Tak jako všechno, i sraz i60 v Rožnově skončil, všichni se dříve či později rozloučili s přívětivým "čípovským" městečkem a rozjeli se různými směry a dopravními prostředky domů. A život se pozvolna vrací do svých momentálně zaběhnutých kolejí.
Nejinak je to i se mnou. Vím, že jsem se letos zúčastnila společných akcí minimálně, a vy víte, co bylo toho příčinou. I přes absence jsem však byla stále jednou z vás. A protože jsme se v neděli vlastně ani nerozloučili, zůstává ve mně pocit, že vám něco dlužím. Přijměte tedy ode mě alespoň tuhle malou reportáž z mé rožnovské neděle:
Když zapípal mobil a objevila se zpráva, že cestovatel i s koloběžkou už sedí šťastně v rychlíku, uhánějícím ku Praze, mohla jsem si konečně oddychnout. Bude na ošetřovně v Motole přece jen včas. Vyrážím tedy na snídani a tam sedím v naší zadní místnosti úplně sama. Jsem tu prý poslední. Po vyklizení pokoje ponechávám zavazadla v úschovně v suterénu a můžu se vydat na procházku. Je krásné slunečné ráno.
Oproti včerejšku je město klidné, asi se teprve probouzí do takřka letní neděle. Jdu podél řeky, sleduji její tok a neuvěřitelně čistou vodu. Čtu si informaci o projektu Za čistou Bečvu. Pak přejdu po můstku do parku a jsem u jezírka před Společenským domem. Tady už to od včerejška znám.
Má cesta vede do Valašského muzea. Včera jsme byli v části Dřevěné městečko. Teď se chystám projít zbývající dvě expozice. Mlýnská dolina je však ještě zavřená, až na 11 hodin je připravena komentovaná prohlídka. To už je pro mě pozdě. Musím se tedy spokojit "jen" s Valašskou dědinou.
Rázovité roubené chalupy jsou rozesety hodně vysoko ve stráních. Je ale krásně, mám dobrou náladu a výstup mě vůbec nijak neunavuje. Dnes bych vyšplhala snad i na rozhlednu. Jsem asi jeden z prvních návštěvníků zde. Jdu si svým tempem, mhouřím oči ve slunci, pobrukuji si moravské lidové, které mě napadají, třeba Za tú horú za vysokú.... Obdivuji stavení, do některých mohu i nahlédnout, zdravím se s několika zdejšími lidmi, kteří tu ve skanzenu nejspíš hospodaří.
Při sestupu se v dolní části nechám zlákat na občerstvení. Obnáší to valašskou kyselicu (jednu jsme měli už i včera), škvarkový chleba a medovinu. Prodavačky jsou ke mně opět milé, jako ostatně tady všude. Tak se ještě zastavím v suvenýrech u pokladny a koupím sestře keramickou kočku do sbírky.
Pak se pomalu vracím parkem do centra a ještě strávím příjemnou chvilku v cukrárně, kde jsme byly už v pátek s Aničkou. A pak se nikterak spěšně ubírám k hotelu a přistihnu se, že se mi nechce odjet. Kdybych mohla, tak bych tu ještě zůstala anebo zase brzy přijela.
Vše ostatní, čekání na nádraží, vlastní jízda, příjezd domů, to už je pro mě pouhá rutina. Ale Rožnov se svou přátelskou atmosférou, která určitě nebyla jen důsledkem zdejších víkendových oslav, byl víc. A tak vám všem, kteří jste tam byli stejně jako já, moc děkuji, že jste se i vy na té atmosféře spolupodíleli. A už se začínám těšit na další sraz. Kam to bude??
