Jedno z mála míst, kde pohoda a klid čiší z každého koutu, je stadion Pod Černým lesem v Žamberku. Přitom je toto sportovní zařízení plné pohybu a různých sportovních aktivit. Hrají tu fotbal mladí i staří, trénují tu hasiči, atleti i rekreační sportovci. V myšlenkách mi běží, že takový krásný stadion by si zasloužil umělou dráhu. Ale vzorné, jemné škvárové proužky, s láskou uhlazené železnou traverzou správcem stadionu, dávají tomuto místu atmosféru, která připomíná retro a současně pracovitost lidí, kteří umí vzít své povinnosti skutečně za své. Perfektně udržovaný trávník pro zdejší krajský přebor by mohla některá ligová hřiště závidět. Je tu vidět nejen pracovitost, ale i láska ke sportu a vztah ke svěřenému majetku. Co víc dodat. Snad jen to, že manželé Michalovičovi, správci zdejšího stadionu, patří k "inventáři" tohoto sportovního zařízení už přes pětadvacet let.
Štěpána Michaloviče, mistra České republiky ve skoku dalekém veteránů, provází sport už od dětských let. Fotbal, hokej, požární sport a ke "stáru" i lehká atletika. A právě to je sportovní odvětví, které mě, jako bývalou atletku, zajímá. Jak je možné, že když mě ta dřina bolela za mlada, se v pětašedesáti někdo dobrovolně vrhá do tak náročného, ale pestrého sportu.
Proč právě atletika, když ses v mládí věnoval jiným sportům?
Pocházím z vesnice, kde jsme jako kluci stále někde lítali a honili mičudu. Pohyb pro nás byl naprosto přirozenou činností. A protože jsme se při sportování dobře bavili, oblíbil jsem si kolektivní sporty. Aktivně jsem hrál fotbal a hokej. S přibývajícími lety spousta mých vrstevníků odpadala. Já jsem se bez pohybu cítil nesvůj, proto jsem si zvolil sport individuální, a to lehkou atletiku, kterou jsem v mládí zkoušel pouze okrajově. A protože běhat jen tak pro nic za nic mě neoslovilo, stal jsem se členem Sdružení veteránů Českého atletického svazu.
Co tě motivuje v těchto letech aktivně sportovat?
Jsem ctižádostivý a soutěživý. Pokud se dostaví úspěch, těší to a dál motivuje ke stále lepším výkonům. Rád porážím své soupeře, a čím je jeho výkon kvalitnější, tím větší radost. Motivací je také charakter většiny atletů. Je to velice příjemná společnost lidí, kteří jsou houževnatí, sdílní a skromní. A to se o sportovcích kolektivních sportů (fotbalu a hokeje) moc říci nedá.
Jaké jsou tvoje nejvýraznejší úspěchy mezi veterány?
V roce 2015 jsem se stal mistrem republiky ve skoku dalekém a skončil na druhém místě v běhu na 400 m. Velkou inspirací jsou pro mě atleti, kteří se celý život atletice věnovali. O to více mě těší, že se mi v těchto disciplínách daří. K tomuto výsledku se váže moji reprezentace České republiky na mezistátním utkání v Rakouském Salzburgu. Reprezentoval jsem též ČR na mistrovství Evropy v Německu. Většina mých zahraničních startů není hrazena z rozpočtu ČAS, proto si pečlivě vybírám, šetřím a účastním se soutěží pro mě finančně dostupných.
Krásným závodem byl pro mě mezinárodní míting v Lovosicích, kde jsem předvedl solidní výkon na 300 m překážek. Ke svým 65. narozeninám jsem si dal jako dárek (na pěkném stadionu v Litomyšli) desetiboj, který jsem úspěšně dokončil. A kdybych to nezkusil, nikdy bych se nedozvěděl, kam s tyčí, když se odrazíte a skočíte. V televizi to vypadá velice jednoduše, ale zdání klame.
Vím, že ses na Zlaté tretře sešel s Usainem Boltem, co on na tvůj věk a tvé výkony. Záviděl?
Mezi své úspěchy počítám i onu účast na Zlaté tretře, kde jsem za veterány startoval v běhu na 100 m. Při rozcvičování jsem měl možnost setkat se se světovými atletickými jedničkami, jako je Usain Bolt a Justin Gatlin. Jazyková bariera mi nedovolila s nimi mé výkony probírat:).
Na zakončení Zlaté tretry jsem měl možnost při slavnostní večeři prohodit pár slov s velmi sympatickou dámou, tyčkařkou Jelenou Isinbajevovou. I takové nezapomenutelné zážitky mi veteránská atletika přináší.
Co děláš proto, aby tě nezradilo tělo?
Jsem stále v pohybu. Trénuji 3x týdně klasický atletický trénink a dál se občas rekreačně věnuji fotbalu. Musím tu ale zmínit moji životní oporu a výživovou poradkyni, manželku Vlastu.Vaří mi, co mi na očích vidí. Její silné vývary, pečená masa a guláše nemají konkurenci. Na závody mi nasmaží horu luxusnch řízků, takže soupeři, misto aby je zajímala moje forma, se starají o to, co mi Vlasta s sebou přibalila :).
V kolika letech se atlet stává veteránem a kdo je v současné době naším nejstarším atletem?
Dle pravidel atletické federace je celkem 14 věkových kategorií. Od 35 let do 100+. K porovnání výkonnosti mezi jednotlivými věkovými skupinami slouží tabulky s přepočítávacími koeficienty. Nejstarším registrovaným atletem u nás je maratonec Jiří Soukup z Hradce Králové, kterému je 90 let. Před ním smekám klobouk hodně hluboko.
Jak jsi na tom s léky a s nemocemi?
Dobře, zatím nula. Ale nechci to zakřiknout. Fyzická zranění se nevyhýbají ani veteránům. A samozřejmě s přibývajícími lety se mohou různé neduhy objevit.
Stíháš odpočívat? Pakliže ano, jak to probíhá? Pakliže ne, co proboha všechno děláš?
Odpovídám ano i ne. Za odpočinek považuji práci kolem rodné chalupy a jízdu na kole. Stále jsem aktivně zaměstnán a po práci pomáhám manželce se správcovstvím stadionu. Fyzická činnost je pro mě odpočinkem a relaxací zárověň. A protože se v práci "motám" kolem CNC strojů, kde mládí aby pohledal, na důchod to zatím nevypadá.
V úvodu jsem se zmínila, že mě atletika bolela. Co tebe?
Dálka a překážky zatraceně bolí. Ale stojí to za to.
Děkuji za rozhovor, a když vidím tvé nadšení a radost z pohybu, zamyslím se sama nad sebou. Přeji hodně štěstí, úspěchů a zdraví.
SOUTĚŽ AKČNÍ SENIOR - Znáte ve svém okolí ženu či muže v seniorském věku, kteří jsou něčím výjimeční? Kteří například mají za sebou nějaký mimořádný sportovní výkon, řídí ve vysokém věku firmu, pracují pro charitu, malují obrazy, hrají divadlo, vystudovali vysokou školu apod.? Představte tyto akční seniory našim čtenářům - napište o těchto lidech příběh nebo s nimi udělejte rozhovor a vyhrajte některou z cen! Více informací o soutěži najdete na tomto místě.
