U nás v baráku se zahnízdil vietnamský obchod s potravinami. Má otevřeno pořád, vietnamští manželé jsou usměvaví, ochotní a spolehliví. Proti kradení zboží Čechy si najali vietnamskou dozorkyni. Jsme s nimi spokojeni a vycházíme v tom nejlepším.
Nedávno jsem si s Vietnamkou povídal o českém pojídáním hovězích žaludků, v dršťkové polévce. Kráva požírá nezávadnou trávu, neprotiví se nám to.
Vietnamka se začala olizovat a rozpovídala se o jejich lahůdce - prasečích žaludcích. Vaří je také dlouho, ve vodě. Pak je pečou, s jejich zeleninou. Stručně jsem jí vysvětlil českou averzi proti těm prasečím. Čuník bydlí v hnojišti a občas polkne i ta lejna. Ona že ne, prý jsou z jatek dobře omytá. Zůstali jsme každý u svého názoru.
Slovo dalo slovo, tak jsem jí nabídl, že jí je v Praze koupím. Chtěla čtvery, její dozorkyně dva. Poučila mě, že je mají jenom ve středu, v Libni. Musím nakoupit jen ty bílé až sněhobílé! Řezník jich měl dostatek, a na mé přání jimi ochotně prolistoval.
Dovezl jsem je dohromady zabalené, ty tři stanice tramvají. Položil jim je na pult. Dozorkyně hned přestala hlídat české zloděje a chtěla okamžitě vydat ty své dva kusy. Málem došlo k ženské rvačce. Nakonec se obě domluvily, že se o ně podělí, až za jednu až dvě minuty!
Vietnamka je ještě týž večer uvařila a zapekla, manžel si na žaludcích pochutnával lžící celou noc. Prý moc mlaskal.
Tak se za 67 korun sytě najedlo a pochutnalo si celkem pět lidí! Jak skromní lidé jsou ti Vietnamci proti přežírajícím se Čechům!?