Poprvé sama o Vánocích
Ilustrační foto: ingimage.com

Poprvé sama o Vánocích

15. 12. 2016

Je to jedna z nejtěžších situací v životě. Když odejde člověk, se kterým jsme byli zvyklí trávit Vánoce. Partner, partnerka, někdo příbuzný, nejlepší kamarád, kamarádka… Zkrátka, když je před námi první Štědrý večer o samotě.

Sedmašedesátiletá Ivana se loni o Štědrém večeru opila. Tak namazaná byla naposledy, když jí bylo kolem dvaceti. „Já, která si celý život dám maximálně dvojku vína při nějaké oslavě, jsem si normálně koupila láhev vodky a pila ji, dokud jsem neusnula. To byl můj první Štědrý večer bez manžela. Prostě jsem to nezvládla,“ vypráví. Ivanin muž zemřel náhle na infarkt. Byli spolu od střední školy. Se synem se prakticky nestýká, dotyčný žije v Austrálii a je tak trochu dobrodruh. „Přijel na pohřeb, ale moc jsme si neměli co říct. Zase odletěl. Píšeme si maily, ale nedovedu si představit, že bych k němu jela na Vánoce nebo po něm žádala, aby přiletěl za mnou. Je to jednak drahé a ani by se mi nechtělo,“ vypráví Ivana. 

Přátel moc nemá, žili s manželem takzvaně hlavně sami pro sebe. Na letošní Vánoce, tedy druhé, kdy bude o samotě, se však pečlivě připravuje. „Deprese přijde, to vím. Takže jsem se domluvila se známou, jejíž dcera dělá v domově pro seniory, že tam půjdu bavit osamělé babičky a dědečky.  Posedím s nimi, budu pomáhat doprovázet  do společenské místnosti ty, kteří to sami nezvládnou, pomohu s výzdobou. Zkrátka, mám přesný popis práce, se kterou tam mohu pomoci. Pro mě je podstatné, že nebudu muset trčet sama doma a nebudu se utápět ve smutku,“ vysvětluje. Tvrdí,  že od začátku roku začne šetřit a o Vánocích příštích, tedy v roce 2017, odletí  do Egypta.  „Poprvé bych jela sama do zahraničí, ale myslím, že to s cestovní kanceláří zvládnu,“ říká.

Ivana patří do kategorie lidí, kteří po ztrátě nejbližšího člověka radikálně mění způsob trávení Vánoc. Každý, koho čekají první Vánoce o samotě, by si totiž měl uvědomit, jak je chce prožít. Psychologové tvrdí, že jde o vysoce zátěžovou zkoušku a vůbec se není třeba stydět za to, že se bojíme, že ji nezvládneme. A trávit v takové situaci Vánoce úplně jinak, než jsme dosud byli zvyklí, považují za velmi vhodný způsob. Americká psycholožka Sally Connollyová se dokonce zaměřuje přímo na poradenství lidem, kteří se samoty o Vánocích obávají. A vůbec nejde jen o lidi vyššího věku, vždyť fenomén single života zaplavil svět. Jenže i ti nejzapřisáhlejší vyznavači tohoto životního stylu často o Štědrém večeru propadají panice ze samoty . Její rada číslo jedna zní: V žádném případě nepřemýšlejte o tom, jaké by to bylo, kdybyste tyto chvíle prožívali v páru. Naopak, je pro radikální změny. Například radí lidem, aby udělali něco pro druhé. Aby podobně jako naše paní Ivana hledali možnost, jak mohou být ten den užiteční jiným.

Ano, málokdo si umí představit, že bude místo toho, aby koukal na pohádku a kochal se pěkně nazdobeným bytem, besedovat v charitním domě s bezdomovci. Komu se do něčeho takového nechce, neměl by se nutit. Ale zkusit oslovit nějakou organizaci, která se zabývá pomoci jiným, může být zajímavá zkušenost a třeba se pak dotyčný bude divit, kolik lidí je na tom o Vánocích hůře než on.

„Lidé, kteří ztratili nejbližšího, často slyší od známých rady typu:  Tak si zajdi třeba na koncert nebo do divadla. Takovou radou je moc nepotěšíme,“ upozorňuje psycholožka Zuzana Spurná. „Zůstat poprvé na Vánoce sám, je velmi těžká situace, ale alternativa, jak je trávit jinak než o samotě, se vždy dá najít,“ dodává. 

Problém je v tom, že čím jsme starší, tím hůře se odhodláváme ke změnám. Jestliže jsme celý život s partnerem trávili Štědrý večer stejným způsobem, je hodně těžké si najednou říct: Tak si teď zaplatím týden na horách a budu se tam sama procházet. Nebo: Tak letos nebudu zdobit stromek, abych nevzpomínala, ale půjdu v osm spát. Nebo:  Letos si objednám sama stůl v restauraci, pěkně se obléknu a dám si tam sama večeři. Na taková radikální rozhodnutí se dobře dívá ve filmech, ale udělat je ve skutečnosti? A chceme je vůbec dělat?

Psychologové i lidé, kteří podobnou situaci zažili, se shodují, že nejhorší je dělat o prvních Vánocích po ztrátě partnera přesně to, co jsme byli zvyklí dělat s ním. Sednout si ke stromečku, dát na místo, kde sedával talíř a příbory, prohlížet si společné fotky, to je cesta k depresi, pláči, beznaději.  To už je lepší si říct, že letos si na žádné Vánoce hrát nebudeme. Prostě si ten večer budeme číst, procházet se, surfovat na internetu, spát. Mluvíme teď o lidech, kteří po ztrátě blízkého, budou poprvé o Vánocích úplně sami. Nemají rodinu nebo se s ní nestýkají, nemají přátele, kteří by je ke štědrovečernímu stolu pozvali. I když, i to nemusí být dobrá cesta.

Jednasedmdesátiletá Helena ovdověla před dvěma roky. O prvních Vánocích, které měla trávit bez manžela, ji pozvala domů její bývalá kolegyně z práce, se kterou se kamarádí. Přijala a označuje to za chybu.

„Bylo mi ještě více těžko, když jsem ji viděla s jejím mužem. Nejenže jsem si tam připadala navíc, ale ještě více mi došlo, že já už takovou pohodu ve dvou nezažiju. Navíc si strašně dávali pozor, aby se mě něčím nedotkli. Bylo vidět, že nevědí, jestli na mého Mirka mají vzpomínat nebo o něm nemluvit. Bylo to takové rozpačité. Myslím, že jsem jim svou přítomností vlastně Štědrý večer zkazila. Další Vánoce jsem už byla dobrovolně sama. Pobrečela jsem si, ale myslím, že ty další už zvládnu v pohodě,“ tvrdí.

Vánoce jsou vlastně jedinou tradicí, kterou většina lidí stále dodržuje. Jiné zvyky se z našich životů vytratili, ale Vánoce máme stále spojeny s představou krásně vyzdobeného domu, ve kterém se sejde početná rodina, všichni se mají rádi, jedí a popíjejí. Tak nám to vtloukají do hlav reklamy, filmy. A pak se z toho nesesypejme, když je realita jiná. Tak tady jsou tři možnosti, které psychologové obvykle dávají lidem, kteří říkají "Budu o Vánocích poprvé sám, sama a bojím se, že to nezvládnu":

 - Řekněte si, že jde prostě o obyčejné dny. Přece je nemusíte považovat za dny výjimečné a nějak nad nimi přemýšlet, když vám to způsobuje trápení. Nemyslete na ně a chovejte se tak, jako by nebyly. Večeřte to, co běžně, čtěte si nebo se věnujte koníčkům. Klidně se pusťte do nějaké práce, kterou jste odkládali. Prostě si řekněte: Vánoce? Co to je?

- Smiřte se s tím, že je vám smutno. Je to přirozené, když jste přišli o blízkého člověka. Neposlouchejte rady přátel, že byste měli přijít k nim, rozveselit se, dívat se na komedie. Nesmysl. Násilná snaha se rozveselit vás uvrhne zpravidla do ještě většího smutku. Tak si prostě doma poplačte, no.

- Změňte prostředí. Chce to odvahu, ale když se rozhodnete odjet někam do nového prostředí, zaměstná to vaši mysl a na smutek bude méně času. Cestování je zpravidla tak trochu stresík. Mám jízdenku? Neujede mi vlak? Budu včas na letišti? Jak se tam dopravím? Jaké to tam bude? Mám v kufru vše, co potřebuju? Ten pocit, že jste sami zvládli o Vánocích dojet z Chebu do Beskyd nebo z Prahy na Kanárské ostrovy, může být povzbuzující. A když vás přitom napadne, že by bylo lepší, kdybyste toto vše absolvovali s partnerem či partnerkou, které jste ztratili? No bylo, ale řekněte si, že by na vás určitě byli pyšní, jak jejich ztrátu zvládáte. Protože, pokud vás milovali, nechtěli by, ať se trápíte.

 

samota Vánoce
Hodnocení:
(4.9 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?