...Pokračování
Ráno je trochu kruté. Vstáváme celkem brzy, před námi je asi 400 km cesta do královského universitního města Stockholm. Cesta ubíhá poklidně, mnozí pokračují ve spaní, které jim evidentně v posteli nestačilo. Hlavní město je před námi. Všichni jsou vzhůru, fotoaparáty začínají cvakat, nervozita stoupá!:). Míříme ke královskému sídlu Drottningholm. Nádherná zahrada pochopitelně také všechny zaujala. Škoda, že na její prohlídku nebylo více času.
Autobusem pokračujeme dále, tentokrát k Městské radnici. Každý dostáváme na tričko či svetřík nálepku, jako jasně viditelnou vstupenku! Vcházíme dovnitř. Prohlížíme si Zlatý sál a Modré haly. Posloucháme průvodkyni, která o všem řádně informuje. Hovoří o historii i současnosti, o udělování Nobelových cen… Fotografování je všude dovoleno!!
Ještě stíháme včas dojít na nádvoří královského paláce. Zde právě probíhá střídání stráží se živou vojenskou hudbou.. Tento zážitek by bylo škoda si nechat ujít!
Poté následuje prohlídka Korunovační katedrály Storkyrkan a procházka po náměstí Stortorget. Pak nasedáme opět do autobusu a míříme dál. Naším cílem je Vasa Museum. V tomto muzeu se nachází zachráněná vojenská loď Vasa ze 17.století. Tato loď je z 98%. Potopila se při své první plavbě r. 1628, protože byla údajně špatně projektovaná. Muzeum Vasa patří mezi nejnavštěvovanější skandinávská muzea. Bylo otevřeno roku 1990. A zdejší návštěva v člověku zanechá opravdové zážitky.
Stockolm máme za sebou, fotoaparátům pomalu docházejí baterie, u mnohých je vidět únava. Je hodně po 22.hodině a po ujetí více jak 700 km se vracíme domů. Čeká nás velice chutná večeře. Ovšem pro únavu některé chuť k jídlu zcela opustila. Dáme si sprchu a pádíme do pelíšků.
Ráno je klidnější. Po snídani beze spěchu nastupujeme do autobusu a jedeme do městečka GRANA. Toto městečko je známé především výrobou mentolových špalků. Cestou nám vedoucí CK opět dává nejrůznější informace. Dovídáme se například, že je velice důležité sekat krajnice. Prostě proto, aby bylo vidět, když z krajnice vyběhne nějaké zvíře. Zatímco sob je velký asi jako jelen, los může vážit i 650 kg. Losi chodí každé ráno a každý večer stejnou cestou k vodě. Švédové pro ně budují tzv. ekomosty. To vše pro bezpečnost lidí i zvířat.
Dozvídáme se i další zajímavosti. Ve Švédsku je několik různobarevných poštovních schránek. Jedna z nich je červená!!! Do těch se hází vánoční pošta. V dopisech dětí pro Ježíška jsou přání k Vánocům, prosba o dárky, ale také zpovědi dětí. Můžeme se zde dočíst o nepříjemných situacích ve škole, ale i v rodině!
Dovídáme se, že do 18ti let jsou zde děti „majetkem“ státu. Nikdo nemá právo je šikanovat. Ani psychicky, ani fyzicky!! Když nezvládám výchovu svého dítěte, odeberou mi ho a já musím jít do kurzu na výchovu dětí!!!
Další informace, které slyšíme, se třeba týkají důchodu. V 63 letech jdou do důchodu všichni státní zaměstnanci - vojsko, policie, učitelé….v 65 všichni… je zde asi 8% nezaměstnaných. Jsou zde obrovské pracovní návyky. Děti potřebují nejvíce ukázněnost a poté pozitivní vzory. Švédsko není socialistický stát, ale stát sociální. Funguje zde tržní mechanizmus, ale lidé mají k sobě blíž!
Dojíždíme do GRANY, při krátké zastávce jsou nám nabídnuty chutné sušenky a káva. Vystupujeme do kopečku, odkud je krásný rozhled do dalekého okolí. Odpočíváme, fotíme,prohlížíme si vše, co je pro nás zajímavé. Sestupujeme po mnoha schodech dolů na návštěvu prodejny mentolových špalků Polkaris. Prodejna je zároveň výrobnou. Sledujeme celý pracovní postup výroby cukrátek, ochutnáváme nabídnuté výrobky. Zajímavé koukání.
Jedna účastnice si uvědomuje, že na kopci nechala svůj fotoaparát. Sděluje vedoucímu, že se tam musí vrátit. Ten její návrh nepřijímá! Nešťastné seniorce nezbývá nic jiného, než poslechnout.
Míříme k přístavu, nasedáme na loď a jedeme na ostrov Visingsó. Ten leží v jižní části jezera Vatern. To je 2. největší jezero ve Švédsku. Ostrov měří 14 x 3 km a má asi 800 obyvatel. Jdeme se podívat do kostela Brahů. Rodina Brahe zde postavila kostel ,ve kterém je uložena rodinná koruna -- r.1630 .Velmi pěkné pokoukání.
Odtud míříme k bývalému hradu Visingsborg. Kdysi sloužil na obranu vojáků. Začátkem 18.století se hrad stal táborem pro ruské válečné zajatce, později údajně vyhořel a nyní jsou zde k vidění jen obvodové zdi.
Pomalu se vracíme k trajektu. Cestou máme potřebu naplnit své žaludky. Uzená ryba, kterou jsme si objednali hned při příjezdu na ostrov, je skoro bez kostí a všem velice chutná.!
Vcházíme na trajekt a míříme k autobusu, tady nás všechny čeká překvapení. Řidič autobusu předává naší turistce zapomenutý fotoaparár, Došel na kopec,foťák vzal z místa, kde byl zapomenut, a přinesl zpět. Překvapení a radost byla všestranná...
Jedeme zpět. Za sebou máme opět jeden příjemně prožitý den.
Po večeři se do postele chystají jen někteří.Ti, co jsou zvyklí na pohyb či ponocování, zůstávají vzhůru. Někteří hrají karty, jiní zpívají při doprovodu kytary, další poslouchají našeho písničkáře,,,,jsou tací, co pouze sedí, koukají a relaxují. Všem je velice příjemně. Únava? Na dovolené? Co to je???
Na hodinách už jsou ty nejnižší číslice, když se zdravé jádro chystá do hajan. Spát se musí. Aspoň trošku. Zítra jedeme dál
.
