Přišel na svět v meziválečném období. Vyučil se tehdy číšníkem a kuchařem. Naši rodiče jako sousedé z činžáku vycházeli vzorně, dokonce mne i on mohl vozit už v mém kočárku. Už po 2. světové válce se začal učit anglicky, celkem se učil americkou angličtinu 40 let! Nikdy ji ale neuměl natolik, aby udělal státnici. Když už se ke státnici přiblížil, zaskočila ho vlastní smrt. V té jeho době uměli všichni německy, anglicky ale jen málokdo.
Jeho otec provozoval domácí krejčovské řemeslo, na černo. Neustále se doma usmíval a kouřil jednu cigaretu za druhou. Když mi bral míru na kalhoty, tak mne v rozkroku svou pěstí s krejčovským metrem silně udeřil do mého „citlivého“ orgánu. To asi jako projev jeho závisti k mému „čipernému“ mládí. Měl v hlavě jen jeden mozkový závit, a to jen ten na sex. Svým myšlenkám dával průchod jedinou otázkou usměvavé manželce: “Maminko, kdy mi klesl do prdele?“ Ta mu, už po desítiletí odpovídala: V pětašedesáti tatínku, v pětašedesáti!!!
Mladý Nahosad byl vyučeným číšníkem a kuchařem. Zkoušel se živit pinglováním v interhotelu. Jednou si tam dal západní cizinec celkem dva zákusky, ale snědl jenom jeden. Nahosad, při odnášení talíře, druhý za chůze snědl. Za plentou ale šmíroval vrchní. Vyčetl mu to; že zbytky jídel se dávají zpět do kuchyně, aby se později mohly znovu prodat. Když se zamyslel nad výší svého platu a nemožností přikradení, opustil své povolání navždy.
Náš hrdina vstoupil v 50. letech do služeb SNB. Díky své angličtině střežil hlavně anglofonní velvyslanectví. Za přestupky ve službě ho nadřízení neustále plísnili a sekýrovali. Když ale tehdy policie potřebovala anglicky mluvícího policistu, tak jim byl najednou moc dobrý! Druhý den v zaměstnání už bylo zase všechno špatně.
Sloužil jako policista hlavně na Malé Straně. Jednou šla panička se psem a on si ani v uniformě neodpustil poznámku, že ten její pes je „píčolízek“. Dělala, že nic neslyšela.
Velmi si zakládal na šťastném vzoru manželství svých rodičů. Chtěl být také šťastně ženatý. Pokusil se oženit celkem dvakrát, ale ani jednou mu to nevyšlo.
Jeho první manželka, pro její sžíravost jí říkal „Kyselina“ . Ta mu po rodinných hádkách pěkně škodila. Telefonovala do jeho zaměstnání, že se anglicky učí pro to, že chce později emigrovat. Úmysl opuštění republiky byl jako trestný čin souditelný, dle zákona. To Nahosada jednou večer tak rozčílilo, že na ni vytáhl služební pistoli. Kyselina před ním utekla na pohovku, Nahosad ji ale obstřílel celým zásobníkem pstole. Hned ho v práci udala, byl za to paragraf, zneužití služební zbraně! Manželství se k oboustranné spokojenosti rozvedlo. Z manželství zbyl jediný syn, a tak Nahosad musel platit alimenty. Platil pečlivě, založil si sešit A 4. Tam lepil drobné složenkové ústřižky, 12x ročně, po 300 korunách, na stránku A4. Při lepení naříkával : „Jedno dítě je tak drahé, jako tehdy luxusní automobil Tatra 603“!
Vydržoval si pak tehdy milenku. S oblibou jí v noci s baterkou pod peřinou prohlížel její „orgán lásky“. Jednou jí půjčil pro domácí inspiraci sérii pornografických fotografií, v té době ještě většině nedostupných. Zvláště vydařená byla fotografie obou genitálií, nad smaltovaným umyvadlem. Milenka si vzala porno domů a schovala je tak nedbale, že její nezletilý syn je nalezl a vzal ukázat kamarádům ve škole. Tam si je v kabině WC společně prohlíželi a jejich obsah hlasitě komentovali. Ve vedlejší kabině ale poslouchala učitelka, vyslechla vše a dle kantorského zvyku hned všechno řediteli práskla. Bylo to hned na další paragraf.
Když mu to u soudu sečetli, tedy úmysl opuštění republiky, zneužití služební zbraně a mravnostní ohrožení mládeže, dalo mu to celkem 19 měsíců nepodmíněně! Také tehdy bylo přeplněno ve věznicích. Nahosad ale už chtěl mít trest v base za sebou, a tak si svůj rychlý nástup do věznice musel podplatit. Už tehdy tedy platilo heslo: Peníze hovoří!
Po výkonu trestu musel opustit SNB a vydal se do nového a šťastnějšího života.
Jezdil do práce v 5 hodin ráno tramvají, všichni měli zelené obličeje, jen prostitutky po finančně úspěšné noci se v tramvaji usmívaly. V tramvaji byla tlačenice tělo na tělo, zářivky smutně osvětlovaly nevyspané lidské trosky. V této tlačenici někdo vypustil břišní plyn. Dva muži se na sebe dlouze zadívali a říkali : Na mne se nekoukejte, já jsem se neupšoukl, to vy jste se upšoukl! Schylovalo se ke rvačce, ještě před zahájením pracovního procesu.
Znovu se oženil. Bylo to ale zase z bláta do louže! Druhá manželka, řečená Anakonda, mu připomínala hada škrtiče, téhož jména – Anakondu. Nová Nahosadova manželka ho udivovala stejně jako ta minulá. „Dusila“ ho každý den. Manželství zrálo, nenávist a škodolibost vzrůstaly. Nahosad, jako kopáč, vydělával pěkné peníze. Anakonda jen sála a sála, pořád měla málo peněz na své parádění a na cukrárny. Nahosad tedy musel kopat i v přesčasech. Když tak jednou kopal na Hradčanském náměstí, prokopal se ten den velmi hluboko. Ze své díry ven nic neviděl, zaslechl však nad sebou svou milovanou americkou angličtinu. Hned, z díry kanálu, směrem nahoru plynně anglicky odpověděl. Nad dírou kanálu se objevila matka se synem, který vykřikl: „Mami, v téhle zemi i kanálníci mluví anglicky“! Nahosad, v montérkách,vylezl z díry, představil se, z paničky se vyklubala manželka tehdejšího velvyslance USA v ČSR. Následovala pozvání na ambasádu, i pracovní nabídka, ale nic z toho nebylo, měl velmi pošramocený kádrový profil u policie.
Vraťme se ale k jeho manželce Anakondě. V té době už Nahosad kopal už „krtka“, tedy pražské metro. Když se vracel ze zaměstnání, nemohl se dostat domů. Manželka totiž téměř denně vyměňovala vložku zámku, takže si nemohl odemknout vlastní byt (tedy byt po svých rodičích). Nechtěla, aby domů vůbec přicházel. Míval tedy promyšleně, u sousedů elektrickou vrtačku a rezervní zámkovou vložku. Prakticky se do vlastního bytu téměř denně provrtával. Anakondě se ale pomstil důmyslně. Při každé příležitosti lil do rozvodu elektřiny v bytě kyselinu peroctovou. Ta pracuje v elektrickém rozvodu pomalu, ale jistě. Rozežírá nevyzpytatelně drátěné rozvody. Blesky a vypínání různých spotřebičů měnily Anakondě bydlení v pekelný horor. Jiskry křižovaly bytem tak, že by i hollywoodští pyrotechnici mohli jenom závidět! Anakonda to ale hrála dále a na výdrž, vložky zámku měnila i nadále. Nakonec ale nad Nahosadem přece jen zvítězila. Přihlásila si do bytu své nezletilé dítě a tím byl byt její, navždy! Nahosad nechal byt, i s vybavením, téhle manželce a odejel kopat uhlí, do tehdy bohaté Ostravy. Znal britské rčení:“ Kde je čmoud, tam jsou i peníze“! Tam rychle vydělal hodně peněz, aby si mohl v Praze koupit jiný byt, na sídlišti, a mohl začít nový život.
Jeho matka byla ze synova druhého manželství strašně nešťastná! Situaci, na níž se už nemohla dále dívat, vyřešila, raději skočila z okna 5. patra. Na betonu dole pak ještě chvíli nadávala na snachu, a pak teprve s chutí tiše skonala.
Jednou Nahosad postával před Olšanskými hřbitovy. Přišli anglofonní cizinci, řeč s nimi plynula, prý on byl mučedníkem socialismu a jinak oni nedali. Tak mu hned dali 1000 korun. Marné bylo další mluvení, peníze si musel vzít.
Po „Plyšáku“ se cítil nevinným vězněm a nechal se rehabilitovat. Ti noví ho kádrovali postaru. Přišel se k němu domů, do paneláku, poptat nový policista, jakou má v domě pověst. Jelikož byl v bytě tichý a nikdo ho neznal, měl dobrou pověst, a tak dostal, jako „předplyšákový“ mučedník socialismu 40 000 korun. Prý byl vězněn neoprávněně a pod „tlaky“.
Ve svém novém bytě na pražském sídlišti pozoroval komunity mladých mamin, provdaných za montéry, kteří byli stále na cestách. Když se jim na neděli měli manželé vrátit domů, musela jim některá z nich uvařit. Do vaření se ale žádné nechtělo. Měly tak dobře organizovanou komunitu, že každý víkend měla kuchyňskou službu jenom jedna. Ta uvařila jídlo pro všechny navrácené manžely. Jídlo se tajně přenášelo mezi jednotlivými byty, v kastrólech! Manželé si ničeho nevšimli.
Znovu se už neoženil, za milenkami už jen docházel. Ty, když zjistily, že je vyučený kuchař, dožadovaly se i s příbuzenstvem víkendových hostin. Nahosad měl za úkol nakupovat maso a vařit celému jejich klanu. Tak se na svá páteční rande vypravoval s hroudami masa.
Jednou, před vánocemi, přestal mi brát telefony a odpovídat na korespondenci. Bylo mi to divné, tak jsem se šel podívat na Olšanské hřbitovy. Kromě uren jeho rodičů tam také byla už i jeho urna.
Neměl radostný život…
