Dnes je Štědrý den a já jako obvykle jsem vstala hodně brzy. Jsem už mnoho let sama, na ranní samotu zvyklá a říkám si, co dělat tak brzy ráno? Televize - zamítám, poslech rozhlasu - zamítám, ranní práce chvíli počká - ano, první moje kroky vedou k počítači právě na tento web a vím, že když si ho otevřu nejsem sama, ale vždy to tak nebylo... a tak dnes přímo jásám, vždyť zde u klávesnice nejsem úplně sama...
Na slavnostní večeři jsem letos pozvána k rodině své dcery - bude nás u stromečku celkem šest, zítra hned po dopolední slavnostní bohoslužbě jedu k rodině syna na venkov - bude nás sedět u oběda také šest. Už se mezi všechny moc těším, sice jsem jim říkala, že bych Štědrý den zvládla také sama - jsem už 15. rokem vdova, ale děti nechtějí. No a na druhý svátek vánoční se sejde celá veliká rodina u mne v mém obýváčku jako dlaň, ale vejdeme se tam všichni - bývalo nás tam i mnohdy daleko, daleko víc.
Takže jsem včera musela jet nakoupit, vnučka vezla dceru na kontrolu do nemocnice, byly jsme před obchodem chvíli než otevřeli. A tam už plno lidí, držících veliké koše - přivítání a otevření obchodu a lidé houfně nakupují. Nemám ráda ty přeplněné obchody - když jdu sama, tak si vybírám dobu, kdy je lidí v obchodě méně, chodím pěšky, mám batůžek, takže sama toho moc nenakupuji. Ale protože čekám více hostů tak musím pochopitelně daleko víc nakoupit. Mnozí odsuzují důchodce, že mají plné nákupní košíky - já ale ne, protože většinou k nim přijedou na návštěvu děti s rodinami a tak musí být větší nákupy.
Nákup jsme dobře s vnučkou zvládly, dcera za námi přišla k autu a tak už máme všechno za sebou. A já okouzleně pozoruji nádhernou zimní scénárii, kterou u nás vytvořila jinovatka a v duchu si plánuji na odpoledne vycházku do přírody.
A tak doma trochu uklízím, domácí práce se vždy najde, pak odnáším zbytek pořezaných větví na zahradě dozadu na hromadu a dívám se na stromy ověšené jinovatkou a po chvíli už si beru fotoaparát a vycházím z domu - je sice náledí, někdo má chodník uklizen někdo ne, musím jít i po silnici - naštěstí téměř nic nejede. A už jsem na silnici, kde krásné stromořadí líp je skutečnou pohádkovou cestičkou jak ke hřbitovu, tak dál k lesu a já si ji skutečně vychutnávám a i pro Vás, kde třeba nemáte takovou zimní nádheru Vám přenáším trochu foteček. Největší radost z takové zimy mají pochopitelně děti, těm nevadí led, ti ho spíše vyhledávají - tak jsem je dala na úvod článku.
A Vám všem, moji milí čtenáři a už i mí noví přátelé na tomto webu,, přeji ze srdce požehnané a šťastné vánoční dny a také aby se nikdo z Vás necítil v tyto dny sám - a to samé přeji i sobě.
