Vinou letošního dlouhotrvajícího sucha stromy shazují nedozrálé ovoce, a tak sedím nad bedýnkou plnou padaných jablek a přemýšlím, co s nimi udělám a v jaké podobě se objeví na našem stole. Všichni dobře víme, jak jsou jablka zdravá. Že jsou zdrojem vitamínů, přírodního cukru, pektinů, ovocných kyselin a dalších přírodních látek, což všechno na nás příznivě působí. Čteme o tom v nejrůznějších časopisech v řadě článků, z nichž člověk nabývá dojmu, že jablko je všelék. Jablka lze v kuchyni využít na spoustu způsobů, které snad ani není nutné vyjmenovávat. To by tento článek byl o něčem jiném. Mým záměrem je psát o jablku, které se objevuje v příbězích, příslovích, rčeních, lidových písních i jinde. Myslím, že se jedná o věci obecně známé, jde jen o to si je připomenout a o to se chci pokusit v tomto pojednání.
Nejlepší bude asi začít od Adama. Evu přemluvil ďábel v podobě hada, aby utrhla ovoce ze zakázaného stromu poznání. Co následovalo potom, je nám známo. Snědli je a okamžitě poznali, že jsou nazí. Poznali také, co je to hřích, a tak se stali našimi prarodiči. V Bibli se nemluví přímo o jablku, ale o plodu. Nicméně časem se vžilo mluvit o jablku ze stromu poznání. Snad proto, že patří k nejrozšířenějšímu druhu ovoce nejen v Evropě.
Další významné jablko nalezneme v antické mytologii. Jde o tak zvané „jablko sváru“. Zlatý plod s nápisem „Která z vás je nejkrásnější, ať si jablko vezme“. Podle pověsti jej hodila bohyně sváru Eris mezi pozvané svatební hosty, aby se pomstila za to, že nebyla (asi z pochopitelných důvodů) pozvána. Hned poté vznikl spor mezi třemi kráskami, které natáhly ruku po jablku současně. Byly to bohyně Hera, manželka Dia, bohyně moudrosti a vítězně vedené války Pallas Athéna a Afrodité, bohyně lásky. Zeus, který měl spor mezi nimi rozhodnout, tento úkol chytře převelel na tehdy ještě prostého pastýře Parise. A ten dal před slibem moci, bohatství, moudrosti i slávy přednost Afrodítě , která mu obstarala nejkrásnější ženu světa, Helenu. To, že byla Helena manželkou spartského krále Menelaa, se zdálo být vedlejší. Ale to, že s ní nehledě na možné následky Paris uprchl do Tróje, spustilo lavinu sporů, která způsobila spousty utrpení a smrti v trojské válce i po ní.
Jablko sváru bylo utrženo v sadu se zlatými jablky střeženém Hesperovnami (Hesperidkami). A byl to řecký hrdina Héraklés, kterému se jako jedinému ze smrtelníků podařilo lstí odtud tři jablka odnést, čímž splnil poslední ze svých dvanácti úkolů. Nebylo to jednoduché. Přes řadu překážek, které se mu podařilo překonat, musel nakonec na chvíli podržet nebeskou klenbu, kterou na svých ramenou podpíral titán Atlas.
Tolik jablka a mytologie.
Chci připomenout ještě jednu švýcarskou lidovou legendu o zázračném střelci z kuše Vilému Tellovi, postavě historicky nedoložené. V legendě vystupuje jako vůdce povstání proti habsburskému místodržícímu. Tell usiloval o nezávislost tehdejších švýcarských kantonů. Nejznámější peripetií legendy je, že Vilém Tell, přinucen k tomu nepřáteli, sestřelil kuší jablko s hlavy svého syna, čímž zachránil jemu i sobě život.
Nelze též opomenout pověst, či spíše příběh, popisující objev gravitačního zákona. Traduje se, že slavný anglický učenec Isaac Newton objevil gravitační zákon poté, co si hověl pod jabloní a na hlavu mu padlo zralé jablko. Je ovšem pravdivý jen z půlky. Newtona skutečně inspiroval k formulování zákona gravitace pohled na padající jablko. To však dopadlo do trávy a nikoli na Newtonovu hlavu. Newton se zamyslel, proč padá jablko vždycky kolmo k zemi, a záhy na to přišel. Zákon gravitace byl na světě. Pád jablka na Newtonovu hlavu si „přibásnily“ až další generace jeho obdivovatelů.
Vydejme se teď na chvíli do pohádek. Hned u K.J.Erbena hraje jablko důležitou roli v několika příbězích. Když se Plaváček vydává k dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy, dostane se do města, kde mají strom s mladícími jablky. Musí pak podle Vševědovy rady zabít hada skrytého mezi kořeny, který ubírá stromu sílu. A kdo je tajemným zlodějem v královském sadu, kde každý den dozrává jediné zlaté jablko, ale do rána vždy zmizí? Je to pták Ohnivák a princ získá na své výpravě za ním výměnným obchodem nejen tohoto podivuhodného ptáka, ale též koně Zlatohříváka a krásnou Zlatovlásku.
Nejznámějším jablkem je asi to otrávené, které nabídla zlá královna v přestrojení za stařenu nic netušící Sněhurce ve známé pohádce bratří Grimmů.
Jablko najdeme i v příslovích a rčeních.
„Denně jedno jablko, k doktoru daleko“a„Jablko nepadá daleko od stromu“, jsou asi nejznámější. „Kousnout do kyselého jablka“ musíme, když už není zbytí a jinak se to řešit nedá. Když o něčem víme, že to není dobré, a přesto sami sebe přesvědčujeme, že tomu tak není, jsou to jen „těšínská jablíčka“.
Jablka se objevují i v lidových písních. Stačí se rozpomenout na „Měla babka čtyři jabka….“, „Pod naším okénkem rostou tam tři růže, pod naším okénkem roste tam štěp. Jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička. Jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako med.“ ,Koulelo se, koulelo, červené jablíčko…“, „Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červená jablíčka, dala jedno mně…“ „Červené jablčko, na dlani mám, komu ťa jablčko, komu ťa dám, a ja ťa, Janíčko, veľmi milujem, ja ti to jabĺčko z lásky darujem“…
Na závěr přidávám několik drobností o jablku – symbolu.
Královské jablko je jedním z korunovačních klenotů ve tvaru koule s nasazeným křížem na horní straně. Symbolizuje moc a vládu nad světem (koule – sféra je symbolem univerzální vlády), kterou vykonává křesťanský panovník (kříž).
Světovému velkoměstu New York se přezdívá „The Big Apple" (Velké jablko) Historie vzniku tohoto označení však není zcela jasná.
Významný světový výrobce elektroniky Apple má ve svém znaku nakousnuté jablko. Proč název Apple? Prvním důvodem bylo, že jablko bylo oblíbené ovoce zakladatele firmy Steva Jobse. A proč je nakousnuté? Jde prý jen o povedenou slovní hříčku, jelikož slovo “byte” označující jednotku informace zní úplně stejně jako anglické slovo “bite”, které v překladu znamená kousnout. Právě z tohoto důvodu je jablko nakousnuté a přiznejme si, že nenakousnuté by nevypadalo zvláštně.
Sympatické zvířátko ježka si často představujeme s jablíčkem napíchnutým na jeho bodlinách. Jde o oblíbený omyl. Ježek o jablka zájem neprojevuje a na zádech je nenosí, neboť je hmyzožravec.
Jan Werich kdysi řekl (a já s ním souhlasím):„Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct “a litte round apple“, malé kulaté jablko…. Tomu přece chybí barva i vůně.“
I nejhezčí svátky roku, které se nám pomalu blíží, se neobejdou bez jednoho tradičního zvyku, ke kterému potřebujeme jablko.
„Vánoční stromeček zavoněl v pokoji,
maminka u stolu jablíčko rozkrojí.
A když ho rozkrojí, uvidím hvězdičku,
co byla schovaná v červeném jablíčku.“
(Oldřich Sirovátka: Hvězdička)
Tolik „pojednání“ o jablku trochu jinak. Při sepisování mi pomohlo několik knížek tam, kde paměť selhávala (Bible - Starý zákon, Bohové a hrdinové antických bájí, Zakopaný pes, pohádky ) a internet.
Zdroj obrázků: Pinterest, Google
