Mukačevo se svými 80 tisíci obyvateli je druhým největším městem Zakarpatí. Rozkládá se v údolí řeky Latorice v místě, kde řeka opouští hornaté území a vtéká do nížiny. Mukačevo bylo známo poměrně velkou židovskou komunitou chasidského vyznání. Jednalo se o tzv. Aškenáze, kteří se na Podkarpatskou Rus přestěhovali po pogromech hlavně v Německu. Židé se většinou věnovali obchodu a službám. V roce 1944 byli všichni deportováni do vyhlazovacích táborů Treblinka a Osvětim. O počtu Židů vypovídá i to, že ve městě bývalo 50 synagog a dnes funguje jen jedna.
Centrum města tvoří náměstí Míru, dříve Leninovo. Jeho dominantou je budova novodogotické radnice. Na pěší zóně, jež je lemována mnoha restauracemi, je několik památníků a soch. Největší z nich je sousoší Cyrila a Metoděje. Nás ale nejvíc zaujala socha, která je věnována obyčejnému kominíkovi. Bertalon Tovl ve svých 70 letech stále leze po střechách a stará se o komíny. Je legendou celého města a socha oslavuje jeho práci. Místní lidé věří, že když ho potkají, přinese jim to štěstí. My s kamarádkou jsme měly tu čest setkat s s ním osobně. Přijel na kole k soše a místní TV ho natáčela do nějakého svého pořadu. Zda nám přinesl štěstí, poznáme časem.
Nejznámější a také nejstarší památkou je hrad Palanok, tyčící se nad městem na sopečném kuželu. Byl založen ve 14. století a měl sloužit jako nedobytná pevnost. Název je odvozen od středověkého opevnění původního slovanského hradiště s kůlovými hradbami - palisádami. Asi nejznámějším obdobím v dějinách hradu je 17. století, kdy Helena Zrinská společně se svým synem Františkem II. Rákoczim hrad bránila před císařskými vojsky. Z hradeb je nádherný pohled na panorama celého Mukačeva.
Jako cíl znovupřipojení Podkarpatské Rusi k Československu si právě hrad Palanok vybral Miroslav Sládek v 90. letech, kdy jako poslanec zákonodárného sboru ČR na tomto hradě vyhlásil, že se opětovné připojuje tato část bývalého Sovětkého svazu k naší zemí. V té době ještě bylo Československo jednotným státem. Došlo k tomu, že pan M. Sládek byl okamžitě z hradu za doprovodu československých diplomatů deportován vlakem zpět domů. Proč si zrovna vybral Mukačevo, není zřejmé. V městě žije v současné době velká maďarská menšina a ta by se asi raději nechala připojit k Maďarsku.
Cesta z Mukačeva do Chustu se ani dobře nedá nazvat silnici. Jedná se spíše o tankodrom. Obrovské díry auta objíždějí, náš autobus nakonec to také nevydržel a po 3 dnech jízdy zkolaboval a řidiči si museli jet na hranice pro náhradní. V Chustu je hlavní historickou zajmavostí zřícenina Chustského hradu. Jako české stopy jsme nalezli Masarykovu kolonii - obytné domy pro zaměstnance čs. státní správy. Domy jsou postaveny v zajímavém arch. stylu, snažící se sladění dobové představy o kvalitním bydlení s respektem k stávající výstavbě.Také budova nádraží je dílem československé vlády.
V dalším vyprávění bude o vodě. Jednak o Siněvirském jezeře, ale také o městě Solotvino a jeho slaných jezerách (Mrtvé moře Zakarpatí)..Povíme si i o dalším městě a to bude Ivano-Frankovsk.
