Když večer samota na mou kliku sáhne
a šedivý svůj rozehraje míč,
tu bolest v tělo zaryje svůj rýč
a divná tíseň mojí hlavou táhne.
To snad jen bída se strachem se spřáhne,
by zalhávala to, co už je pryč,
co rozumu by dalo klíč
k budoucnosti. A to, co páchne
v mé mozkovně plné vzpomínek,
co tvoří rozhnisaný pramínek
mé mysli, co zneuctívá duši,
to jsou ty křivdy některých mých blízkých,
jejich slov zlých, bezohledných, slizkých -
to, to mi spánek ruší!