Nádraží, o které píši, se nachází v Severních Čechách. Jedná se o trojkolejnou železniční stanici v malém městečku. Přímo u nádražní budovy stojí turistický ukazatel, odkazující na jednu z několika set českých tisícovek, jejíž jméno najdeme v názvu hledané železniční stanice.
Na vrchol tisícovky vede několik cest, od nádraží stezka měří pouhých 7 km. S převýšením je to horší, ale výstup se dá v pohodě zvládnout. Vrchol není skalka, nýbrž plošina s rozhlednou, odkud se za krásného počasí naskýtá nádherný pohled jak na českou, tak na polskou stranu. Kousek od vrcholu vznikl hraniční přechod do sousedního Polska.
Turistická, modrě označená stezka prochází kolem štol, kde se dříve těžila cínová ruda. Nesou poetické názvy, z nichž se mi nejvíce líbí Beránek boží. Kvůli bezpečnosti a ochraně netopýrů jsou zabezpečené mřížemi.
Kolem hory vede unikátní projekt Singltrek, což je důmyslně navržená síť lesních terénních stezek pro cyklisty, které jsou budovány a udržovány dle přesných pravidel s maximálním ohledem na okolní přírodu.
Věřím, že dle těchto informací většina čtenářů už název nádraží s přehledem uhodne.
Železnice je kromě zaměstnání také velkým koníčkem mého manžela a spousty našich přátel, takže se při každém výletě stavujeme na nádražích a neustále se fotí a fotí. A to nejen v u nás v Česku.
