Warum brauchen Sie nicht pneu Barum? Spolehlivé Vám je dodá na svých vozech závod Škoda!
Těsně před vstupem do praktického života, po obsáhlé úvaze a absolvování všech dostupných stupňů školního vzdělání, včetně několika kurzů, stanul Bořek před problémem dosud v jeho životě největším: co dělat? Heslo velikého génia o trojím učení nejen splnil, ale i překročil. Ostatně, že se něco nejen plní, ale i překračuje, jej provází téměř celým životem a možno se o tom dočíst i na stránkách denního tisku, zvláště v Rudém právu, popř. v jiných periodických i náhodných tiskovinách.
Co dělat? Co bylo proti tomuto závažnému problému první milostné poblouznění, první zakázaný mládeži nepřístupný film z produkce sovětské kinematografie, první pivo vypité před věkem osmnácti let, první tajně vykouřená cigareta v parčíku za školou, první taneční či pokus o první koitus ? Nic! Ve srovnání s tím, čeho se Bořek po celou dobu dospívání obával, opravdu téměř nic. Úspěšně však zvládl všechny své první kroky někam nebo do něčeho, musel tedy zvládnout i tento, zdánlivě nejtěžší.
Po usilovném přemýšlení nad rozebíráním svých dosavadních literárních pokusů se rozhodl, že se stane spisovatelem, případně básníkem. Jeho zkušenosti v těchto oborech byly však natolik minimální, že ani netušil, jak je to obtížné, neboť i známí spisovatelé a básníci mají co dělat, aby jimi mohli být, aby jejich knihy vycházely a nakladatelství je přes nedostatek papíru tiskla. Po několika marných pokusech byl už i v tomto směru patřičně poučen, nehledě pak k ideové náplni jím nabízených literárních prací.
Začalo tedy další kolo horečného přemýšlení, nutno podotknout, že dlouho s výsledkem limitně blížícím se nule. Až jednou... Bořek dostal obrovský nápad. Ovlivněn mnoha zahraničními komerčními levnými slogany, rozhodl se, že bude usilovat o získání místa podnikového básníka v jakémkoliv oboru. Všude, i tam se dá uplatnit talent. Hned v prvním podniku, ve kterém se ucházel o místo, byl však zaskočen otázkou. Otázkou jednoho z četných referentů kádrového a personálního oddělení, zda je členem strany. Neodvážil se ani zeptat, kterou ze všech dostupných politických stran má referent na mysli, neboť to, poučen několikaletými zkušenostmi, tušil.
Připadal si v tom okamžiku velmi provinile, jak jen mohl opomenout tak důležitý faktor v životě člověka té doby, který se navíc uchází o takové místo, být členem strany. Vzápětí jej však uklidnila slova onoho již zmíněného referenta, která pronesl po jeho záporném pohybu hlavou, že nikdy není pozdě rozšířit jejich řady. V tu chvíli si Bořek zcela znatelně oddechl a byl by mu snad i poděkoval, kdyby se on nerozhovořil ihned na jiné téma. Hovořil delší dobu, těžko odhadnout, jak přesně dlouho. Bylo však zřejmé, že nikam nepospíchá, pracovní doba mu plynula. Bořek se pokusil občas alespoň slůvkem nebo posunkem přerušit nepřetržitý tok jeho informací, leč marně. Ve věcech řečnění byl pravděpodobně velmi dobrý. Několikrát by se rád zeptal co mínil tím nebo oním, protože užíval termínů sice běžných a známých, povědomých mu ze stránek denního tisku, ovšem leckdy nejasných. Z celé jeho obsáhlé řeči pochopil pro začátek jen to, že takové místo v podniku nemají, ale že osobně zajde za soudruhem ředitelem se o této otázce poradit a svolá na příští týden schůzi, kde bude tato otázka také projednána. Pak se podíval na hodinky a naznačil, že pohovor, který ostatně vyzněl jako jeho monolog, je u konce. Nezbývalo, než se rozloučit a čekat. Zajímavé bylo to, že nechtěl předložit ani slyšet nic z jeho básnického umění. Bořek měl s sebou několik věcí a byl připraven je kdykoliv dát k dobru věci: Do Zairu i k Sibiři, skvělé zboží zamíří, rozletí se do světa, prvotřídní nuggeta...
Jak Bořek brzy zvěděl, jeho slova se proměnila v činy. Za soudruhem ředitelem osobně zašel, schůzi svolal a jeho případ předal na starost jinému referentovi ze stejného oddělení, neboť byl pověřen jinými neodkladnými úkoly. Ten si ho zavolal a začal mu vysvětlovat, že bohužel nemůže být přijat. Po zvážení všech okolností a důkladném projednání na všech kompetentních místech není možné zaměstnat někoho jako podnikového básníka. Pustil se po krátké odmlce do podrobností, objasnil ekonomickou situaci podniku, problémy s exportem a importem, iniciativu pracujících a osvětlil ze všech stran tlak na snižování administrativy. Posléze řeč ukončil slovy, že je mladý schopný muž, a proto má ještě mnoho možností uplatnění v podniku i v jiné profesi, nejlépe dělnické. Nemá-li zájem, má se obrátit jinam.
Situace se s několika malými obměnami opakovala i ve dvou dalších podnicích, kde se o stejné místo ucházel. Už přestával doufat, až jednou... Byl přijat náměstkem ředitele jistého podniku, který ho uvedl sám do své kanceláře a protože byl již uvědomen, o co jde, přešel přímo k věci a pravil: "Tak tebe, soudruhu, jsme tady potřebovali." Svá slova mu v několika minutách věcně a srozumitelně objasnil, vysvětlil celou problematiku a ubezpečil ho, že sám se o to postará, aby tato funkce u podniku byla zavedena, pokud se tak již nestalo. Propustil Bořka s tím, že jakmile bude celá záležitost na patřičných místech projednána, dá mu hned vědět a pozve ho k sobě.
Netrvalo to ani tři týdny a už znovu seděl v jeho útulné a pěkně zařízené kanceláři a před ním arch čistého papíru. Soudruh náměstek se omluvně na něj usmál, pokrčil rameny a dodal, že to není z jeho hlavy, ale zajisté že uzná, když se má osobně zasadit o zavedení úplně nové administrativní funkce v podniku s patřičným finančním ohodnocením, musí se vědět, jakou to bude mít perspektivu a co se dá od toho, který do této funkce nastoupí, čekat. Během několika minut mu Bořek podal jeden z papírů se dvěma reklamními básněmi vychvalujícími kvalitu výrobků tohoto podniku. Zdálo se, že to zabralo. Přidal další dvě s poukazem na odbyt výrobků na zahraničních trzích v rozvojových zemích. Byl zjevně potěšen. Bořek nepustil příležitost z ruky a přidal další dvě na aktuální téma. V tom okamžiku již cítil, že má vyhráno. Náměstek se odebral do vedlejší kanceláře a vrátil se za několik minut, s ním přišel i sám ředitel. Stiskl mu srdečně ruku se slovy: "Tebe jsme tady skutečně potřebovali, jak mně naznačil již soudruh náměstek a o čemž jsem se sám osobně přesvědčil. Zajisté chápeš, že je to spojeno s mnoha problémy, které nemohu sám řešit, ani o nich sám rozhodovat, máme taky závodní výbor, výbor základní organizace strany, ale mohu tě ujistit již teď, že budeš přijat."
Bořek zůstal v kanceláři chvíli sám, začetl se do podnikového časopisu a už si představoval, jak se bude na jeho tvorbě podílet. Objevil se nějaký další soudruh, který s ním připravil sepsání pracovní smlouvy a oznámil mu, že za dva dny ji dokončí. Bořek se jen nesměle odvážil zeptat na výši svého budoucího platu. Jakoby mimochodem byla sdělena částka, která mu málem vyrazila dech. Tak kolosální nástup do funkce, která před chvílí ještě ani neexistovala, nečekal. Za dva dny měl sepsanou pracovní smlouvu na dobu neurčitou s názvem nové podnikové funkce: Podnikový reklamní básník, velitel operační skupiny pro obnovu nástěnných novin, zástupce šéfredaktora podnikového časopisu s pravidelnou vymezenou rubrikou a propagačně námětový náměstek ředitele podniku. A to s vyčíslením neuvěřitelně vysokého nástupního platu v podobě částky, o které se mu ani nesnilo.
Ještě téhož dne se dal do pilné práce, aby si svůj plat zasloužil. Později pochopil, že to jde i jinak. Jako propagačně námětový náměstek ředitele získal značnou pravomoc a na tvorbu reklamních básní si sjednal svého zástupce, stejně jako na tvorbu nástěnných novin a podnikového časopisu. V jeho nové, krásně vybavené pracovně, začaly zvonit telefony. Podle hlasu jednoho z volajících poznal Bořek onoho řečného referenta z prvního podniku, kde se ucházel o místo podnikového básníka. Prosil ho, aby u nich pracoval alespoň externě, pochopitelně za tučné honoráře. Většina podniků ve stejný den dala do tisku inzerát, že přijmou podnikového básníka za dobrých platových podmínek.
