Pod kůží tě mám,
také v srdci svém,
nechci být sám,
chci být s tebou jen.
Hladím tě po tváři,
už ti oči nezáří,
ruce sepjaté na hrudi,
už tě nikdo nevzbudí.
Tak rád bych ti kávu připravil,
s časem pro tebe bych závodil.
Už mi nikdy neřekneš synku můj,
buď u mne, chvíli stůj.
Svou životní pouť jsi dokončila,
že budeš vždy se mnou, jsi snila.
Když jsem byl ještě malý kluk,
říkala jsi: "Buď silný jako buk ,
až tu jednou nebudu, silný musíš být,
svým životem musíš stále jít“.
Nyní už dospělý jsem,
na tvůj odchod připravený nejsem.
Pod kůží tě stále mám,
také v srdci svém,
mámo moje milá,
vždy pro mne andělem jsi byla,
naposled do dlaní ti dám kvítí,
ještě se na nich rosa třpytí.
Měla jsi ráda luční kvítí,
rosu a když slunce teple svítí.
Naposled ti ji do dlaní dám,
svou lásku k tobě si nadále uschovám.