Za minulého režimu, kdy se na našem trhu objevovalo zřídka západní zboží, byly i některé výrobky, dovezené ze socialistických zemí, např. bulharské cigarety BT, sovětské šampaňské nebo vodka, maďarské tokajské víno a v neposlední řadě i destiláty jako bulharská pliska nebo gruzínský a albánský koňak, celkem vítaným dárkem.
Přiznávám, že země původu toho posledně jmenovaného, albánského koňaku, mi byla v té době zcela neznámá a lhostejná. Kromě znalosti názvu hlavního města pro mě asi stejně jako pro většinu mých spoluobčanů představovala vzdálenou, značně zaostalou a tvrdě komunistickou zemi. S Rádiem Tirana se podobně jako s Rádiem Jerevan spojovala řada politických vtipů.
Dnes, po mnoha letech, kdy objevuji Albánii alespoň zčásti přímo na místě, jsem překvapena informací, že někdejší ČSSR byla v 80. letech, v době naprosté politické izolace Albánie od ostatního světa, jejím druhým největším obchodním partnerem. Do Albánie se dovážely naše těžké stroje - zemědělské stroje, lokomotivy (lze je na trati spatřit ojediněle dodnes) nebo turbíny, zatímco k nám putovalo ovoce, zelenina, koření, tabák a cigarety, ale i kvalitní asfalt, kovy nebo zemní plyn. A pochopitelně již jmenovaný koňak.
Závod na výrobu koňaku a vín v Durrës, kam jsme byli pozváni na exkurzi, byl založen původně jen jako vinná destilérka, a to již v roce 1933 dvěma podnikateli, Italem a Albáncem. V té době byla Albánie pod značným průmyslovým a postupně i politickým vlivem Mussoliniho Itálie. Po skončení války a s nástupem komunistického vůdce Envera Hodži k moci byl podnik pochopitelně zestátněn. Kromě vína se zde v roce 1960 začal vyrábět i koňak. A to s takovým úspěchem, že jeho produkce rychle rostla a zastínila původní výrobu vína. V roce 1986 bylo dle statistiky vyrobeno 40 500 hektolitrů koňaku. Po politických změnách v zemi byl podnik postupně rozšiřován a modernizován až do současné podoby.
Podnik nese název Závod Gjergja Kastriotiho. Pojmenován byl po albánském národním hrdinovi z 15. století, známém však více jako Skanderbeg (albánsky Skënderbeu), který vítězně bojoval proti Osmanské říši. Název Skënderbeu nese i slavný koňak (i zde se mu však musí říkat brandy, nikoliv koňak). Zraje 2 - 5 let v dubových sudech a má 40 procent alkoholu. Vyhrál už několik zlatých medailí v mezinárodních soutěžích. Existuje však ještě jeden ušlechtilejší a tím pádem i dražší koňak, který zraje až 12 let, ten se však na běžném trhu nedostane.
Kromě koňaku vyrábí závod ještě oranžový punč z destilované kůry pomerančů, fernet, dva druhy rakije - základní s 42 procenty a muškátovou se 46 procenty alkoholu, 4 druhy červeného a 4 druhy bílého vína a jedno rosé, většinou u nás známé značky jako Savignon, Riesling, Merlot, Chardonnay, rozšířené je italské Primitivo.
Naše návštěva se skládala z prohlídky závodu s odborným výkladem o historii a současnosti podniku a vlastní výrobě. Po ní pak následovala malá ochutnávka, která měla vzbudit zájem o nákup. Ten se odehrál ve speciální podnikové prodejně za příznivé ceny. Je třeba říct, že z výpravy snad nebyl nikdo, kdo by si neodnášel větší či menší množství lahví (i malých suvenýrových lahviček), ať už pro vlastní spotřebu nebo jako dárek.
Albánský koňak má tedy, jak je vidět, stále zvučné jméno. Je sympatický právě tak jako zdejší lidé. A nebolí z něj hlava.
Tak tedy na zdraví!
