Koček se v českých domácnostech zabydluje čím dál více. Typickým chovatelem jsou osamělí starší lidé nebo naopak lidé mladí, hodně pracovně vytížení, žijící sami ve městech, takzvaní singles. Odhaduje se, že v českých domácnostech žije milion sedm set padesát tisíc koček, ovšem nikdo není schopen spočítat tisíce dalších, potulných.
Kočka je nezávislá
A v tom je trochu problém. Přirozeností kočky je nezávislost, touha se toulat. Jsou tedy šťastné všechny ty, které žijí v bytech? Mnoho chovatelů koček přiznává, že ta jejich nikdy nevyšla ven. Ano je to tak, spousta těch z velkých měst prostě ven nechodí. Doma mají své záchody, prolézečky, hračky, a protože se nemusí venčit jako psi, majitelům odpadá nutnost chodit s nimi na procházky. Ostatně, jak jít na procházku s kočkou třeba v centru Prahy? Vždyť by se hned zaběhla nebo ji přejelo auto.
Na druhé straně je kočka naprosto ideální parťák pro člověka, který žije sám, i pro člověka staršího či nemocného. Nepotřebuje totiž moc péče a v nejhorších případech, kdy třeba majitel musí do nemocnice, se o ni mohou postarat sousedé či známí. Na rozdíl od psa totiž kočka neštěká a nevyje smutkem.
Jakou kočku vybrat?
“Při pořizování kočky si je však nutné uvědomit, jakou si vlastně vybíráme. Zejména ve vyšším věku bychom si to měli pořádně promyslet, aby nám soužití s ní nepřineslo místo radostí starosti. Je to totiž podobné, jako je třeba vybrat si to správné psí plemeno. Koček je mnoho druhů a ty mají různé vlastnosti,” říká Alice Šimková, tajemnice Sdružení chovatelů koček v České republice.
Nejdůležitější je při výběru vědět, jestli jde o kočku zvyklou už od narození na kontakt s venkovním prostředím. Když si vezmeme odrostlé kotě, které s mámou vesnickou kočkou, vyráželo ze zahrady na průzkumy okolí, může se pak u nás doma nudit a dávát svou nudu najevo. Třeba trháním záclon, skákáním ze skříně na skříň, otravným nočním mňoukáním. Když si vezmeme takovou kočičku toulavou, která je už starší, očekávejme, že se bude domáhat venkovních výletů na sto procent.
Pokud bydlíme ve městě nebo prostě nechceme mít kočku, která se vydává na několikadenní výlety a my trneme hrůzou, zda se jí něco nestalo, rozhodně je vhodné volit kočku šlechtěnou, tedy plemeno, jehož příslušníci jsou zvyklí jen na život v bytě.
Ale i tito šlechtici a šechtičny v sobě stále mají prastaré geny lovců. Protože kočka je lovec, byť jde o nadýchanou chlupatou krasavici povalující se na polštáři. Majitelé by mohli vyprávět, jak stačí, aby na okenním parapetu přistál ptáček a spící kočička se během sekundy mění v útočícího tygra, který se snaží rozbít okenní sklo.
Kočka není pes. A naopak
Ale vraťme se k začátku, tedy k tolik diskutovanému tématu, pro koho se více hodí pes a pro koho kočka. Veterinář Alexandr Skácel tvrdí, že rozdíly mezi lidmi, kteří si pořizují kočky a psy, jsou velké. „Kočkám dávají jednoznačně přednost lidé svobodomyslní, citliví, ale také psychicky labilnější,“ říká. Fakt ale je, že právě s takovými lidmi je kočkám dobře,” míní. Typickými vlastnostmi koček je požitkářství, hrdost, nezávislost. Ne nadarmo se říká, že kočka se přijde pomazlit, jen když sama chce, zatímco pejsek zpravidla přiběhne hned, když ho zavoláme.Vetrináři se shodují, že člověk, který měl celý život psa, si má pořízení kočičky dobře rozmyslet. Může být rozčarován. Pokud se přesto pro kočku rozhodne, musí počítat s tím, že je jiná. To, že si ho nevšímá, neznamená, že ho nemá ráda. Znamená to jen a jen to, že je to kočka a ne pes.
„Jen málokdy se stává, že by si člověk zvyklý mít psy pořídil kočku a naopak,“ říká veterinářka Hana Žertová. „Přitom právě pro starší lidi je kočka vhodný společník, ale její soužití s člověkem, který byl celý život pejskař, může být složité.“ Na druhé straně lidé, kteří jsou na kočky zvyklí, si bez nich život nedokáží představit a právě pro období, kdy jsou starší či už v penzi, jsou pro ně kočky ideálními společníky.
A protože podobně jako u plemen psů se také u koček mění móda a v některých obdobích jsou žádanější ta a v jiných zase ona, tady je několik plemen, která si v posledních letech Češi oblíbili. Podle povahy se při případnému rozhodování, jakou kočičku si vybrat, můžeme řídit.
- Britská. Je nyní velmi oblíbená kvůli své krásné šedomodré barvě. Je vhodná pro starší lidi, protože je dobromyslná a dosti líná. Vpodstatě je šťastná, když může ležet a nechat majitele kochat se tím, jak je krásná. Ideální pro každého, takže také pro starší lidi, ale pozor, počítejme s tím, že nás bude provázet dlouho, dožívá se až sedmnácti let.
- Ragdol. Říká se jí kočkopes, což naznačuje, že v mnohém může vyhovovat lidem, kteří přece jen tíhnou ke psům. Je velmi hravá, ráda aportuje, ale pozor, podobně jako pes, nemá ráda samotu. Potřebuje hodně pozornosti, kontaktu, her. Není nezávislá, naopak miluje lidi, a když se mazlí, člověk má pocit, jako by se proměnila v hadrovou panenku.
- Mainská mývalí. Je velká, dosahuje až patnácti kilo váhy. Je velmi inteligentní a ráda se nechává cvičit, takže je vhodná pro ty, kteří s kočkou chtějí mít kontakt, zábavu. Zároveň jí však nevadí samota. Majitel musí počítat s tím, že potřebuje pročesávat srst.
- Birma je oblíbená kvůli typicky modrým očím, jejichž upřený pohled může být někdy až nepříjemný. Je nezávislá, má ráda klid, na člověk nedotírá. Prostě typická kočičí dáma. Nevyžaduje zvláštní péči, ale dlouhodobá samota jí nesvědčí, pro takové případy je ideální pořídit si birmy hned dvě.
No, a kdo není rozhodnut, stačí si prolistovat některý kočičí atlas. Kdo není kočkař, možná bude překvapen, že svět koček je stejně rozmanitý jako svět psů.