Kouzlo časů minulých: Zanechte vší naděje
FOTO: autor

Kouzlo časů minulých: Zanechte vší naděje

16. 10. 2016

Po návratu z Paříže mě ještě pár dní provázely vzpomínky, připomínající růžové sny, kdy člověk lituje, že se probudil. Situace v politice se dále vyhrocovala, zejména díky obsahu už tři týdny chváleného a zatracovaného manifestu Svazu čs. spisovatelů "Dva tisíce slov", sepsaného Ludvíkem Vaculíkem, a já se musel chtě nechtě postavit na tu nebo onu stranu.

Rozhodnutí bylo snadné. Považoval jsem název hnutí za "socialismus s lidskou tváří" za první krok k nápravě všeho, co za dvacet let cesty k socialismu komunisté, tedy i já, který jsem byl stále členem a funkcionářem KSČ, zničili. Už dávno jsem se styděl za popravy mnoha lidí, kteří nesouhlasili s politikou KSČ, věznění tisíců v lágrech, vystěhovaných a ožebračených sedláků z vesnic, neskutečným dopadem Stalinova kultu osobnosti na bytí a nebytí milionů lidí nejen v tehdejším Sovětském svazu. Pochopil jsem, že vynikající pozice našeho státu, měny a ekonomiky z první republiky, vzala zasvé a že jsme hospodářsky skončili na periferii Evropy. Zásadní prvky socialismu, o které se režim opíral, plná zaměstnanost, bezplatné zdravotnictví, bezplatné studium /kterého jsem i já využil/, teorie stejných žaludků, která ovšem nepředpokládala i stejně pracovité ruce a přemýšlivé hlavy, se staly postupně brzdou rozvoje. Každý si tím "svým" byl jistý, jedni dřeli do úmoru /dělnice na pásech/, jiní se poflakovali půl dne po hospodách /údržbáři/, statisíce hájily mír v kasárnách a vojenských zařízeních a velitelé nikdy boj nedovedli do konce. Proč také, když jejich život v rámci výhod, které měli / a nebyly malé/ plynul v pohodě a spokojeně.

Už tenkrát se objevily návrhy na jejich podstatné početní omezení, a kdyby přišel skutečný mír, jak se mnohem později také stalo, přišli by o práci /?/ a všechny výhody. Takže vše pro mír, ale všichni do jednoho budeme stát na stráži míru i po jeho dosažení.Zvolil jsem cestu otevřeného nesouhlasu s dosavadním režimem a přidal se k těm, kteří byli stejného názoru jako já, a orientoval jsem svou činnost jako předseda mistní organisace KSČ a člen KV KSČ Brno s plným nasazením tímto směrem.

Ředitel statku, na kterém jsem pracoval, zůstal nadále ředitelem, stal se členem přípravného výboru Svazu státních statků a jeho nejbližší spolupracovníci začali mít dojem, že jim je současný kabát už dost těsný a začali se ohlížet po novém v domnění, že kdyby to skutečně "prasklo", mohlo by dojít ke značným organizačním změnám, a tak se kolem mne začala vytvářet fáma možnosti, že se v takové situaci stanu ředitelem. Najednou mne ekonomický náměstek ubezpečil, že by si se mnou rád zahrál taroky a vzal by s sebou i kádrováka a vedoucího účtárny, abychom byli čtyři. Na statku se objevil Josef Smrkovský, přední představitel tahu na svobodnější branku, a všichni mu padali kolem krku, až jsem se divil. V krajském výboru se vedly slovní bitky na ostří nože a postupně se na pravou stranu přidávalo více a více levičáků. Co kdyby!

A pak se to stalo. Dvacátého srpna jsem odejel se dvěma kolegy do Krkonoš za skupinou kombajnů, které jsme tam měli v rámci kooperace na Státním statku Lány. Mechanizátorem tu byl můj spolužák z fakulty Milan, který se nás ujal, poklepali jsme kombajnérům na rameno, posbírali výkazy práce a nechali jim pár flašek vína. Ubytovali jsme se u Milana a dlouho do noci seděli a popíjeli, diskutovali o tom, jaká je naděje na ukončení sklizně a na ten očekávaný socialismus s lidskou tváří. Nikoho ani nenapadlo, že ráno bude moudřejší večera.

Ve čtyři hodiny ráno nás Milan vzbudil a sdělil nám, že nastala bratrská pomoc a přes hranice se valí skoro celá Varšavská smlouva. Pokládali jsme to za dobře míněný vtip a poslali Milana k vystřízlivění. A pak pustil rádio. Hlasatel vzrušeným hlasem už zřejmě poněkolikáté opakoval zprávu, která byla k neuvěření. Rychle jsme sbalili své sakypaky, posnídali a postavili se do fronty před benzinkou.

Cesta domů byla strastiplná. Silnice plná aut a obrněných vozidel a od pásů tanků odletovaly kousky asfaltu. Hrýzli jsme si rty a nemohli jsme uvěřit tomu, co se stalo. Dopili jsme láhev rumu, kterou nám dal Milan na cestu, a čím dál ve vnitrozemí se situace na silnici lepšila. Domů jsme dojeli kolem poledne a v naší obci, odkud bylo vidět do Rakouska, nebylo po okupantech ani památky. Ti se usadili poblíž státní silnice u Znojma, rozbili tábor a začali žebrat o vodu. A nejen o ni. A tenkrát jsem ještě netušil, že se pro mne otevírá brána z Alighieriho Božské komedie a nabízí:

 "Mnou vchází se do trýznivého města, vchází se do věčné bolesti, mnou vchází se k těm, které Bůh věčně trestá. Mnou dal Pán průchod spravedlnosti, jsem z boží moci, dílem lásky jděte, jsem sklenuta nejvyšší moudrostí. Patřím k těm věcem, které v tomto světě jsou od věků. A navždy potrvám.
                                                                    Zanechte vší naděje, kdo vstupujete."

 

 

 

 

 

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%