Ve vyhřáté vodě blahodárného krytého bazénu si hoví rekreant. Prodlévá v rohu strategicky umístěn. Zatímco za velkou prosklenou stěnou sněží, v bazénu je blaze. Pozorovatel si připadá jako nákupčí z harému šejka Ibrahima. V plavkách se před ním producírují ženy. Do bazénu mají přístup i cizí rekreanti. Z vody mu čouhá jen hlava. I rekrace v únoru má své výhody. V únoru může být pospolu s Vaškem, Tátou kolonád. Je doba vegetačního klidu. Už jsou opět pospolu všichni. Uplynuly dva roky a pokoj číslo 217 je opět obydlen. Zase bude sloužit veřejnosti Vinařské zasilatelství Balda v Lázních Luhačovice. Víno je připraveno v demižonech, na svém místě je i obraz starců na zápraží od holandského mistra.
Je tu jen malá, ale podstatná změna. Jiřka s tlustou Blankou bydlí sice opět spolu a přes chodbu, ale Blanka si přivezla ctitele. Tak se Lojzík Bernát stává volným pěšcem na šachovnici lázeňského života. Tlustá Blanka se bude nadále pohybovat ve společnosti plešatého a subtilního ,,švícka“. Je to prý strojvedoucí. Budou se vodit za ruku a budou vyvolávat v očích kolemjdoucích němou otázku. Co je to za nesourodý pár?
Změna nastala také u hlavní dvojice dramatu.
Jiřka zdědila po rodičích rodinný domek a vinohrad. Pro výpravčí z Ostravy žádná radost. Byt v ostravském paneláku a domek s modrým žůdrem u Kyjova. Nehodící se škrtněte! Začala si zoufat, uvažovala o prodeji dědictví. Vše vyřešil vinař Vlastík Kubata, zvaný Balda. Jiřce kup vymluvil a její vinohrad začal zvelebovat. Ten vůl přibral ke svým dvěma vinohradům třetí - ten Jiřčin! Dva roky se sestával vinařův život ze stejných schémat. Autem na Jiřčin vinohrad, nejlépe ve svém volnu a časně zrána. Celý den práce na ,,panském“, pak uspokojení od majitelky jako odměna za práci. Večer přijíždí domů sladce utahán. Takový zápřah by nevydržel ani otrok na plantážích! Balda ovšem všechno zvládl. Jiřčin vinohrad, dva roky zvelebovaný, začíná vynášet. Má to výhodu a nevýhodu. Nevýhodou je, že pracující milenec je zcela pod pantoflem a Jiřka zhloupla z pocitu nadvlády a příslibu peněz. Výhodou je, že jejich vztah pomanželštěl. Výbuchy sexu jsou už přímo úměrné stáří ,,manželství". Alespoň dají pokoj. Tlustá Blanka se bude ostatně potulovat se svým Františkem romanticky po okolí. V pokoji dam bude prostor pro milování obou dvojic a pokoj číslo 217 bude volný!
Nemá to chybu. Lojzík Bernát má před sebou krásných čtrnáct dnů osamělého hráče. Z teplé vody pohlíží na zasněženou krajinu a sněžení za hradbou skleněné stěny. Je mu blaze. Napíše pak dva pohledy. Jeden adresuje své ošetřující lékařce, která mu záviděla čtrnáctidenní ozdravný pobyt. Na zadní stranu pohlednice napíše. Vážená paní doktorko. Po čtrnáctidenním ozdravném pobytu budu tak zdráv, že vaši ordinaci budu už nadále navštěvovat jen z čisté lásky k vám!
Druhou pohlednici pošle do stanice Dobrotín. Zvěstuje tak všem zaměstnancům:
Ponořen po krk do horké vody vyhřívaného bazénu, držím vám palce a jsem v duchu s vámi při zdolávání zimní kalamity!
U stolu je stejná sestava jako přede dvěma lety. Opět výbuchy smíchu, pohoda a pořád dobrá nálada. Lze však zpozorovat spoušť, kterou může zanechat na dobrém chlapovi jev, zvaný podpantoflizace. Malá Jiřka si totiž přivezla běžky. Na zasněžené pláni je pak možno pozorovati zajímavý úkaz. Blbec v mysliveckém klobouku běží zasněženou plání a na špagátě za sebou táhne rozjásanou malou lyžařku! Vypadá to jako jízda na vodních lyžích za vlečným člunem. Spíše však celá scenérie připomíná činnost burlaka na Volze! A tu Lojzík Bernát, zcela otráven prohlásí: ,,Je to vůl!“ Obrací se pak na své posteli na druhý bok.
A opět demografický nesmysl. Tragický nedostatek žen. Každý večer se pořádají ,,tanečky“. Je to jako na polární stanici Mirnyj. Tam prý tančí chlap s chlapem. A je tu večírek. Pusto od žen. U stolu Bernátovy a Baldovy komunity je však živo. Čtyři ženy a dva muži přitahují pozornost. Opět se ozývají výbuchy smíchu. Pánové u ostatních stolů se baví mezi sebou chlapskými řečmi. U vedlejšího stolu usrkává sekt osamělá, smutná šedovlasá paní.
,,Božka, kde máte spolubydlící?“
To Balda udeřil hřebík na hlavičku. V komunitě chybí krásná žena. Tak čtyřicátnice. V hodnocení chlapské poroty druhá nejhezčí. Šedivá paní v předdůchodovém věku jen pokyvuje hlavou.
,,Je unavená, sedí u stolku v županu a vykládá si pasiáns!“
,,Jděte pro ni, vždyť je to věčná škoda!“ loudí bonviván Balda.
,,Já ji přivedu!“ neprozřetelně vykřikne Lojzík Bernát. Neuvědomil si dosah své neuvážené nabídky. Nedošlo mu, že nahrál Baldovi na smeč.
Najednou se ozývá zacinkání lžičky o skleničku.
,,Pozor, pozor! Zde tento vysloužilý playboy se cachá, že přivede k našemu stolu jednu unavenou paní, spolubydlící zde přítomné paní Božky! Když to dokáže, platím celému stolu útratu za celý večer. Když ne, platí on!“ Svou výzvu demonstruje vytažením nabité vinařské prkenice. S gestem soudce z amerického filmu míří na fanfaróna Bernáta ukazováčkem.
Je to strašlivá rána pod pás.
"Nemáš se, vole, vytahovat. Jseš v pasti!“ letí hlavou postiženého.
Barevná fotografie z minulého turnusu, pořízená u všech stolů soukromou fotografkou, zapřičinila rezolutní rozhodnutí paní Bernátové. Jakmile totiž při pravidelné prohlídce manželovy korespondence a kapes spatřila fotografii svého muže ve společnosti čtyř žen, zareagovala po svém.
,,Všechno máš zaplacený, nepiješ a nekouříš. Na těch čtrnáct dnů můžeš vystačit s kapesným!“ Pomocí ,,bokovky“, utajené vkladní knížky, podařilo se mu našetřit slušnou sumu peněz. Nabité prkenici Táty kolonád a vinaře Baldy to však nemůže konkurovat.
,,Jestli zklamu, budu do konce turnusu jen chudým příbuzným!“
Božka udává souřadnice pokoje. Lojzík Bernát se zvedá. Jde jako v mátohách. Po zádech stékají čurůčky potu. Hop, nebo trop! Klepání na dveře. Za chvíli zaštěrchá v zámku klíč. Za dveřmi stojí ona. Modré, nic nechápající oči, unavený a udivený pohled.
,,Alois Bernát, jméno mé. Jsem výpravčí vlaků, tohoto času na penzi.“
,,Já jsem Zdena Tůmová, výpravčí od Frýdku - Místku. Co si přejete?“
,,Řeknu vám to podle pravdy. Blbě jsem se vsadil. Smilujte se nad mou blbostí a zachraňte mne od ostudy!“
A Lojzík vybalil všechno. Pobaveně se usmála. Pak zabouchla dveře, prý se převleče. To, co bouchlo přede dveřmi, to byl kámen ze srdce návštěvníka.
Ta scéna pak byla hodna barevného filmu. V sále se všechno rychle rozkecalo. Napětí vrcholí. Najednou vplouvají do sálu. Lojzík Bernát se Zdenou Tůmovou, zavěšeni do sebe. Přicházejí mezi stolní společnost. Paní Zdena se usmívá. Asi ji pobavil popis osoby bohatého vinaře. Partner mu přimaloval doutník a opocený, tlustý burziánský zátylek! Při příchodu na taneční parket se ozývá potlesk. Balda porážku přijal. Ten večer pije celý stůl zadarmo. Tanec příchozích je ovšem jen symbolický. Paní Zdena je opravdu unavena. Lojzík bere láhev a dvě skleničky. Pak spolu oba posedí v klubovkách v předsálí. Konec legrace. Pro Lojzíka Bernáta je to ovšem začátek. Je to výzva! Do konce turnusu půjde cílevědomě po stopě jako polární pes. Od této chvíle už nemyslí na nic jiného. Myslí na paní Zdenu. Chodí jakoby kolem, snaží se jí být stále nablízku. V kině sedí přes uličku. Čeká na ni před jídelnou. V bazénu krouží a přivádí ji ke smíchu řečmi o taneční zábavě na polární stanici Mirnyj. Balda s Jiřkou se hemží kolem obou. Paní Zdena nasává atmosféru rozchechtané party. Kamarád Balda pochopil, kolik uhodilo. Sam Bernát loví svou ,,Jiřku". Ta by mohla plynule nahradit chybějící ženu. Pak by to už mohla být nadále smíšená čtyřhra.
Konečně ti dva chodí do bazénu spolu. Tlustá Blanka se ,,švíckem“ Františkem dostali konkurenci. Lojzík doprovází paní Zdenu do lékárny. Cestu zpět absolvují kolem potůčku, lemovaného romantickým porostem. Jakoby náhodou zjeví se cestou útulná kavárnička s boxy. Je to jakýsi druhý stupeň ve výběru druhů. Je obsazeno dvojicemi, zajisté vytrženými z řádného manželského života. Paní Zdena se přiznává k manželství. Lojzík činí totéž. Krásnému vztahu už nestojí nic v cestě.
Hospůdka je na programu každý večer. Jen se k ní ti dva dopracovávají pokaždé jinou cestou. Přitlumená hudba, vínko, hodně řečí, perlivý smích. Nemohlo to dopadnout jinak. Při sedmém okruhu první polibek na schodech. Láska leze do peněz.
Bankéř Balda půjčuje peníze s chápavým výrazem ve tváři.
Lojzík Bernát se zcela odcizil stolní i ložnicové komunitě. Má oči jen pro paní Zdenu.
Jen odloží příbor, už prchá na seřadiště. Oba ignorují tanečky a společenský kvas. Toulají se krajinou a drží se za ruce. Sem tam potkávají tlustou Blanku a Františka. Svět se jim oběma zúžil.
Konečně paní Zdena zašeptá: "Božka odjela předčasně domů!"
Lojzík Bernát opouští pokoj číslo 217. Opouští Baldu, obraz s odpočívajícími starci a pracoviště – zasilatelství Balda. Odchází na lepší! Mává na rozloučenou a symbolicky se loučí s rodnou hroudou jako emigranti s vlastí za třicetileté války. Balda třímá nabízenou pravici a pokrytecky přeje sexuální svěžest. Akorát mišpulka Jiřka se pokrytecky pohoršuje: ,,Co to musí být za ženskou, když podlehne za tak krátkou dobu. Ještě mohla chvilku kličkovat! Za dva roky budou spolu s paní Zdenou bydlet na pokoji a obě budou součástí smíšené čtyřhry!
Dávno po návratu do šedi života najednou zvoní telefon. Balda volá Lojzíkovi zcela rozrušen: ,,Same, já ti měl kliku! O tom si nechej povídat! Odjíždím včera večer od Jiřky. Ta mává za záclonou. Ještě se za volantem otáčím, rozjíždím se a najednou na cestě auto s ostravskou poznávací značkou! Míjíme se a já jsem se rozklepal. Za volantem manžel. Přepadovka! Kdybych na Jiřce ležel o dvě minuty dýl, načapal by nás in flagranti!“
A tu Lojzík Bernát, značně potěšen, dává najevo převahu a nadhled.
,,Víš ty vole, co je to teorie relativity?
Manžel přece čekal na silnici za bukem až odjedeš.
Který vůl by mu totiž po celou tu dobu a zadarmo obdělával vinohrad!“
Pokračování v povídce Otesánek.
