V posledních letech se stalo přímo módou říkat, že se ve vyšším věku cítíme lépe než za mlada. Že jsme spokojenější, vyrovnanější, šťastnější. U někoho to tak opravdu je, někdo se tak spíš jen utěšuje. Faktem zůstává, že ti, kteří se umí na stárnutí dívat s humorem, se s přibývajícími roky umí lépe vyrovnat. Tak pro inspiraci, tady je deset důvodů, proč je nyní lepší být starý než mladý.
1. Nic nemusíme. Konec s myšlenkami a slovy typu: Nikdo mě nepotřebuje, nudím se, ráno vstanu a nevím, jak být prospěšný. Vzpomeňme si na chvíle, kdy v šest ráno zařinčel budík, my vyrazili do chladného deštivého rána a pak celý den plnili úkoly šéfů, o jejichž inteligenci jsme neměli valné mínění. Co bychom tehdy dali za to, kdybychom si mohli říct: Co dneska budu dělat? Nic? To je skvělé. Protože není lepší fáze života než ta, kdy člověk nic dělat nemusí, ale mnoho věcí dělat může. Kdy jindy než v penzi se tohle podaří?
2. Naše soukromí je soukromé. Současní senioři jsou poslední generace, která ještě ví, co je to výraz soukromí. Náš život se neodehrával veřejně na sociálních sítích. Na internetu nevisí naše fotky s nahým zadkem, fotky se všemi milenci a milenkami ani fotky, kdy za mlada zvracíme v parčíku při nočním návratu z baru. Zatímco dnešní mladí si svůj život odehrávají na internetu v přímém přenosu a sdílejí své pocity, úspěchy i trápení s naprosto cizími lidmi, my se nemusíme bát, že se jednou budeme stydět za to, co jsme sami o sobě zveřejnili. Internet je našim pomocníkem v životě, ale neřídí ho. Nedovolili jsme mu to. Nejsme totiž hloupí.
3. Už víme, kdo je přítel. V životě jsem se setkali se spoustou lidí, z mnohých se stali kamarádi, spolupracovníci, obchodní partneři. Ale jen ti, kteří zůstali po našem boku léta, jsou opravdoví přátelé.
4. Móda je nám k smíchu. Musí být těžké mít nyní šestnáct let a procházet všemi těmi obrovskými obchodními centry. Ta velká nabídka, ty barvy, ty střihy. Co si vybrat? Všechno? Ale jak, když na to nemám? Tak tohle dilema od určitého věku mizí. Protože všechno, co kolem sebe vidíme, jsem už nosili. Už víme, že móda se vrací stále dokola. Našimi šatníky prošly minisukně, maxisukně, dlouhá saka, krátká saka, ramenní vycpávky, zvonové kalhoty, úzké kalhoty....Takže už víme, že móda je především hra a byznys, ne důvod k trápení. Jaká to úleva, že?
5. Neviděli jsme New York, no a co? Paříž, Londýn, Řím, Benátky, Santorini, Barcelona... Mnoho mladých lidí má nyní cestování pojato jako sprint. Létají do ciziny na co nejkratší dobu, na víkendy, aby stihli projet co nejvíce atraktivních míst za co nejkratší dobu, protože hned zase rychle musejí pracovat, aby vydělali na další výlet. Na vyšším věku je fajn, že už máme jasno, že se nás tenhle sprint netýká. Holt, jsme v životě nestihli vidět New York, ale od šedesátky nahoru nám to začne být jedno. Protože víme, že mnohem důležitější je poznávat nějaké místo v klidu a dlouho než je proletět jako kulový blesk. Jinými slovy, že dva týdny v Tatrách nebo v Chorvatsku mohou být víc než dvoudenní běh Londýnem.
6. Mluvíme na rovinu. Ironie, sarkasmus a lehká přezíravost s přibývajícími léty získává určité kouzlo. Když své názory říká na rovinu mladý člověk, často uslyší, že je drzý, příliš dravý či nevychovaný. Když totéž řekne člověk starý, okolí si ho napomenout nedovolí. Jsme generace, vychovaná k přesvědčení, že nejlepší je mlčet a nevyčnívat z davu. Ale to už neplatí. Užijme si to a říkejme, co se nám nelíbí, co nám vadí, co chceme jinak.
7. Jsme v centru zájmu. Nikdy dříve se o seniorech nemluvilo tak hodně jako nyní. Populace stárne a ten fakt už přijali všichni: politici, neziskové organizace, obchodníci, média. Kolem nás proudí miliony korun v různých programech určených speciálně pro seniory, ať už jde o oblast vzdělávání, cestování, zdravotnictví a podobně. Někdo chce na seniorech vydělat, někdo chce pro ně opravdu dělat to, co považuje za nejlepší. Vyberme si a využijme toho. Nikdy dříve senioři tolik možností užívat si neměli. Vzpomeňme si, jak žili v sedmdesáti naši rodiče a prarodiče a srovnejme si to s tím, jak žijeme my.
8. Nejsme rozmazlení. Celý život jsme byli zvyklí pracovat. Ale také, bohužel, nedostávat nijak závratné sumy. Pro generaci dnešních seniorů je typické, že život prožili v normálnosti, průměrnosti. Na rozdíl od dnešních mladých lidí jsme neměli sny o tom, že vystudujeme na Harvardu, naučíme se tři jazyky, staneme se popovou hvězdou nebo manažerem nadnárodní firmy s platem půl milionu měsíčně. Naše sny byl obyčejné, skromné: Rodinný domek, chalupa v horách, dovolená na Baltu. Stojíme nohama na zemi a když nemáme peněz na rozhazování, nehroutíme se z toho. Víme totiž, že z jednoho kuřete se dá udělat oběd pro pět lidí. Narozdíl od mladých, kterým udělá radost jedině kuřecí stehýnko za dvě stovky v restauraci.
9. Lepší už to nebude. Nebudeme krásnější, vlasy nám nenarostou, břicha, vrásky ani křečové žíly nezmizí. Bude už jedině hůř. Tak to je a od určitého věku má v tomto směru každý aspoň trochu myslící jedinec jasno. Další důvod k úlevě. Vždyť to je vlastně ta nejlepší stránka stárnutí: smíření se s ním.
10. Desátý důvod, proč je lepší být na počátku jednadvacátého století starý než mladý, si může vymyslet každý sám. Každý jsme přece originál a každý považuje za to nejlepší něco jiného.
