Blížil se náš seniorský vánoční večírek. Kdysi se na něm i tančilo, dávali jsme si dárky. Ale bohumínské seniorky jsou pohodlné, tak se v poslední době večírek proměnil jen v jednu hromadnou kecárnu. Dej, bože, lehko, hlavně po mně nic nechtějte. Tu mne máte a bavte mě! Ale ani tak se nezavděčíte. Když nám hrál a zpíval Pepíno Pinkas, ty štěbetalky to rušily. Když nám hrálo duo na kytaru a klávesy, konstatoval zpěvák po skončení večírku, že už hrajou na různých akcích dvacet let, ale takový kravál ještě nepřekřikoval.
A tak mne napadla jedna z desítek blbostí, co mne napadají každou minutu. Tábornice ukážou těm lenivým seniorkám, že se dovedou zabavit i samy. A už se valily z hlavy kraviny jedna za druhou. Prvotní myšlenka byly černé labutě v parodii na Čajkovského. Ano, bude to balet Čórnoje ózero. Černé legíny, černé triko, sukýnky z černých igelitových pytlů. Začala jsem na hudebním serveru hledat krátké ukázky. A tam se to najednou hemžilo různými amatérskými baletními soubory, které měly podobný nápad jako já. Takhle mi to ukrást ještě před realizací, fuj, že se nestydí! Ale my budeme mít variantu Baby s pamperskami. Jestli děti nebo stařeny, si musí každý přebrat sám.
Pouštěla jsem si několikrát za večer Labutí jezero a pak jsem náhodou objevila melodii "Hajej můj princi a spi" a v hlavě střádala choreografii. Abychom udržely sedmičku baletek, potřebujeme gymnastickou obruč. Šup do poschodí nad nás, tam mají dvě holčičky a opravdu mám půjčený kruh. Při návštěvě solné jeskyňky jsem si vyprosila použité modré návleky. Začala jsem shánět inkontinenční kalhotky. V každé lékárně jsem poprosila o vzorek, ještěže těch lékáren je ve městě tolik. Přišla chvíle, kdy bylo potřeba získat tanečnice. Oslovila jsem všech pět tábornic, co byly se mnou na Kajlovci, a kupodivu, neprotestovaly a dokonce jsme přibraly ještě jednu, která s námi chce jet na příští tábor taky. Vysvětluju jim, že bychom si na příští tábor mohly připravit společné vystoupení a předvést ho ještě letos na vánočním posezení. Hlásím Hance, že na večírek chystám kulturní vložku, a ta je nadšená.
Naplánovaly jsme si první schůzku. Tak se v našem bohumínském seniorklubu potkaly dvě neřízené střely. Že jsme pro každou blbost a žádnou legraci nezkazíme, se o nás ví. Dokázaly jsme si to například na retro pionýrském táboře. Ale nic nejde podle plánu, v klubovně se zrovna dnes nelze připojit k internetu, tak nemůžu přehrát melodii a pokouším se ji notovat. A kdo znáte Květinku, jistě se nebudete divit, že během chvíle bylo po labutích i černém jezeru a z mé choreografie zůstalo jediné - obruč hula hop. Květinka chrlila nápady a já jsem přizpůsobivá, tak jsem je přijímala. Květinka s nadšením vzpomínala na nějaké vystoupení, kde se měnily melodie a mělo to spád. Změnu hudby musím nechat na doma. A Květinka vymýšlí dál. Budeme mít i modré čepičky z návleků u doktorů, ona je doma nazdobí mašličkami z krepáku. Měníme barvu sukýnek na modré. Měníme černé triko za bílé. Domlouváme se, že budeme provádět prvky spontánně jako batolata.
Doma vyhledávám kratičké dětské písničky a opět si hraju na choreografku. Řecký ministr jen kroutí hlavou, když mě vidí, jak běhám po pokoji s kruhem v ruce a donekonečna pouštím stejnou hudbu. Je potřeba ještě jednou sezvat tanečnice, abych jim předvedla, co za dlouhých večerů vymýšlím. Povedlo se, už je to s hudbou. Kupodivu choreografii tentokrát Květinka moc nenapadá, děláme jen malé úpravy. Pak mi Květinka ještě párkrát volá a přidává další nápady, například bryndák či ztrácení hovínek ze šišek a název této taneční grupy BOSENKY, shodný s pojmenováním našeho sportovního družstva na táboře - BOhumínské SENiorKY.
Je den D. Nervozita stoupá. Domluveno s vedoucí Hankou, že přijdeme na řadu po vystoupení dětského souboru. Vytrácíme se nenápadně ze sálu. Ale jsme jen čtyři. Rychle se převlékáme, připínáme pampersky, do pusy dudlík, do ruky hračku a honíme holky z baru, ať seženou naše tři další aktérky. Ty se ale převlékly v šatně na druhém konci a jsou nervózní, kde jsme my. Co teď? Dá se to naštěstí oběhnout venkem. Konečně jsme všechny. A opět zádrhel. Připravený noťas s hudbou je černý a Stánička si s ním neví rady. Chtě nechtě musím v převlečení do sálu a zprovoznit PC. Pustím hudbu a mávnu na holky, aby vběhly do sálu, a sama už pochoduju. Hanka mě zabrzdí, že nás chtěla uvést. Tak vypnout hudbu a šup zpět za dveře. Opakování matka moudrosti. Napodruhé vbíháme do sálu a předvádíme, co jsme stačily za jedinou hodinku nacvičit. Nejednotnost se schovává za batolecí věk. Mám dobrý pocit, stovka diváků tleská do hudby, dětské písničky je chytily za srdíčko. A my v sále blbnem jak malí. Ke konci mi spadla plenka, nevadí, mávám s ní nad hlavou. Je po všem. Tričko se dá ždímat. Vystoupení se líbilo a to je hlavní.
Fotil řecký ministr Dimko.
Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.
