Když se řekne finanční gramotnost, je většině lidí jasné, o co jde. O to, abychom utráceli tolik, kolik si můžeme dovolit a nenaletěli na nereálné sliby týkající se zhodnocování peněz či půjček. Ale když se řekne výživová gramotnost? Ne každý ví. Přitom je tento pojem čím dál více aktuální.
Nejlépe problém výživové gramotnosti vystihuje následující příběh. Šestašedesátiletá Helga z Prahy se často hádá se svou kamarádkou Janou. Jana je o dva roky mladší, obě spolu pracovaly v knihovně, nyní jsou obě v penzi. Obě jsou rozvedené, žijí samy a přílišné utrácení si kvůli poměrně vysokému nájemnému nemohou dovolit. Často společně vyrážejí na nákupy.
Helga si zásadně kupuje pouze pět deka šunky nejvyšší jakosti u řezníka. Nebo pár plátků holandského sýra. Doma má vždy v zásobě žitný chléb nebo suchary.
Jana kupuje velké balení nejlevnější šunky s co nejdelší trvanlivostí, velká balení tavených sýrů, rohlíky po deseti. Argumentuje tím, že musí nakupovat výhodně, tedy co nejvíc zboží za co nejlevnější cenu. Helga oponuje, že výhodné neznamená hromadit více jídla, než spotřebujeme. „Pak se cpe suchými rohlíky, protože je má doma a je jí líto je vyhodit. Spořádá balení taveného sýra, který je tak nekvalitní, že si ani označení sýr nezaslouží. Já si dám dva plátky sýra, který je sice dražší, ale když ho mám doma jen ty dva plátky, aspoň se nepřežírám a netloustnu,“ říká na adresu své kamarádky.
Je to mezi nimi nekonečný boj, v němž každá hájí svou pravdu. Obě přitom za jídlo měsíčně utratí přibližně stejnou částku, jen toho Helga nakoupí o hodně méně než Jana.
„Říkám, že stejně jako je do škol zaváděna výuka finanční gramotnosti, měla by být vyučována i výuka gramotnosti týkající se nakupování a výživy,“ říká profesorka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické, přední odbornice na kvalitu potravin. Za problém považuje to, že se mnozí lidé nenaučili kvalitu potravin rozeznávat a tak si často koupí ty nejlevnější a pak nadávají, že jim nechutnají, že nejsou takové, na jaké byli zvyklí třeba v době svého mládí. Nejde však zdaleka jen o problém dříve narozených. O nutnosti šíření výživové gramotnosti se čím dál častěji mluví ve všech věkových skupinách společnosti.
Karla Večeřová, která na téma nutriční nebo-li výživová gramotnost přednáší, vysvětluje, co si pod tímto výrazem vlastně představit: „O finanční gramotnosti už toho většina z nás ví poměrně dost. Ale jak je to s tou nutriční? Měli bychom ji chápat jako součást osobního rozvoje člověka, který chce žít nejen dlouhý, ale i kvalitní život bez zbytečných civilizačních nemocí.“
Jinými slovy, výživová gramotnost znamená umět se orientovat v současné džungli nepřeberného množství potravin. Od těch nejlevnějších až po ty nejdražší, s tím, že výživově gramotný člověk umí poznat, kdy vyšší cena odpovídá kvalitě a kdy jde jen o marketingový tah s cílem vytáhnout co nejvíce peněz ze zákazníka.
Výživově gramotný člověk umí číst údaje na obalech potravin, umí se vyznat v tom, co znamenají. Má jasno v tom, jaký vliv má to, co kupuje, na jeho zdraví, kondici. Zkrátka, nekoupí hromadné balení dvacet čokoládových tyčinek za padesát korun, protože je mu jasné, že tak levná tyčinka nemá s čokoládou nic společného, že jde jen a jen o podivnou hmotu, která zdraví moc neprospívá. Výživově vzdělaný člověk si raději koupí tabulku dražší čokolády s vysokým obsahem kakaa. A protože taková čokoláda je výživná a chuťově plná, nenacpe do sebe celou tabulku najednou. Ono to prostě nejde, protože člověk je už po kousku sytý. Taková čokoláda se uždibuje po kouscích a tak déle vydrží. Jde jen o to, zkusit své stravovací návyky změnit. Kdo to zkusí, je často po čase příjemně překvapený, že i když kupuje kvalitnější a dražší věci, v celkovém součtu utrácí na za jídlo méně. Nehromadí, nedojídá zbytky, nemá doma něco, co už je téměř prošlé, ale bylo toho nakoupeno moc, protože to bylo ve slevě.
A co vy? Jak se hodnotíte, co s týká vaší výživové gramotnosti? Nakupujete raději ve velkém množství nebo po troškách? Dáváte přednost výrazně levným potravinám nebo jste ochotni připlatit za kvalitu?