Pomalu se stává naším zvykem, že letní toulání a cestování zakončíme pobytem v našich horách. Šumava, tentokrát od Lipna, byla naším letošním cílem.
Směr cesty byl nastaven takto: Votice, Český Krumlov, Rožmberk, Lipno, Zadov, Churáňov, Strakonice, Praha. Samozřejmě, že jsme se cestou věnovali i keškování, a tak bylo mnoho krásných a zajímavých odboček. Vůbec jsme netušili, že budeme mít v deníčku hned několik „nej“. Dovolím si to naše toulání trošku přiblížit.
Jak jsem naznačila, vyjeli jsme směrem na Votice. Farmu Čapí hnízdo jsme nechali bez návštěvy, bylo ještě zavřeno. Ve Voticích jsme prošli náměstí a cestou dál jsme se zastavili u židovského hřbitova. Byl zamčený a klíč je uložen v Informačním centru na náměstí, a to už jsme se nevraceli a pokračovali směr Jižní Čechy. Díky dálnici jsme minuli Tábor a nabrali směr České Budějovice. Tady nás docela mile překvapilo, že probíhající 43. agrosalon nesl název Země živitelka jako za našeho mládí. Zavzpomínali jsme „na ty časy“ a oka mrk, byl před námi Český Krumlov. Co napsat o této bráně Šumavy. Snad jen, že Krumlov pochází z německého Krumme Aue(křivý luh), a to vystihuje dobře polohu města podél meandrů Vltavy. Že bylo sídelním městem mnoha mocných českých rodů – Vítkovců, Pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenberků i Schwarzenberků, a že je pořád na co se dívat. Po návštěvě zámku a města jsme se zaběhli podívat i na upravenou šlajsnu. I když už byl skoro konec prázdnin, fronta vodáků byla hodně dlouhá a během našeho pozorování se nikdo „neudělal“. Schylovalo se k večeru a my jsme dorazili do nejmenšího jihočeského města Rožmberk. Začala jsem reptat, že je pozdě a že nestihneme hrad, a čekalo mne překvapení v podobě ubytování naproti hradu. A protože byla hradozámecká noc, stihli jsme ještě noční prohlídku. Sice s jazykem na vestě, jak jsme metelili do kopce, ale stihli. Bohužel nápis na obraze paní Perchty se nám nepodařilo přečíst, a tak jsme jí klid nedali, a kde je zakopán poklad Rožmberků, stále nevíme. Rožmberk nad Vltavou je současně pátým nejjižnějším městem České republiky a status města si opět užívá od roku 2006. Pro zajímavost, natáčel se zde film Rafťáci.
Probudili jsme se do nádherného slunečného dne a na obloze byly malé vlnky. To určitě poslalo Lipno, kde pak jsme se zdrželi. Lipno je největší přehradní hráz a největší vodní plocha v ČR. Rozhodli jsme se, že lodičkou nepojedeme, a vydali jsme se na Stezku korunami stromů. Bylo vedro, a tak jsme dali přednost pohodlnosti a vyjeli ke stezce lanovkou. Stezka sama má několik zvláštností. Byly zde použity 80cm vruty a středem věže vede nejdelší suchý tobogán – 52m. Jaký to je zážitek, dávali někteří hodně hlasitě najevo. Poobědvali jsme v restauraci s výhledem na Lipno a vydali se dále k šumavským hvozdům. Nekonečnými zatáčkami s výhledem na krásnou krajinu jsme se domotali do místa našeho ubytování. Zadov a kousek dál místo, kde končí silnice, Churáňov. Hned večer jsme se šli právě sem projít a byli jsme úplně vedle z té černočerné tmy a množství jasných zářivých hvězdiček. To se ve městě nevidí. Pro to ticho jsem dlouho nemohla usnout, a už jsem chtěla přemlouvat Romču, aby šel na balkon brumlat jako autobus, ale to by asi rušilo ostatní. V noci se přehnala bouřka a ráno bylo jako stvořené pro pěší výlet. Vydali jsme se po okolí a docela slušně si zakeškovali. Vše kolem, mlýny a budovy, byly přizpůsobeny způsobu obživy – sklu, sklárnám a těžbě křemene. Od domorodce jsme se dozvěděli, že zde byly dva lomy Starý a Nový Kýz, a že tam brali „ten kýz“. Až dodatečně jsem zjistila, že je to převzatý výraz kiesel=křemen. Sklárny vyráběly převážně duté sklo. Mlýny byly později předělány na mlýny na obilí, ale z většiny, např. Pucherský mlýn z r. 1556, jsou už jen ruiny.
Viděli jsme chalupu Katky Neumannové, nejvýše položené sídlo v ČR (1093 m.n.m) -Fillipovu Huť - jedno z míst tzv. Zlaté cesty založené Karlem IV. Pasov-Kašperské hory (neplést se Zlatou cestou Praha –Norimberk), dále nejvýše položené krásné nádraží (995 m.n.m) Kubovu Huť, hrad Kašperk a Pustý hrádek, tzv. Klostermannovu chalupu, která se proměnila v hájovnu v trilogii s Tomášem Holým. Dalším zajímavým místem jsou Stachy. Stachy jsou jedna z osmi Králováckých rychet. Králováci byly osadníci převážně německé národnosti, střežili hranici, stezky a doly. Byli podřízení jen českému králi. Na místním hřbitově je pochován Rankl Sepp – jedna z postav Klostermannových románů.
Při cestě domů jsme se ještě zastavili v Hošticích u Volyně, snad ani ne kvůli Ranči Šimona Pláničky, spíš kvůli Poslednímu kovbojovi, abychom si řekli, že snad ještě Dlouhou cestu mám, než budu Tam u nebeských bran.
K článku přikládám několik fotografií, ostatní jsou ke zhlédnutí v galerii – Pozdě letní toulání.
Povídání je doplněno údaji z Wikipedie (údaje o nadm.výšce, odvození názvu míst, apod.)