NA STARTU VELKÉ CESTY DNE 9. května 2016
- Dobrá snídaně doma, uprostřed rodného kraje Vysočina.
- Rychlý oběd v malé pizzerii ve stanici metra na okraji Prahy.
- Odpolední káva v hale terminálu letiště Václava Havla.
- Odlet v 17.45 hod. z Prahy, cíl Lisabon.
- Výborná večeře na palubě letadla ve vzdušném prostoru
nad Německem a Francií (poděkování patří letecké společnosti). - Povzbuzující nápoje (i uspávací) se podávaly v dostatečné míře
během přeletu nad Španělskem. - Hladké přistání v Portugalsku již za tmy.
- Plynulý přejezd metrem na ubytování, a noc v Lisabonu.
Stručně popsaný první den cesty byl jen odrazovým můstkem pro následné toulky Portugalskem.
Lovit zážitky se tam vydaly na vlastní pěst dvě seniorky - sedmdesátnice Eva a Jarka. Pomocnicí jim byla vlastní odvaha, a hodily se i bohaté tulácké zkušenosti.
Po klidném letu, trvajícím čtyři a půl hodiny, s nimi letadlo portugalské společnosti hladce přistálo v Lisabonu. Byl večer 21,15 hodin místního času (změna časového pásma, musely nastavit hodinky o 1 hod. zpět - doma už bylo 22,15 hod.).
Lisabonské letiště působilo přívětivě. Ocenily, že hned vedle východu z letištní haly byl vstup do metra. Jízdenky se kupovaly výhradně v automatech. Dle postupu, napsaného ve více jazycích, se jim povedlo zakoupit povinnou kartu za pouhého půl Eura za osobu (platná na celý jeden rok), tak i správnou jízdenku pro tento večer za 1,40 Euro. To postačovalo k jízdě trvající 1 hod. s neomezeným počtem přestupů na všech čtyřech trasách.
Po výstupu z metra postavily zavazadla ke zdi pod stříšku. Eva ostražitě hlídala a Jarka šla na průzkum, vyzbrojená jen vystřelovacím deštníkem. K obraně ho nepotřebovala, zato kvůli stupňujícímu se dešti, který se rychle změnil v liják, ano. Pasažéři z metra se rozprchli do svých domovů. Venku bylo rázem liduprázdno, a chladno. Teploměr ukazoval pouhých 14°C. Jarka se vrátila pro Evu a spěchaly se ubytovat. Instinkt je dovedl na správnou adresu i přes to, že začátek temné ulice, odbočující do kopce, nebyl opatřen štítem s označením názvu. Otevřená brána jediného osvětleného domu je vpustila dovnitř, avšak pouze do potemnělé chodby. Další, prosklené dveře byly zamčené a za nimi tma. Už to vypadalo na dramatickou noc na ulici, ale nevzdávaly se. Naštěstí objevily zastrčenou řadu zvonků s portugalskými jmény nájemníků a uprostřed byl nenápadný štítek: recepce, ubytování 3. patro. Zazvonily a recepční jim vysvětlil, že otevře bzučákem, ať jdou k výtahu. Vlídně je přivítal, ubytoval a popřál dobrou noc. Mohly si oddychnout, začátek dopadl dobře. Únava je přemohla a brzy usnuly. Prohlídku Lisabonu měly v plánu až na závěrečné dny.
Ráno po snídani je čekala jízda vlakem do druhého největšího portugalského města Porta, vzdáleného zhruba 320 km od Lisabonu.
Další pokračování ve 2. dílu s podtitulem: „Ujetý vlak nás přece nerozhází“.