Mnohé ženy si bohužel myslí, že čím více líčidel použijí, tím lépe skryjí, že jejich pleť už není taková, jako bývala. Naopak, jiné ženy vypadají i po šedesátce stále svěže a působí přirozeně, přestože jsou nalíčené.
Nebojte se zkoušet
Každý žena má jiný vkus a jiné představy o tom, co jí sluší, to je jasné, ale všem by prospělo, kdyby si zapamatovaly následující: nejhorší je zaseknout se v čase. Když jsme si ve dvaceti zvykly malovat výrazné černé linky kolem očí, neznamená to, že výrazné linky máme nosit i v šedesáti. Když jsme si někde přečetly, že blondýnkám sluší modré stíny na očích, neznamená to, že si má blondýna do smrti patlat víčka silnou vrstvou bleděmodré barvy. Když se v době našeho mládí nosily bezvýrazně nalíčené rty, neznamená to, že se v sedmdesáti stále musíme vyhýbat výrazně červené rtěnce. Právě stereotypy, na které si člověk časem přivykne, mnohdy dělají ze starších žen bytosti, kterým jaksi nedošlo, že to, co se nosilo v šedesátých či sedmdesátých letech dvacátého století, není nutné nosit i na začátku století jednadvacátého.
Make-up už dávno není jen od toho, aby zakryl vady pleti a vrásky. Neplatí, že čím více ho na tvář naneseme, tím budeme vypadat lépe. Je to přesně naopak. Dnes jich existuje obrovské množství druhů a mnohé jsou ideální právě pro zralou pleť. Prodavačky a kosmetičky se shodují, že zatímco mladé ženy nadšeně zkouší vzorky a radí se s nimi, který je ten pravý, starší dámy se přijdou radit jen málokdy. Jsou zvyklé na to, co používají léta. Nerady experimentují. Mají obavy se zeptat. Přitom vzorky a radu dává naprostá většina prodejen zdarma. Opravdu nic není na tom zastavit se u těch obrovských panelů s kosmetikou v drogeriích a nákupních centrech a říct prodavačce: Potřebuju vyzkoušet líčení pro zralou pleť, chci se vejít do té a té cenové relace, poraďte mi. Mladá děvčata to dělají běžně, proč ne starší dámy, je záhadou.
Na co si dát pozor
Vizážisté používají čím dál častěji pojem optický lifting. Znamená to, že vhodně zvolený make-up dovede obličej rozjasnit a opticky mu ubrat vrásky, aniž bychom je skutečně zakrývaly a snažily se předstírat, že je nemáme. Odborníci se shodují: Starší pleť potřebuje lehký make-up, ovšem před jeho nanesením je třeba ji dobře nakrémovat, případně dát ještě takzvanou podkladovou bázi. Pokud to neuděláme a naneseme jen make-up, který je navíc ještě suchý, bez oleje, nedejbůh místo make-upu jen pudr, výsledek je, jako bychom posypali cukrem scvrklé ovoce. Ono totiž platí: Čím je pleť více vrásčitá, tím méně hutný make-up bychom na ni měli nanášet. Nezakryje vrásky, jen je zvýrazní. A my se za ně přece nestydíme. Chceme vypadat jako krásné zralé ženy, ne jako masky neidentifikovatelného věku.
Dalším častým průšvihem bývá, že starší ženy volí make-up tmavší, než je barva jejich pleti. Zřejmě se mnohé z nás zasekly v době, kdy bylo módní smažit se na slunci do hněda, protože o rakovině pleti se tehdy ještě nemluvilo. Dodnes proto mnohé starší ženy kupují záměrně make-up výrazně tmavší. Vizážisté říkají: Přidává to roky a zvýrazňuje to vady pleti, ať je nám dvacet nebo sedmdesát.
Zapomeňme na lesklé stíny. Ty sluší opravdu jen velmi mladým děvčatům. Platí, že čím nenápadnější a přirozenější vystínování víček, tím lépe. Ideální je hnědá, šedá a jejich odstíny.
Naopak se nebojme zvýraznit rty. Neznamená to samozřejmě, že na ně naneseme kila rtěnky, ale schválně, zkusme si někdy u panelů s kosmetikou nalíčit rty úplně jiným odstínem, než jsme zvyklé. Třeba lehce do oranžova či jednou z výraznějších červených. Nesluší sice každému, ale když to nevyzkoušíme, nedozvíme se, jestli třeba právě nám slušet nebude.
Je dobré, když má žena ve vyšším věku svůj styl a už přesně ví, co jí sluší. Na druhé straně to vede k tomu, že se někdy zasekla v určitém období, a tak v šedesáti žije v přesvědčení, že je pro ni to pravé to, co jí dělalo šik, když jí bylo třicet. Může to tak být, ale nemusí, a u líčení to platí dvojnásob.