Lékaři z Cornellovy univerzity v americkém Illinois zveřejnili zajímavou zprávu. Zkoumali, zda lidé, kteří jsou dlouhodobě v přítomnosti někoho obézního, který se cpe hranolky, hamburgery a dorty, začnou časem jíst podobná jídla jako on. Co myslíte, jak to dopadlo? No ano, jsme přizpůsobiví a vlivy okolí nasáváme jako houby.
"Lidé zapomínají na zdravé stravování ve chvíli, kdy jsou obklopeni kamarády s nadváhou, či přímo obezitou," uvedli ve studii lékaři. A pokračovali: "Cílem bylo zjistit, zda přítomnost obézního člověka ovlivňuje chování jiných lidí u stolu. Ukázalo se, že lidé si nakládají a jedí větší porce, když jsou ve společnosti přátel s nadváhou."
Ach, ty vzory
Je to vlastně přirozené. Když se žena dívá na krásnou štíhlou dámu, napadá ji, že by měla se sebou něco udělat. Má v ní vzor, cítí motivaci zeštíhlet, upravit se, nalíčit se. Podobně to mají muži. Když přijdou do fitcentra a vidí tam vysportované vrstevníky, začnou se stydět za svá bříška. Ale když má naše kamarádka sto kilo, napadá nás: "Klidně si dám dortík, tak špatně jako Blanka na tom zdaleka nejsem. Tak co bych si tu radost upírala, vždyť mám vlastně na svůj věk skvělou postavu."
Podobnou zkušenost má šedesátiletá Karla. Se svým stejně starým mužem se často hádá kvůli jeho nadváze. "Má kamaráda, který pojídá uzená kolena, pořád griluje, pije pivo a každý večer spořádá balík chipsů," vypráví. "Když mého muže upozorňuju, že pneumatika v pase znamená u mužů problém a může signalizovat zdravotní potíže, argumentuje tím, že proti Stanislavovi, to je ten kamarád, je úplně štíhlý. No ano, proti němu má dobrou postavu většinu mužů, ale štve mě, proč se porovnává s obézním chlapíkem, který rezignoval na svůj vzhled i zdraví," vysvětluje.
Podobná situace je častá. "Stravovací návyky jsou nakažlivé," píší ve své studii vědci z Cornellovy univerzity. Což vysvětluje, proč lidé pocházející z rodin, kde se jí hodně a nezdravě, pak toto praktikují i ve svém životě, v rodinách vlastních. Obézní rodiče mají obézní děti, pak obézní vnuky. A všimněme si, že často vidíme i kamarádky a kamarády podobných postav.
"Nemůžu se přece kamarádit s anorektičkou, které stačí k životu jedno rajče," říká se se smíchem pětapadesátiletá Jaroslava, který bojuje s nadváhou celý život. Ale stejně to mají všechny její přítelkyně. Je to jejich společné téma rozhovorů. Zanadávají si, pročtou si různé diety a pak si společně vyrazí do cukrárny. Nebo zvou jedna druhou na večeře, které vzájemně připravují. "Nejtlustší z nás je Marie. Tak mně to vždycky dodá optimismus, protože tak jako ona jsem tlustá ještě nikdy nebyla," směje se Jaroslava.
"Samozřejmě, že nás naše okolí ovlivňuje, takže je jasné, že vliv na nás mají i stravovací návyky našich blízkých a přítel," říká Iva Málková z hnutí Stop obezitě, které řadu let pomáhá lidem s nadváhou. "Často opravdu pomáhá, když lidé zcela změní styl života, mezi což patří i omezení kamarádů, kteří k nezdravému jídlu nabádají." Je to podobné jako s alkoholiky. Ti, kteří to s odvykáním myslí vážně, také přestanou chodit do hospody, protože vědí, že tam sedí kamarádi, kteří by křičeli: "Ale tak jeden panák přece ještě nikomu neuškodil, Pepíku."
Mějte svou hlavu
Ať už nás naši kamarádi svádějí k čemukoli, neznamená to, že bychom je kvůli tomu měli ihned zapudit. Ale je dobré si udělat v hlavě jasno. Když má naše přítelkyně Marie nadváhu a otékají jí nohy, bude určitě lepší jí říct, že za její potíže může ten každodenní sáček chipsů a tři větrníky u televizního seriálu. Měla by uslyšet větu: "Hele, klidně si dej, ale já je s tebou jíst nebudu, cítím, že mně nedělají dobře." Stejně tak negativisticky naloženému kamarádovi může pomoct naše věta: "Nemyslím si, že všichni na světě kradou, podvádějí a jsou špatní. Jestliže budeš jen nadávat, za chvíli z tebe bude ubrblaný dědek a s takovým už na ryby chodit nebudu. Vždyť i ty ryby jsou už z tvých řečí otrávené, a proto se ti vyhýbají."
Nedovolme, aby nás kamarádi, přátelé a naši blízcí ovlivňovali v tom, co je pro nás škodlivé. Vybírejme si je podle toho, čím mohou být v našem životě prospěšní a inspirativní. Zní to sice sobecky, ale výsledkem pak nebudou tyto myšlenky: "Jé, to moje břicho přes zimu zase narostlo. Ale to nevadí, Marie ho má větší."
