Svléknout se, poprvé se odhalit, oddávat se něžnostem, spát v jedné posteli. To děsí mnoho lidí, kteří ve vyšším věku poznali partnera, který jim znovu vnesl do života radost. Osamělí rozvedení či ovdovělí senioři a seniorky se nyní seznamují mnohem častěji, než dříve. Randí, jezdí na výlety, vyrážejí za kulturou. Ale pak jednou nastane ten ošemetný okamžik spojený s otázkou: A co dál? Posunout náš vztah? Kam až? Co se vlastně v sedmdesáti hodí? Co to je randění v sedmdesáti? Je to přátelství nebo je to i mazlení či dokonce vášnivý sex? Co čeká ten druhý? Neodradím ho nabídkou, aby dnes přespal? A jak se mám chovat? Mám se před ním svléknout? Co když se mu nebudu líbit, mé tělo už není hezké. Co když se mi nebude líbit on? Co když budeme směšní, trapní, odporní? Komplikované otázky?
Snad každý, kdo delší dobu žil sám a pak se s někým seznámil, si je položil. Sex ve vyšším věku už totiž není tabu. Vzniká spousta článků a vědeckých studií o tom, že senioři souloží, koukají na porno, masturbují. Použít dříve tyto výrazy v souvislosti s babičkami a dědečky by bylo považováno za úchylnou šílenost. Nyní je to běžné téma probírané ve společenských časopisech i na univerzitách. Výsledek? Člověk často neví, co si počít. Čte si o tom, že v sedmdesáti je normální mít sex a tak přemítá, zda není divný, když se mu vlastně vůbec nechce jít s přítelkyní, se kterou byl párkrát v divadle, i do postele. Nebo naopak, sedmdesátník začne svou přítelkyní vášnivě líbat a ta se vyděsí, že natrefila na úchyláka, protože v sedmdesáti přece člověk hledá jen přítele k povídání a výletům a ne partnera na sex, proboha, ne?
Poprvé v krajkové košilce
Ve Spojených státech se už dokonce používá termín sexuální poradenství pro seniory. Ano, zní to šíleně, ale je to tak. Ukázalo se totiž, že v domovech pro penzisty se tam šíří kapavka a HIV. Zestárla totiž generace takzvaných květinových dětí, tedy hippies, kteří v životě zrovna nebyli příliš prudérní. A tak mnohým z nich nepřipadá nic divného na tom, mít sex třeba jen na jednu noc i ve vyšším věku. Svou roli v tom samozřejmě sehrál i objev Viagry, která vyřešila problém mnoha starších mužů s erekcí. „Před rokem jsem se seznámila se sympatickým sedmdesátníkem,“ líčí svůj příběh pětašedesátiletá Vlasta z Opavska. „Asi po dvou měsících, kdy jsme chodili na výlety a do kaváren, mi došlo, že má zájem o intimity. Osahával mě, při každém loučení mě vášnivě líbal. Líbil se mi, ale byla jsem z toho rozpačitá, nevěděla jsem, jak reagovat. Představa, že se milujeme, mě vlastně nelákala, ale zároveň jsem o něj nechtěla přijít. Četla jsem články o tom, že sex je mezi seniory normální, kamarádka mi říkala, ať neblbnu a jdu do toho, že přece o nic nejde. Vyjeli jsme si na dva dny na hory, měli jsme nocleh v pěkném penzionu. Večeře, víno, napětí jako v osmnácti. Koupila jsem si dokonce krajkovou noční košilku. Ve výsledku to bylo celé poněkud trapné. Došlo mi, že si vzal něco na podporu potence. Byl dost rozdováděný, dokonce chtěl rozsvítit lampičku. Já se styděla, tak jsem si to ani moc neužila. Sešli jsme se ještě párkrát, ale pak to vyšumělo. Došlo mi, že se už před nikým odhalovat nechci, že už jsem na sex asi stará,“ shrnuje. Zároveň dodává, že jí ta zkušenost dodala sebevědomí. „Vlastně to bylo pro mě povzbuzení. Stál o mě, líbila jsem se mu asi, mohl si klidně vybrat mnohem mladší ženu. Takže jsem možná ještě stále žádoucí,“ říká.
U nás se to neděje?
„Sexualita vede k upevňování vztahů a to platí i ve vyšším věku. Donedávna byla sexualita seniorů tabu. Když jsme toto téma otevírali v domovech pro seniory, ve většině jsme od personálu slyšeli, že u nich se nic takového neděje,“ říká Karolína Friedlová z Institutu bazální stimulace, která se touto problematikou zabývá. „Jenže senioři zažívají úplně stejné pocity jako mladí lidé. Žárlí, zamilovávají se, touží po sexu a to i ti, kteří žijí v domovech pro seniory, dokonce i ti, kteří trpí nějakou formou demence. Je dobře, že toto téma, přestává být tabu,“ dodává.
„Kdybych si v novinách náhodou nepřečetl článek o výzkumech sexu mezi seniory a o tom, že to není nic nenormálního, přišel bych o svou lásku,“ říká čtyřiasedmdesátiletý Antonín z Prahy. „Dva roky jsem se scházel se sousedkou, bylo nám oběma sedmdesát. Já se do ní zamiloval. Toužil jsem s ní být se vším všudy, hladit ji, spát s ní. Tušil jsem, že by to fungovalo a tušil jsem, že ona to také tak cítí. Ale oba jsme měli obavy, blok, oba jsme si v duchu říkali, že přece spolu v sedmdesáti nemůžeme vlézt do postele. Nakonec jsme si jeden večer dlouho povídali, já jsem ji objal a řekl jsem, že ji chci. A nechápal jsem, že se to opravdu podařilo. Bylo to hezké. Od té doby spolu žijeme, laskáme se, občas máme sex. Ale ten stud a obavy z jsem měl v sedmdesáti větší, než když jsem si opravdu první sex odbyl na vojně v devatenácti,“ říká.
Zkrátka, říkat dnes, že sex ve vyšším věku je cosi nepřístojného, zaškatulkujeme se tím do pozice nudného puritána, kterému ještě nedošlo, že současní senioři jsou úplně jiný živočišný druh, než senioři bývali dříve. Jenže to, že se lidé různých průzkumech vyslovují v tom smyslu, že sex je po šedesátce naprosto přirozený a snadný, nemusí být vždy pravdivým odrazem skutečnosti. Ono totiž platí, že v průzkumech často odpovídáme tak, jak si myslíme, že bychom odpovídat měli, ne tak, jak žijeme ve skutečnosti. Výsledkem je, že z toho máme tak trochu zamotané hlavy a když se dostaneme do situace, kdy by opravdu mělo dojít k intimnímu sblížení, dojde nám, že ve vyšším věku nad tím přece jen poněkud přemýšlíme.
Univerzální rada v tomto směru samozřejmě neexistuje. Každopádně se není třeba stydět za pocity studu a nejistoty. Mnohem lepší je brát to tak, že první sex s novým partnerem, partnerkou ve vyšším věku, je stejně odvážný krok jako to poprvé, které bylo úplně poprvé.