„…gramofon Odeon vyhrával Tisíc mil a dělalo se srnčí na smetaně s knedlíky a všechna ta místní branovská jídla, jako brambory a knedlíky zvané uhlíř nebo vdolečky maštěné máslovou kaší kalinkou či cmunda pečená v pekáči, řečená „báců. Ježišmarjá, to byly dobroty. A najednou to skončilo, protože přišel bývalý svobodník pan Adolf Hitler, který měl pod nosem knírek jako můj milovaný strejda Prošek.“
Tak jednoduše a přitom poeticky dokázal prázdninovou pohodu na přívoze v Luhu pod Branovem, kterou zkazil začátek druhé světové války a mocenská rozpínavost Adolfa Hitlera, popsat pouze spisovatel Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper. Zamiloval si Berounku a kraj pod Křivoklátem, kam jako dítě jezdil s rodiči na „letní byt.“ První léto bydleli v Hostinci u Rozvědčíka v Nezabudicích, ale protože hospoda často žila až do rána a tatínek Oty Pavla se na bujaré zábavě rád podílel, rodina se přesunula o pár set metrů dál, přímo k Berounce do domku převozníka Karla Proška, všeuměla a krále pytláků.
Tady vznikla láska Oty Pavla k rybám, přírodě, k řece Berounce. A právě tady se odehrává děj knížky Smrt krásných srnců, která byla také zfilmována. Přívoz zde funguje dodnes a v domě u Prošků si je možné prohlédnout Pamětní síň Oty Pavla. Její návštěvu je možné spojit s asi osmi kilometrovou vycházkou. Začít můžete v Roztokách u Křivoklátu (z Berouna sem jezdí vlak) u výletní hospůdky U jezzu. Tady je možné zaparkovat, svlažit se v Berounce a před vycházkou si dopřát sklenici vychlazeného piva z pivovaru Chříč. Docela dobře tu také vaří.
Vychází se po červené, která vede lesem po úzké cestičce a podél skal po naučné stezce přírodní rezervace U Eremita. Ta nás postupně seznamuje s pětatřiceti známými i vzácnějšími dřevinami, které zde rostou. Později se z červené značky odpojíme, dojdeme do malebné vesničky Luh u Branova, odkud sestoupíme k řece. U Pamětní síně Oty Pavla nás vítá převoznice a pěkné koupání v Berounce. Pod akátem, který se také objevil v Pavlových knížkách, a pod nímž prý každý mluví pravdu, stojí i dnes lavička. Bohužel je plná, abychom si vyzkoušeli, zda to funguje.
Zpět se dá vrátit buď přímo podél řeky a pak zase stezkou U Eremita. Anebo přejet přívozem na druhou stranu, dát si oběd v Hospodě u Rozvědčíka a po červené se vrátit do Roztok u Křivoklátu. Ota Pavel, který v knize Smrt krásných srnců krásně popsal prázdniny u Berounky, odchod bratrů a otce do koncentračního tábora i válečné živoření s matkou v Buštěhradu, se na Křivoklátsko vracel celý život. Vzpomínal na svérázného, moudrého převozníka a krále všech pytláků Karla Proška a jeho věrného, ale drsného psa Holana, kterého si tatínek půjčil, aby ve stráni nad řekou ulovil srnce, jehož síla prý pomohla jemu a bratrům přežít útrapy koncentračního tábora.
To vše ožívá, když se v Luhu pod Branovem položíte na břehu Berounky do trávy. Ota Pavel zůstal Křivoklátsku a Berounce věrný celý život, a to i přes vážnou nemoc (trpěl maniodepresivní psychozou).
„Řeka je jiná než potok. Řeka je hluboká studna zapomnění. Valí se jako milosrdný čas, který odnesl bolest, zármutek, zoufalství, utrpení, křivdu, ale vzpomínky nechá ležet někde na dně duše jako hladký oblázek v hluboké tůni,“ naspal v jedné ze svých knih.
