Je sobota ráno, sedím u kafíčka a přemítám, co se zbytkem života po šedesátce. Společnost mi dělá můj starý dobrý přítel - rádio. Písničky stanice Impuls mě vždycky dobře naladí. Nechci myslet, že mi roste břicho, že si musím hlídat tlak a cholesterol, že mi přibývá vrásek...
Vtom mi na mobil přijde zpráva: "Ahoj mami, co děláš, za chvílí jsme u tebe a jede se na výlet."
Rychle vypnu pračku a nedovařené hovězí maso na plotně šoupnu s hrncem pod studenou vodu a pak do lednice. Odkopnu žehlicí prkno zpátky do kouta. Hurá, výlet! V mžiku jsem připravená na cestu. V uších mi zní písnička z rádia od Věry Martinové "Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, do kraje skalních měst a zatoulaných stád....a všechno tak dávno, tak dávno se zdá."
Syn přijel i s rodinou a vyrazili jsme směr Děčin.
V tak krásné a malební krajině ČR jsem ještě nikdy nebyla. České Švýcarsko. Hřensko. Soutěsky a vodopády. Projížďka na lodičce říčkou Kamenici, která nás dovezla na další část cesty, vtipný převozník mi byl moc sympaticky. Chvílí pěšky a pak zas lodičkou dál. Opravdu, byl to zážitek, o který jsem se tady se čtenáři íčka chtěla podělit. Připadala jsem si jako v pohádce. Pro děti skvělá atrakce. I když jsme pak šli do kopce pěšky nějaký ten kilometr, tak se to dalo zvládnout. Výlet jsem si užila, jak se patří. A přitom jsem myslela i na ty, co sotva ráno vstanou a už jsou naštvaný na celý svět, že by měli vyrazit do přírody ( v rámci možnosti samozřejmě).
Lékař léčí, a příroda uzdravuje. Příroda je kouzelná. Viz. foto v galerii.