Podle Českého statistického úřadu v těchto letech výrazně stoupá počet lidí, kteří pracují, přestože jim je nad šedesát pět let. Od roku 2000 se jejich počet dokonce zdvojnásobil. „Evidujeme poměrně významnou skupinu pracujících, kteří nepožádali o důchod, byť na něj mají nárok,“ uvádí statistik Bohuslav Mejstřík.
Mnozí z těchto lidí záměrně pracují co možno nejdéle, protože pozdější odchod do penze pro ně znamená vyšší důchod. Za každých odpracovaných tři sta šedesát kalendářních dní navíc si totiž mohou zažádat o navýšení výpočtového základu penze, a to o 0,4 procenta. Ve výsledku to může znamenat penzi vyšší o několik stokorun. „Když jsem pracovala, pět stovek pro mě byla částka, kterou jsem běžně utratila za hlouposti, jako jsou kávičky s kamarádkami v restauracích,“ říká sedmašedesátiletá Mirka, učitelka na gymnáziu. „Jenže teď v tomto věku mi dochází, že kdybych nepracovala, hrála by ta pětistovka v mém rozpočtu obrovskou roli, kdybych byla odkázána jen na důchod. Takže učím stále, ředitelka má o mě stále zájem, ale je to tím, že už také není nejmladší. Děsím se, až půjde do penze a nastoupí nějaký mladý manažer, pro kterého budu stará bába, které se bude chtít zbavit. Vím, že je to vůči mladým absolventům pedagogických fakult nefér, že bych jim měla uvolnit místo. Ale já si chci k penzi přivydělávat co nejdéle, abych aspoň něco našetřila, což jsem dříve u platu pedagoga fakt nedokázala,“ vysvětluje.
„Silně přibývá penzistů, kteří si ze své výplaty platí sociální pojištění, a tudíž žádají o přepočet své penze a její zvýšení,“ říká mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová. Zkrátka, penzisté se naučili o své finance starat, hlásit se o svá práva. Došlo jim, že pokud budou chtít žít aktivně jako dosud, musejí se hodně starat a snažit, aby měli za co, protože samotná penze na to stačí opravdu málokomu.
„Problém je v tom, že senioři vnímají zvyšování cen a životních nákladů výrazněji než jiné kategorie obyvatelstva, což se týká zejména těch, kteří žijí sami. Ti mají často velký problém s penzí vyjít, když započteme náklady na energie a další poplatky spojené s bydlením. K tomu připočtěme, že senioři vynakládají další nemalé částky na léky a lékaře,“ připomíná finanční poradce Jaroslav Novák. „A také si přiznejme, že pro mnohé bylo nereálné našetřit si na penzi výraznější sumu, tato možnost se týká až současné střední a mladší generace, pokud se bude chovat finančně gramotně, tedy ukázněně. Takže pro mnoho důchodců je práce v penzi tak trochu nezbytnost, pokud chtějí žít aktivně, což nyní většina z nich chce,“ dodává.
Dalším faktorem, proč senioři pracují i v době, kdy by mohli být v penzi, však je to, že se v práci cítí dobře. Odchod do důchodu je pro mnohé lidi něčím jako znamením, že už patří do starého železa. Jistě, někteří se na něj těší, jiní však skutečně ke spokojenosti potřebují každodenní povinnosti, rytmus, ruch, lidi kolem sebe. Může za to i skutečnost, že současný trh práce vypadá výrazně jinak, než dříve. Kdysi byl šedesátiletý muž často udřený stařec, který celý život manuálně pracoval. Ovšem současný šedesátiletý administrativní pracovník, který celý život proseděl v příjemné kanceláři, je ve srovnání s ním mladík plný energie.
Zkrátka, penzisté pracují déle i proto, že nejsou z práce tolik opotřebovaní, jako lidé bývali kdysi. Čím má člověk vyšší vzdělání a pohodlnější místo v práci, tím déle se ho snaží udržet. A je jasné, že tento trend se v příštích letech projeví ještě výrazněji. Podle Evropské komise bude do roku 2060 bezmála třetina všech Evropanů v důchodovém věku. „Štve mě, že často slyšíme prognózy, že armády seniorů nebude mít kdo uživit, že se staneme přítěží pro společnost,“ říká sedmašedesátiletý Ivan, bývalý historik a učitel. „Jenže já mám kolem sebe spoustu seniorů, kteří pracují i v penzi a jsou v zaměstnání zodpovědnější a výkonnější než mladí lidé. Bývalý kolega mi nedávno dohodil práci průvodce na zámku. Byl jsem překvapen, myslel jsem, že to dělají převážně studenti, mladí lidé. Jenže jsem se dozvěděl, že turisté byli naopak více spokojeni s výklady starších lidí, bývalých učitelů, historiků, památkářů. Zkrátka, poznali, že máme určité zkušenosti. Takže budoucnost nevidím černě. Je spousta příležitostí a profesí, kde se člověk upíchne i v době, kdy by mohl jen sedět u televize a naříkat, že má malou penzi,“ dodává optimisticky.
Každopádně je jasné, že tento trend má svou negativní stránku. Mladí lidé mají pocit, že jim senioři zabírají místa, na která by mohli nastoupit. Něco na tom je, ale v dnešní době takový argument neobstojí. A v budoucnosti už vůbec ne. Senioři se zkrátka učí bojovat za svá práva. A mnozí už pochopili, že je nezbytné umět se postarat sám o sebe, dokud to zdraví dovolí.
