Stoupáme po schodech mlhavých
do výšin těkavých, do výšin blýskavých,
záblesky světla ozařují dům,
jen pro nás stvořený
tebou, Pane náš.
Kolik schodů k domu nádhernému vede,
povede se nám tam dojít nebo nepovede?
Prý už jsme v tom domě,
v tom přenádherném chrámu,
ale sami sobě kopem jámu,
proč, Bože proč?
Sami sobě ubližujeme, sami sebe trápíme.
Jsme už v tom chrámu a většinou to nevíme.
Náš dům, náš chrám tu stojí
a bude stát na věky.
Není tedy kam už stoupat po schodech,
jen vydržet volně dýchat,
pochopit a shodit balvan,
co nosíme na zádech.
