Naše slova mohou ovlivnit to, jakým způsobem stárneme
Ilustrační foto: ingimage.com

Naše slova mohou ovlivnit to, jakým způsobem stárneme

11. 5. 2017

Jak poznáte, že jste zestárli? Když začnete v učebnicích nacházet věci, které si pamatujete z novin. Na téma vyrovnání se se stárnutím je spousta podobných anekdot, ale jak je to ve skutečnosti? Je stáří jen subjektivní pocit a můžeme jej sami ovlivnit třeba slovy, která říkáme?

V sanitce, která rozvážela pacienty z nemocnice ve Valašském Meziříčí, se před časem odehrála zajímavá debata. Pětasedmdesátiletá žena s trojitou zlomeninou kotníku si libovala, jak ji lékaři na kontrole pochválili. Prý se jí vše skvěle hojí, různé hodnoty, které měřili, odpovídají kondici, jako by byla o dvacet let mladší.

Další pacientka, šedesátiletá, si stěžovala, jak kontrola dopadla špatně. Stejný úraz, ale všechno mizerné. Noha se nehojí, je tam zánět, pacientka má horečky, z toho deprese, protože má obavy, že už nikdy nebude chodit jako dříve.

Jak je to možné? Logicky by na tom ta starší měla být hůře. Lékaři se nediví. Různé výzkumy potvrzují, že jsme každý tak rozdílní, že je čím dál ošemetnější odhadovat průběh hojení či nemocí na základě věku.

„Maratonský běžec středního věku může mít svaly na nohou, srdce a plíce dvacetiletého člověka, ale naopak jeho kolena a ledviny mohou díky neustálému vypětí stárnout podstatně rychleji a zrak či sluch mu mohou slábnout ještě úplně jiným tempem,“ vysvětluje na svých přednáškách lékař Deepak Chopra, který je považován za jednoho z největších současných odborníků na vše, co se týká tajemství stárnutí. „Ve dvaceti se většina lidí jeví fyziologům stejně, ale v sedmdesáti letech už nenajdete dvě těla vypadající stejně. Změny věku odráží jedinečnost každého života,“ tvrdí.

Narcisové to mají horší

Výzkumy z posledních let přinesly řadu zajímavých momentů, které ukazují, že i slova mohou ovlivnit to, jakým způsobem stárneme. Tak kupříkladu, kdo říká často slovo "já" stárne rychleji. Neuvěřitelné? Takže, je to prý takto: Psycholog Larry Scherwitz z Kalifornské univerzity nahrál rozhovory s asi šesti sty muži. Třetina z nich měla nějakou srdeční nemoc, ostatní byli zdraví. Pak počítal, kolikrát každý z nich používá slova já, mně a můj.

Zjistil, že takto v první osobě častěji mluví muži, jejichž srdce není v pořádku. Buďto už byli nemocní nebo bylo jasné, že budou. Při prohlídce se jasně ukázalo, že jejich náchylnost k infarktu je vyšší. Je to tím, že jsou sebestřední, nervózní, toužící po výkonu, narcistní osobnosti? Je to tak. Deepak Chopra tento výzkum na svých přednáškách zmiňuje jako geniální ukázku toho, že lidé pohlcení sami sebou, jsou dříve nemocní, staří. Jejich srdce je opotřebované, zestárlé.

Tady jsou další body, jež psychologové zabývající se problematikou stárnutí, sestavili. V horším zdravotním stavu jsou ve vyšším věku lidé, kteří:
  - Nejsou schopni vyjadřovat emoce.
  - Nemají v životě pravidelnost, rutinu.
  - Neumějí vyjádřit lítost nad tím, co v životě udělali špatně.
  - Jsou velmi kritičtí k sobě i k ostatním.
  - Nebyli v produktivním věku spokojeni se svým zaměstnáním, nebavilo je, brali jej pouze jako nutnost.
  - Měli a mají pocit, že svůj život nemohou ovlivnit, změnit.

Tak starý, na kolik se cítím
A další podivuhodné zjištění. Ženy, které mají výrazný sklon k potlačování emocí a na stresové situace reagují pasivně, ve vyšším věku mají častěji revma než ty, které k životu přistupují opačně. „To, že ke vzniku revmatické artrózy, vedou emocionální faktory, se už ví," tvrdí Deepak Chopra.

Tím se podle něj vysvětluje, jak je možné, že lidé, kteří třeba celý život pracovali ve studeném prostředí a odváděli fyzicky náročnou práci, ve stáří revma nemají. Zatímco úřednice, která celý život seděla v teplé kanceláři, má v šedesáti revma jako hrom. Jistě, svou roli hrají geny, výživa, autoimunitní systém. Ale o působení psychických faktorů mají lékaři rok od roku menší pochybnosti.

Vlastně možná časem úplně přestane mít smysl označení té celé početné skupiny lidí, senioři. Každý senior je přece tak jiný. „Často si říkám, co si lidé pod pojmem senior vlastně představují,“ přemítá Jan Lorman, zakladatel společnosti Život 90, která pořádá pro dříve narozené řadu akcí. „Někdy někdo o nějakém výrobku říká, že je určen pro seniory a já si říkám, pro jaké? Pro jakou cílovou skupinu? Za seniora je označován stejně tak člověk, který je těžce nemocný a neschopný se už o sebe postarat, stejně jako člověk, který je v osmdesáti v kondici šedesátníka. Ale každý člověk je přece úplně jiný.“

Tak na konec další výraz, který nám zkracuje mládí a zdraví. Je to slovo "už". Já už nic nepotřebuju, to už není pro mě, já to už neužiju.

"Už" je podle odborníků na stárnutí přímo jedovaté slovo, a kdo ho často říká v těchto souvislostech, může počítat s tím, že až si v pětasedmdesáti zlomí nohu, bude se mu hojit mnohem hůře než devadesátiletému pánovi, který říká: Ještě se musím naučit španělsky, to ještě stihnu.

stárnutí věk
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.