Jeden z nejznámějších českých režisérů má za sebou pěkné léto. Televize reprízovala jeho seriál Chalupáři a sledovanost předčila i ta nejodvážnější očekávání. Až se tomu sám diví. Je skromný, ale divit se vlastně není čemu. Potvrdilo se, že lidé mají rádi kvalitní staré české herce, kteří je provázeli po celý život. Nic na tom nemění ani záplava nových seriálů.
Prý jste vyjádřil velké překvapení nad tím, že mnohokrát reprízovaný seriál Chalupáři nyní opět u televizních diváků bodoval. Je to pravda?
Já se nedivím, já přímo žasnu. To víte, zájem penzistu vždycky potěší. On se ten seriál vysílal už mnohokrát, myslím, že je to devátá repríza. A při natáčení mě opravdu nenapadlo, jak úspěšný může být.
Jak to?
Byl nenákladný. Brali jsme to jako spotřební zboží, takové malé zpestření v době normalizace, které nikomu neublíží, ani nikoho nepopudí. Běžná práce.
Vysvětlujete si nějak čím to, že některý seriál tak boduje u lidí stále dokola a jiný zapadne?
V tomto případě na tom mají zásluhu skvělí herci. Lidé ze seriálu cítí pohodu, lidskost. Hrdinové tam na sebe nejsou zlí, pomáhají si. Myslím, že se hodně lidí dívá z nostalgie, prostě je to seriál z doby, kterou sami prožili. Někdy se mě novináři ptají, zda si uvědomuji, že v seriálu je skrytá ideologie, že je to ukázka, jak dobře tehdy prosperovala JZD. Mám pocit, že seriál ukazuje, jak se v té době na vesnici skutečně žilo. Samozřejmě, že nám při natáčení bylo jasné, že scénář tehdejší dobu idealizuje. Trochu mi to vadilo. Já neměl důvod tu dobu idealizovat, sám jsem zažil, jak v padesátých letech museli lidé opouštět svá pole, statky. Ale bral jsem to nakonec tak, že v Chalupářích nešlo o politiku, ale o to, nabídnout lidem v těžké době něco příjemného. Nezapomínejme, co se v té době natáčelo. Prorazit s nějakým scénářem nebylo jen tak, vše schvalovaly různé komise, ve všem hledaly náznaky, narážky, jinotaje.
No vidíte a nakonec jste stejně měl problém, když emigroval Waldemar Matuška, kterého jste si vybral k nazpívání úvodní písně.
Mě tehdy ani nenapadlo, že by ji mohl zpívat někdo jiný. Když emigroval, seriál byl na pár let u ledu a nesměl se vysílat. Pak nějaká chytrá hlava vymyslela, že se bude reprízovat jen s úvodní hudbou, ale bez jeho zpívání. Bylo to směšné. Ještě více tím lidi upozornili na to, že existuje cenzura, ještě více se o jeho emigraci začalo mluvit.
Často máme sklony vzpomínat jen na to hezké a skutečně si dobu, ve které jsme prožívali mládí, idealizovat. Máte také takové pocity?
Ani ne. Na jedné straně mám dojem, že tehdy, za komunismu, lidé více drželi pohromadě. Nepodráželi se tolik jako nyní. Nebyli tak zhýčkaní. Na druhé straně, když si vzpomenu, jak jsme se pořád starali, aby z něčeho nebyl malér, je to dnes k smíchu. Mladí lidé už tomu ani nemohou rozumět. Co jsme si užili se seriálem F. L. Věk, to už dnes málokdo pochopí. Například v roce 1969 se několik měsíců nesměl v žádném záběru objevit zapalovač, oheň či plamínek. Bylo to považováno za vyjádření podpory upálení Jana Palacha.
Jak prožíváte penzi? Jste vy sám chalupář?
Ne. Kdysi jsem chalupu měl, ale nebylo to nic pro mě.
Proč?
Jsem líný. Měla velký pozemek, já tam pořád jen musel něco dělat. Zjistil jsem, že mně tento životní styl nevyhovuje. Jsem spíše městský člověk. Rád se procházím, rád se vídám s přáteli. Prostě odpočívám. Myslím, že jsem toho za celý život udělal dost.
František Filip
Narodil se v roce 1930 v Písku. Začal točit už na FAMU, pak stál u zrodu tehdejší Československé televize. Natočil přes šest set pořadů, seriálů a filmů. Mezi ty nejúspěšnější patří seriály Chalupáři, Cirkus Humberto, F. L. Věk, Sňatky z rozumu či Dobrá voda.
