Můj rodný dům má skoro 100 let. Vyrostly v něm 4 generace lidí. Bez přepychu, bez vymožeností, bez většího soukromí. Veškerý život rodinky se odehrával v kuchyni, kde se topilo uhlím a dřevem a od 60tých let tam také bylo jediné umyvadlo v domě. Do té doby jsme chodili pro vodu ke studni k sousedům. My totiž vinou války, kdy tam někdo naházel něco, co potřeboval schovat, měli ve studni jen vodu užitkovou. No, maximálně na zalévání zahrádky. Ani na praní se nehodila.
V domě byl dále jeden studený sklep, kde se ale dobře uskladňovala zelenina či ovoce. V zimě, když jsem šla spát, musela jsem si nejdříve na kamnech ohřát cihlu, tu zabalit do šátku či pleny a rychle s ní utíkat do postele, abych si mohla ohřát nohy. Koupali jsme se až do poloviny 70tých let v kuchyni. V jedněch neckách. A pěkně postupně od nejmladšího člena po dědečka.
Když jsem šla na záchod, oblékala jsem se jako na hory. Pak si ještě ohřívala zadní část těla o horká kamna. Tenkrát nám to jaksi nikomu nevadilo, brali jsme to jako samozřejmost, později jako, že to už to holt jiné nebude. Když přišla návštěva, vždycky jsme byli rádi, když nemusela na WC. Náš záchod byl totiž suchý. Nevím, kolik lidí toto zažívalo, ale já s manželem, mí prarodiče, rodiče i naše děti - hezkých pár let. Ale důležité je, že jsme se měli všichni hrozně moc rádi.
Loni se začalo něco měnit. Naše obec konečně rozhodla o kanalizaci i na naší cestě - podmínkou bylo připojení všech 8 domů v ulici. Kanalizace se řádně zkolaudovala a my stáli před otázkou "Co dál?" Protože se maminka, která v domě bydlela, této změny nedožila, dům byl obydlený námi jen občas, bylo rozhodnuto. Sháněli jsem nápady, jednou u piva našli ochotného človíčka. Slovo dalo slovo a on nám slíbil, že nám udělá slušné sociální zařízení. Ale kde? Ve sklepě je zima, navíc obavy z povodní a v neposlední řadě i celkem hodně schodů. Nepřipadá v úvahu. Zůstalo jediné řešení. Zrušit špajz a tím vlastně i úložný prostor. Opět bylo rozhodnuto!
Během 3 týdnů jsme měli nové vodovodní trubky, připojení na kanalizaci a hlavně - slušné sociální zařízení.
A pak přišel den D. Můj snad největší zážitek letošního roku. Mohla jsem jít do nové místnosti bez kožichu, nemusela jsem spěchat a hlavně, mohla jsem po sobě spláchnout. Možná je toto pro někoho k smíchu, ale ten, kdo toto zažil, mne určitě pochopil.
Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.
