumem, neboť se jedná o nápoj vyrobený dochucením zředěného potravinářského lihu. Rum, tedy ten pravý rum, je destilátem z cukrové třtiny, která v českém „tuzemáku“ není ani náhodou. Zatímco v případě pomazánkového másla jsme měli šanci vyjednat si výjimku, u rumu by nám to neprošlo.
Podle Encyklopedie Brittanica z roku 1911 pochází slovo rum z malajského „brum“ nebo „bram“. Ovšem je to jen jeden z možných výkladů. Jiný zdroj odvozuje název pálenky od latinského názvu pro cukr (saccharum) nebo cukrovou třtinu (Saccharum officinarum), jejichž zkrácením slovo rum vzniklo. Navštivme alespoň virtuálně Rhumerii de Chamarel, která z jižní polokoule, z ostrova Mauricius (ano, odtud pochází ona slavná známka Modrý Mauricius) posílá do světa vskutku úžasný nápoj. Mauricius znali Evropané už od roku 1507, jenže tehdy ostrov portugalští námořníci neuznali hodný kolonizace. To na Nizozemce udělal roku 1598 zřejmě větší dojem. Ostrov pojmenovali na počest Mořice Oranžského a stačilo 39 let k tomu, aby na něm Východoindická společnost (Vereenigde Oostindische Compagnie – VOC) postavila trvalou základnu. Rum se stal mazadlem promazávající soukolí obchodu s otroky. Ale to je jiný příběh, k němuž se vrátíme v některém z příštích článků.
Nápoj z trávy
Třtina se dnes pěstuje v desítkách tropických i subtropických zemích, nicméně za zmínku stojí, že původní planý druh Saccharum robustum pochází z ostrova Papua-Nová Guinea. Zhruba před 10 000 lety se tady z něj vyvinul dnes k rumu používaný a dále šlechtěný druh. Známe však ještě jeden planý druh (Saccharum spontaneum), rostoucí od severovýchodní Afriky přes Asii až k Pacifiku. Zatímco novoguinejský druh dosahoval výšky až 10 m, tento je o 2 metry nižší. Dnes se používá při šlechtění ke zlepšení vlastností cukrové třtiny, zejména její odolnosti vůči chorobám. Bez třtiny by nebylo rumu... a přitom jde botanicky vlastně “jen o trávu“. Byť slušně vysokou.
Rhumerie v Chamarel
Samotný vzhled rhumerie má na svědomí mauricijský architekt Maurice Giraud a nutno říct, že stavby do okolního prostředí opravdu přirozeně zapadají. Základní surovinu, cukrovou třtinu, si destilerka sklízí na vlastních polích. „Máme dokonce vlastní odrůdu, stvoly sklízíme ručně a jakmile z nich lisováním získáme šťávu, tak putuje do nerezových tanků. Každý z nich má objem 25 hektolitrů,“ tvrdí náš průvodce. K třtinové šťávě se přidají kvasnice (mnohé rhumerie druh kvasnic přísně tají) a po proběhlém kvašení probíhá samotná destilace. Tu u nás známe pod pod slovem „pálení“. Ostatně rum není nic jiného, než pálenka. V Chamarel destilují podle typu rumu, k bílým rumům jsou určeny čistě měděné destilační kolony o objevu 20 hl. Následně se nápoj nechá odležet, což znamená jeho stočení do dřevěných sudů, v nichž zraje nejméně půl roku. Ovšem ty „zajímavější“ kousky si v sudu hoví 4 či 6 let. Rumy z Chamarel jsou jak světlé, tak tmavé a dokonce tady připravují speciality, jako je kávový rum, což mě, silného kofeinistu a milovníka kávy skutečně potěšilo.
Článek je dokončen a já se vzhledem k tématu odměním skleničkou rumu. Není sice z Chamarel, ale zato 23 let zrál ve guatemalském sudu. Má tmavohnědou barvu a chutná skutečně jinak, než česká „rumová klasika“ na „zahřívací“ zimní grog. Elegantně tvarovanou láhev jsem dostal ke kulatinám. I přesto, že si ji šetřím (další takové kulatiny hned tak nebudou) tak se pomalu, ale jistě vyprazdňuje. Tahle dobrota, rum jménem Zacapa, je vyrobený ze zahuštěného sirupu (zahuštěná třtinová šťáva), kterou výrobce označuje jako třtinový med. V tomto případě jde skutečně o lék – člověk si ho dávkuje po kapkách a užívá si každý doušek. A vychutnáváním si dělá dobrou náladu, což je důležité pro duševní zdraví.
Tak... na zdraví!
