Na jedné straně starší ženy slyší ze všech stran rady, že od určitého věku by každá dáma měla vědět, co jí sedí, mít svůj styl. Že stát každé ráno před přeplněnou skříní a nevědět, co si z toho všeho vybrat, je špatné. Že umění stárnout spočívá i v tom, že už žena zjistila, v čem se cítí dobře. Na straně druhé módní stylisté často upozorňují, že tyto rady mnohdy vedou k tomu, že ženy rezignují na hru s módou. Zkrátka, něco je třeba v obchodě zaujme, ale nezkusí si to, protože si pomyslí: ale tohle přece není můj styl.
Přiznejme si, že takto uvažujeme velmi často. Máme rády vše jednoduché, minimalistické, rády nosíme kalhoty a košile. Pak jdeme s kamarádkou kolem výlohy a vidíme rozevlátou květovanou dlouhou sukni. Přítelkyně říká:
„Ta by ti slušela, je úžasná, pojďme si ji vyzkoušet.“
„Blázníš? Já přece květované sukně nenosím.“
„Jen vyzkoušet. Jen tak, pro legraci. Zajímá mě, jak v ní budeme vypadat, které z nás by více seděla.“
„Zkouším si jen to, o čem uvažuju, že si to koupím. Tohle bych si nikdy neoblékla.“
Nepoznáváme se v tom? Doba, kdy ženy lehkomyslně berou do kabinek hromady hadříků, zkoušejí je a pak je klidně vrátí, aniž by něco koupily, jako by po padesátce a výše pro mnohé končila. Často nás zkoušení oblečení ve vyšším věku přestane bavit. Už si tolik nevěříme, nechce se nám svlékat, připadá nám to zbytečné a únavné.
„Nechci se koukat v kabince na své špeky a křečové žíly,“ říká jedna má šedesátiletá přítelkyně. Vypadá skvěle, ale nosí stále stejný styl oblečení: vzorkované halenky, světlé plátěné kalhoty, pohodlné sandály na klínku.
„Zkus si tohle pruhované triko.“
„To bych si nikdy nekoupila, pruhované triko jsem nikdy neměla.“
„No právě, tebe nezajímá, jak vypadáš v pruhovaném triku?“ „
Já prostě vím, že bych si ho nekoupila.“
Některé dámy mají pravdu, že našly svůj styl a vědí, v čem se cítí dobře. Některé se naopak mýlí a protože nic nového nevyzkoušejí, to co považují za svůj styl, je v podstatě obyčejná nuda a nedostatek kreativity. Zkusme do svých životů znovu vnést to občasné bláznivé zkoušení hadříků, o kterých si myslíme, že bychom si je nikdy neoblékly. Nacpěme se do kabinek s kamarádkami, smějme se tomu, jak při zkoušení vypadáme, nosme si tam další a další hromady oblečení, takového, o kterém si říkáme, že nám zákonitě nebude slušet. Třeba bude. Nebo nebude, ale může to být zábavná hodinka.
Tady je malá inspirace, že i věci, o kterých si myslíme, že se pro ženy od určitého věku nehodí, mohou vypadat skvěle: zvířecí motivy, obrovské šperky, výrazné brýle, podivné střihy…
