Přijíždíme do německého přístavu Rostock. I s autobusem vjíždíme na trajekt. Před vystupováním z autobusu nám průvodkyně klade na srdce, abychom si pamatovali, kterým vchodem vcházíme. Abychom pak lehce našli svůj autobus, musíme opět stejnými dveřmi vyjít.
Míříme na loď. Mnohým se daří najít místečka u okýnka. Sedáme, koukáme na moře a jsme spokojeni. Nezbytná ranní očista,t rošku jídla a pití do svých žaludků, nezbytné fotografie z paluby lodi…Začíná hřát sluníčko, takže se mnohým daří nachytat i trošku „bronzu“. Kolem proplouvají nejrůznější lodě, létají rackové a my jsme tomu všemu velice rádi. Po dvou hodinách plavby slyšíme gong, pomalu se vracíme k východu. Hurá! Všichni se vrátili včas a v pořádku. Autobus vyjíždí z lodi a rázem jsme v zemi, která nezná kopce ani hory. Jsme v Dánsku.
Někteří usínají. Koukám z okna. Jen samá zeleň, stromy, obilí…Žádná řepka a téměř žádné domy. Jedeme přes nádherný Orenburský most, který má dvě poschodí. V jednom jezdí auta, autobusy, ve spodním patře jezdí vlaky.
Orenburský most je stavba století, která byla postavena do 5 let bez jakýchkoliv menších i větších problémů. Pilony měří 204 m, nejvyšší bod mostu má 54 m. Auta zde mohou jezdit nejvýše rychlostí 110km/hod.
Přijíždíme do města Malmö.
To je se svými téměř 300 000 obyvateli třetím největším městem ve Švédsku - největším skandinávském státě.
Městu Malmö se říká švédská riviera. Vystupujeme z autobusu a spolu s průvodkyní jdeme na společnou procházku. Po asi 10ti minutách nám nenápadně sdělí, abychom se jí drželi, protože neví, odkud bude odjíždět náš autobus, kde mu dovolí stát.
A začíná další hra na mé nervy…Vím, že nejsem vedoucí zájezdu, ale také vím, že „mí „ senioři se na mě spoléhají. A já se dozvídám, že nejsme všichni! NĚKDO zůstal u autobusu odpočívat na trávníčku. Měl strach z dlouhé procházky! No, doufám, že vše dopadne dobře. Spousta lidí mě o tom přesvědčuje. Sice to beru na vědomí, ale klidná budu, až všechny uvidím. (Jinak asi budu vraždit!)
Mladá průvodkyně má svižný krok,t akže mnozí zůstávají pozadu. Vidíme kašnu s Pipi dlouhou punčochou, Radnici.
Vcházíme i do kostela Sv.Petra. Ten stojí poblíž velkého náměstí. Je zasvěcený sv. Petrovi a Pavlovi a patří pod farnost Malmö. Je nejstarším kostelem v městě. Postaven v barokním slohu přibližně roku 1300. Věž kostela měří 105 metrů. Původní věž se dvakrát zbořila. Ta dnešní je z roku 1890. Dřevěný oltář z roku 1611 patří k největším v Evropě!!
Máme zde i neuvěřitelné štěstí - právě zde začíná křest.
Jsme poučeni, miminko má na sobě košilku, která se dědí z dítěte na dítě. Každé novorozeně, které je v této košilce křtěné, má vyšito své jméno. Dle mne - nádherná tradice.
V tomto protestantském kostele je spousta květin. Pochopitelně zde nechybí ani WC.
Pomalu se vracíme zpět, hledáme autobus. Hurá, JSME VŠICHNI!!! Jsem ráda - Chtělo by to asi „panáka“, ale musím si jen domyslet…
Autobus se rozjíždí, jedeme dál!
Autobus míří do města Lund. Toto jedenácté největší město Švédska najdeme v v jižním Švédsku a bylo založeno r. 990. Vcházíme do Katedrály z roku 1103. Nádherná stavba. Nachází se zde orloj a zvonkohra. V blízkosti Katedrály si prohlížíme zdejší universitu a velikou universitní knihovnu.
Pomalu nastupujeme do autobusu, míříme k CÍLI.
U městečka Bottnaryd stojí ubytovací areál Anneberg. Vítáme se s personálem, ubytováváme se, v klidu povečeříme a po dlouhé cestě jdeme odpočívat. Den je za námi, před námi noc, ovšem plná nezvyklého světla. Pro začátek velice příjemné!!
Fotky dám postupně do Galerie Sever 2016. K článku se mi nedaří je přidat.
