Cukr zabiják, bílý jed, nejezte sladkosti, nepijte slazené nápoje…To nyní slyšíme v souvislosti s cukrem ze všech stran. Pozor, jedná se o jeden z největších mýtů týkajících se potravin. Lidské tělo cukr potřebuje. A je nesmysl vyhýbat se mu ve vyšším věku.
Pětašedesátiletá Stanislava před časem ze svého domova vyhodila vše, co obsahovalo cukr. Zakazuje svému muži sladit kávu, přestože byl na to celý život zvyklý. Nesmí si pocukrovat ani palačinku. Stanislava přestala péct, kupovat čokoládu, zkrátka vše, co obsahuje cukr. Její muž to líčí takto: „Když jsem přinesl domů koblihu, měla hysterický záchvat. Musím pít hořkou kávu, která mi nechutná. Žena to chytila od dcery a vnučky, které jsou posedlé zdravou výživou a tvrdí, že napít se slazeného nápoje rovná se smrt. Už doma nemáme ani džusy, prý obsahují cukr. Pijeme jen holou vodu a bylinkové čaje. Tak si dávám kávu s cukrem, kolu a zákusky venku, když to nevidí, ať mám klid. Mám pocit, že prostě sladkosti potřebuji. Když je nemám, jsem nervózní.“
Odpůrci cukru by to vysvětlili tím, že Stanislavin manžel Vilém je na cukru závislý a proto mu jeho absence způsobuje problémy: Nervozitu, únavu. Jenže pozor. Mnozí lékaři naopak tvrdí, že únavu či nervozitu způsobuje to, že máme cukru nedostatek. Zkrátka, že současná válka proti všemu, co obsahuje cukr, je mírně řečeno, přehnaná.
„Nyní všichni odsuzují cukr. Ale proč? Samozřejmě, že je třeba si hlídat tuky a cukry ve stravě, ale nechápu, proč se nyní tvrdí, že se cukry vůbec nemají jíst, že člověku ublíží, když se napije slazeného nápoje. To je nesmysl,“ říká lékařka Miroslava Navrátilová, která v Brně pracuje v ambulanci pro poruchy metabolismu a výživy.
Cukr lidské tělo potřebuje, je nezbytný například pro správné fungování mozku,“ dodává. Ano, nadměrná konzumace přeslazených výrobků samozřejmě vede k tloustnutí, ale stejně nebezpečná jako obezita je podle lékařů současná hysterie kolem potravin. Tedy to, že lidé podléhají mýtům, že ta či ona potravina je teď nebezpečná. Cukr je toho jasným příkladem „Takže se prostě rozhodnou, že něco ze svého jídelníčku vyřadí, tím si škodí, ale odmítají si to nechat vysvětlit,“ říká doktorka Navrátilová.
„Určité množství cukru je nutné pro každého člověka, aby mu fungovaly jeho orgány, zejména mozek,“ potvrzuje nutriční poradce Pavel Suchánek. „Jeho odpírání je otázkou míry. Pokud někdo sportuje nebo dělá namáhavou práci, potřebuje cukru více, než někdo, kdo se nehýbe. Ale není možné tvrdit, že každé, byť malé množství cukru člověku škodí,“ vysvětluje.
Úplně nejhorší je začít dělat radikální změny, například naprosto vysadit cukr z jídelníčku, ve vyšším věku. Tělo je za celý život zvyklé na určitý rytmus a způsob stravování a najednou utrpí šok. Samozřejmě, když jsme zvyklí dávat celý život dvakrát denně pět kostek cukru do čaje, je to špatně a uděláme dobře, když si tam dáme jen jednu či žádnou, pokud máme nadváhu. Ale bát se dát si jednou týdně pocukrovaný štrůdl, pokud nemáme cukrovku či nám lékař vysloveně omezení cukru nedoporučí, je fakt nesmysl.
„Každopádně by člověk měl každou razantní změnu jídelníčku předtím konzultovat se svým praktickým lékařem. Lidí vyššího věku se to týká dvojnásob,“ upozorňuje lékařka Kateřina Cajthamlová.
Nejrůznějším článkům, ve kterých je cukr líčen jako zabiják našeho zdraví, neunikneme. Přibývá jich a přibývá v nich i různých nesmyslných rad ohledně takzvané zdravé výživy, nad kterými lékaři jen nevěřícně kroutí hlavou. Není tedy divu, že čím dál více lidí hysterii kolem potravin podléhá, jako třeba další dáma, šestapadesátiletá Ingrid z Ostravy. Tady je její příběh:
„Dočetla jsem se, že ovoce obsahuje spoustu cukrů. Tak já si myslela, jak zdravě jím, když do sebe cpu spoustu ovoce a přitom jsem si tělu dodávala cukr. Ovoce jsem tedy úplně přestala jíst a vitamíny jsem si dodávala umělými přípravky. Zkrátka, místo pomeranče jsem si rozpustila vitamín C s pomerančovou příchutí v tabletě. Hodně jsme se kvůli tomu hádali s mým bývalým přítelem. On hodně jezdil na kole, tvrdil, že potřebuje dodat energii a byl schopen spořádat ovocný salát obsahující jablko, banán, pomeranč, ořechy a rozinky. No strašné, takovou dávku cukrů. Myslím, že jeden z důvodů našeho rozchodu byly neshody v tom, co a jak jíst. Byla jsem nakonec hodně překvapená, když mi lékařka řekla, že to s omezováním cukrů přeháním. Že je rozhodně lepší dát si hromadu ovoce než umělý vitamín. Tak jsem to trochu přehodnotila, ale vlastně nevím, komu teď věřit, když se dočítám pokaždé něco jiného,“ přiznává.
Ano, to je zásadní otázka. Komu věřit? Rozhodně více lékařům než takzvaným výživovým poradcům ze soukromých firem, které diety či různé potravinové doplňky prodávají. Rozhodně věřit odborným než společenským časopisům. A nejvíce věřit svému takzvanému selskému rozumu. Copak naše mámy či babičky přemýšlely nad tím, kolik sníst jablek a kolik je v nich cukru? Copak pekly buchty, ve kterých nebylo cukru ani trošku? Copak hubovaly své muže, když si do čaje dali med?