Tatínek a boty

Můj tatínek byl zlatý člověk, kterého jsem velmi milovala. Měl velikou vášeň, rád spal. Také měl velikou nechuť a to bylo nakupování jakéhokoliv druhu....

Končily prázdniny, maminka měla odpolední směnu, prodejna s obuví dostala zboží a otevírala až odpoledne. Tudíž bylo jasné, že nové botky do školy s námi musí jít koupit tatínek, což ho viditelně vůbec nepotěšilo. Ještě předesílám, že dědeček byl švec a proto tatínek uznával jen pořádné a pevné boty, žádné módní výstřelky nás nebyly hodny.

Bylo zaveleno: "holky, oblečte se a jdeme ". Vyrazili jsme z domu, ale byli jsme podivná sestava. Vpředu rázně kráčel tatínek, ne ve zcela optimální náladě, za ním několik kroků šla vzlykající starší sestra, které bylo předem jasné, jaké boty dostane a já poletovala všude kolem, rychlostí blesku. To moje běhání sem a tam mělo vážný důvod. Jako správná 9-ti letá slečna jsem se před cestou "vypěknila" a řádně se polila sovětskou voňavkou, zvanou "duchy", která se záhadně u nás doma objevila. Že jsem to přehnala, to mi bylo jasné, proto jsem se držela co nejdále od tatínka v naději, že to cestou nějak vyvane, což se nestalo. Naopak, v uzavřeném prostoru prodejny jsem "voněla" do všech světových stran a od tak již naštvaného tatínka jsem obdržela pohlavek...

Přidala jsem se k sestře. Také jsem plakala. Boty nám tatínek koupil dle své volby, pevné, s kulatou špičkou a ošklivé. Zda jsme je i v prodejně zkoušeli, to už nevím, za to vím, že pohlavek jsem od milovaného tatínka obdržela ještě jeden, doma se muselo tričko hned namočit, já s ním a myslím, že jsem ještě dlouho i po důkladné očistě těla "voněla".

Zachránila nás maminka, která druhý den vzala boty do prodejny vyměnit a domů nám přinesla k naší veliké radosti a tatínkově nelibosti nádherné a v té době velmi moderní "pilky", čímž nám zachránila před spolužáky čest a pověst. A tatínek již nikdy nic s námi nakupovat nebyl, ale celý zbytek života vzpomínal vždy s velkým smíchem, jak jsme kupovali boty.