Katastrofa. Alzheimer je tady. Nepamatuju si jméno toho herce ze seriálu. Zapomněla jsem vyndat maso z mrazáku. A vůbec si nevybavuju, že jsme s kamarádkou byly před dvaceti lety na výletě v Beskydech. Ona mi o tom vypráví a já to úplně vytěsnila z paměti. Tak některou z těchto či podobné situace zná asi každý.
Slovo paměť vyvolává zvědavost i obavy. S potížemi s pamětí je totiž obvykle spojováno stárnutí, blížící se velké problémy. Často jde o přehnané obavy. Lidská paměť je totiž tajemná, podivuhodná a čím více pozornosti jí věnujeme, tím více z ní jsme zmateni. Současná doba plná moderních technologií má na paměť velký vliv. Jen zatím není jasné, zda dobrý či špatný.
Navíc nyní často slyšíme, že lidstvo hloupne, degeneruje, neprocvičuje paměť. Už nemusíme přemýšlet, zoufat si, že si na něco nemůžeme vzpomenout. Stačí přece kliknout na některý internetový vyhledávač a informace je tady.
„Lidé se často vyděsí, když zapomínají jména a myslí si, že jde o začátek demence. Ale jména si většinou nepamatujeme, aniž by šlo o chorobu. Nejsou totiž s ničím spojena. Jména si třeba nepamatují ani velmi vzdělaní lidé, kteří překládají z několika jazyků. Pamatují si kde co, ale třeba jméno oblíbeného herce si v určitou danou chvíli nejsou schopni vzpomenout,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová, která se zabývá poruchami paměti.
O paměti se čím dál více mluví v souvislosti s mladými lidmi. „Dnešní děti nepodstupují souboj s pamětí,“ míní Michal Komárek, který vede web Česká škola, kde si učitelé vyměňují své názory a zkušenosti. „Pamatuju si, jak jsme s bratrem v dětství paměť často testovali. Když si některý z nás na něco nemohl vzpomenout, usilovně jsme přemýšleli a soutěžili, kdo si vzpomene první. Dnes se dítě v takovém případě podívá na Google.“
Příliš mnoho informací
O paměti se mluví čím dál více. Jednak kvůli výzkumů, zda ji současných přetechnizovaný svět škodí či naopak, jednak proto, že se lidstvo čím dál více děsí stárnutí spojeného s demencí. A také proto, že jsou na naši paměť kladeny čím dál větší nároky. „Na jedné straně si mohu cokoli vyhledat na internetu, na druhé straně si musím pamatovat piny ke dvěma kartám, pin k mobilu, hesla do počítače a do internetového bankovnictví,“ říká dvaasedmdesátiletá Stanislava. „Mám pocit, že nezvládám vše, co se na mě valí. Už nechodí složenky, vše se má platit elektronicky. Banka mi nedávno poslala důležité upozornění, které se ke mně vůbec nedostalo, protože bylo v nějaké záložce na stránce internetového bankovnictví, u které jsem zapomněla, že bych ji měla sledovat. Valí se na mě čím dál více informací a cítím se být unavená,“ vysvětluje.
Přesně tomuto jevu se věnovali vědci z Sheffieldské univerzity. Došli k závěru, že v dnešním světě se na lidi hrne tolik informací, že kapacita paměti přestává stačit. Zjišťovali proto, kdy jde o skutečné poruchy paměti a kdy jsou prostě lidé ve fázi, že nejsou schopni přijímat všechno, protože život se zrychlil. Došli k závěru, že generaci, jejíž paměť je nyní v produktivním věku vystavena
obrovským nárokům, hrozí, že se jim ve vyšším věku výrazně zhorší. Zkrátka, že na tom s pamětí bude hůř, než je běžné u dnešních seniorů.
Upomínací technika. Co to je?
„Neměli bychom podceňovat možnosti, která nám dnešní doba nabízí. Není nic špatného na takzvaných upomínacích předmětech,“ míní Tamara Tošnerová. „Prodělaly boom. Jde například o pračku, která zazvoní, když dopere, o mikrovlnnou troubu, která cinkne, o troubu, která jde nastavit na určitý čas. Mnohé přístroje už dnes pracují samy a vypínají se samy. Využívejme elektronické diáře, minutky, upomínky na mobilu. Jde o to, že tím takzvaně přeplněnému mozku ulevíme,“ vysvětluje.
Mnohé zapomínání je totiž způsobeno stresem, shonem, snahou stihnout co nejvíce. Nemusí jít vždy o varovný signál, že jde o vážnou nemoc. A vzhledem k tomu, že nyní žijí hektickým způsobem i mnozí senioři, není se čemu divit, když zapomenou heslo k počítači nebo k bankovnímu účtu. Nezapomínejme, že svět dřívějších seniorů byl úplně jiný. A hlavně se dříve lidé nedožívali tak vysokého věku. Vlastně neměli šanci zjistit, jaké to je zapomínat, vnímat, že paměť není taková jako dřív. Natož ještě přemýšlet nad tím, zda jí časté vyhledávání informací přes internet škodí nebo pomáhá. Zkrátka, dříve se většina lidí své demence nedožila. Takže mějme před ní respekt, kontrolujme sebe si své blízké, ale netrapme se tím, že si nemůžeme vzpomenout na heslo do počítače.
