„Babi, co je to vaginální?“, ozvalo se od televize mé osmileté vnouče. Převrátím oči a raději dělám hluchou. Ach, ta reklama! Nejeden z nás si několikrát za den povzdechne právě touto větou. Mnohdy si i pěkně od plic zanadáváme.
Reklama se na nás totiž valí ze všech stran. Je jedno, jestli se dívají děti na dopolední program určený právě jim a nebo v pozdní noční hodině dospělý divák. V televizi můžete létat na křidélkách zrovna uprostřed napínavé filmové scény, to už je sice trochu omšelá reklama, čas od času ji ale zase odněkud vytáhnou, a nebo si vyléčit jedinou tabletkou vaginální mykózu a přitom si ještě napatlat stoprocentně účinnou masku na vlasy. V dalším vstupu děti vyděsí rajčatově zbarvený rozesmátý čert a s ním lepá vrtící se děva, co může hned. Na rande a nebo do společnosti se zásadně chodí s bandaskou perwollu a k tomu vám na každém rohu někdo nabízí finanční půjčku zaručeně s nejlepšími podmínkami. Muž a žena padající do postele ne v objetí, ale s omluvou kusu nábytku, že ho opustili. Lepší to není ani na internetu. Reklama na nás útočí ze všech stran, křičí a atakuje naše smysly. Ještěže přes obrazovky nemůžeme cítit vůně a ochutnávat. To bychom snad od těch bedniček už nedokázali ani vstát.
A co teprve tištěná reklama? Taky vás obtěžuje, když vám roznašeč vloží do schránky nebo pohodí na chodbě přede dveře bytu třeba pět výtisků stejné reklamy? To je potom počteníčko. Pomalu každý den v týdnu si můžete vzít nový neohmataný výtisk. A to jen proto, abyste zjistili, že to, co reklama nabízí, nepotřebujete. Mě spolehlivě naštve, když přijdou reklamní noviny velikosti jídelního stolu pro čtyři osoby od nejmenovaného supermarketu. Z obrovských novinových plachet na mě jukne tu recept, tu nějaká sleva a dokonce i vtipy. Vždy si představím, kolik asi padlo krásných zelených stromů právě na takovéto noviny, které vzápětí končí ve sběrném kontejneru. Spočítal někdo, kolik třeba takový obchodní řetězec spotřebuje na tyto reklamy papíru? Za týden, za měsíc, za rok?
A pak tu máme kromě našich vlastních reklamních letáků letáky valící se k nám ze sousedního Polska. To abychom si doma pořídili větší krabice na sběr reklam.
Škoda, že už nemáme děti školou povinné, určitě by vyhrály soutěž ve sběru papíru. Průměrná domácnost dostane za rok do schránky přes 20 kg reklamních tiskovin. Víte o tom, že jedna tuna recyklovaného sběrového papíru nahradí dřevní surovinu přibližně ze 17 stromů? Víte o tom, že zatímco na začátku 90. let spotřeboval jeden obyvatel Česka v průměru 50 kilogramů papíru za rok, v roce 1997 už to bylo 100 kilogramů a spotřeba i nadále neustále roste?