Řídící Brázda na chatě osaměl. Manželka mu zemřela, dcery se provdaly a opustily hnízdo. Chata stojí na pěkném místě. Je na začátku ulice, odsazena od fronty zděných řadových domků. Je to ale výhoda jediná. Stavení stojí na kopci. Nahoru je třeba vynášet uhlí i dřevo. Taktéž je nutno donášet vodu z hydrantu u cesty. Chata je přizpůsobena k celoročnímu užívání. Je ale z dřevěných panelových trámů. V létě je v ní k zalknutí a v zimě se musí intenzivně topit. Chata je podsklepena. Trubky ve sklepě ale nejsou obaleny izolací. Když se topí, je teplo i ve sklepě. Jakmile by se ale za velkých mrazů topit přestalo, trupky zamrznou!
Chata je osídlena dvěma živými tvory. Posádku tvoří pan řídící a jeho věrný pes Donar. Pravidelně přicházejí dva nerozluční kamarádi Frantík Rendl a Mirek Šiler. To pak tři chlapi sedí v křeslech, diskutují a velkým zaskleným oknem zírají do světa.
Zpočátku je všechno v nejlepším pořádku. Jenže jak čas běží, osamělý důchodce upadá. Kolikrát obědvá jen jídlo z konzervy. Tutéž konzervu, jenže neohřátou, dává psovi. Ve sklepě je často tolik otevřených upotřebených konzerv, jako po ukončené humanitární pomoci povstalcům v rozvojové zemi. K celkové iluzi chybí jen tiskoviny, prapory a vystřílené nábojnice.
Šikovný Mirek vymýšlí výtah. Netřeba dřiny. Uhlí se vysype z auta dole pod chatou. Pak nastupují brigádníci. Pomocí výtahu na dědův ,,Karlštejn“ zvládnou obsluhu dva lidé. Ve vesnici jsou jen dva lidé, kteří mohou pomoci. Shodou okolností manželé nejstarší a nejmladší dcery. Zatímco Tonda, manžel nejmladší dcery, je člověk modrákový, manžel té nejstarší Frantík je knihomol a osoba nezručná. Kupodivu ale jakýmsi divným řízením osudu je právě Fanouš jediným a stálým brigádníkem. Právě přivezli uhlí.
Výtah je ovládám ovladačem. Mirkův vynález může ovládat i dítě. Zelené tlačítko znamená jedeme, červené stop! Mezitím je tlačítko volnoběhu, to když brigádník jede od chaty po prázdnu. Akce!
Fanouš bere do rukou kolečko, děda ovladač. Fanouš naloží dole kolečko, zaklesne karabinu a zvolá: jedeme! Mirek to vymakal tak, že naviják je umístěn až na zadní zdi sklepa. Možno tak vyjíždět až na hromadu již složeného uhlí. Poslední dobou však brigádník zažívá při odklízení uhlí veliké srandy.
Má naloženo plné kolečko. Pohodlně kráčí se zátěží až do sklepa. Vyjíždí na hromadu uhlí. Vysypává obsah na vrchol. Výtah ovšem nepřestává táhnout! Prázdné kolečko se s třeskem přilepí na stěnu. Naviják vyje a skučí.
,,Stop, stop, sakra dědo, stop!“
Fanouš vybíhá ze sklepa jako šílený. Vytrhává dědovi ovladač z ruku a mačká červené tlačítko. Děda se jenom přihlouple usmívá. Trochu se zasnil.
Jindy táhne za sebou Fanouš prázdné kolečko dolů. Volnoběh umožnil tažení povoleného lana. Fanouš si popiskuje. Najednou se mu kolečko za jeho zády vytrhne a prázdné peláší ke sklepu. Ozývá se strašný rachot a třesk prázdného kolečka o stěnu sklepa. Děda se opět zasnil a stisknul zelené tlačítko – jedeme.
Takhle to dál nejde. Frantík nechává starého řídícího nadále jen snít. Za nepatrnou částku pak nadále obsluhují ovladač malí kluci!
Při teplotě mínus dvacet stupňů, odjíždí děda na několik dnů za starým kamarádem. Vrátí se do zamrzlé chaty a popraskaného potrubí! Chata se stává neobyvatelnou. Obyvatel se stěhuje k Rendlům, k nejstarší dceři.
Schází se rodinná rada. Jediným bodem programu je otázka: co s dědou? Kupodivu si jej žádný potomek nemůže vzít k sobě. Důchodce udělal totiž strategickou chybu. Vzdal se chaty a připsal ji nejmladší dceři. Ta se pak se sourozenci finančně vyrovnala. Důchodce je takto nadále nemajetný.
Jakmile mrazy pominuly, vrátil se děda na chatu. Obývá jednu místnost, navštěvuje ledovou toaletu a s umýváním to také není nejlepší. Přitápí si elektrickými kamínky. Rodinná rada se rozhoduje. Fanouš Rendl jako schopný organizátor je pověřen zajistit pro starého kantora penzion ve Vyškově-Brňanech.
Pomocí různých protekcí a za značného přispění místního doktora Damiána se věc podaří. Důchodce dostává povolávací rozkaz do penzionu. V pořadníku předběhl spoustu čekajících zájemců.
Najednou se něco děje. Pan řídící Vladimír Brázda zmizel!
Povolávací rozkaz k nástupu není komu předat. Fanouš posílá dopis. Že děda je nemocen. Po několika dnech ale musí s pravdou ven. Osobně navštěvuje ústav. Je seřván a potupně vyobcován. Jak že je to o té dobrotě a žebrotě?
Záhada se posléze vysvětlí.
Otce si odvezl syn. Rozleželo se mu, jak dcery s otcem zacházejí. Sebral jeho svršky, naložil je do auta a odvezl k osamělé mamince své ženy. Je to vdova, žije sama v útulném pokojíčku dva plus jedna. Tam bude dvěma dědouškům spolu dobře.
Humanitární pomoc jako vystřižená. Děda unikl na poslední chvíli. Chtěli jej dát do domova důchodců. Ale pardon! Chtěl jej tam dát cizí člověk. Vlastní by tohle přece nedokázali. To, že nešlo o domov důchodců, ale penzion s vlastním pokojem a zařízením není třeba zdůrazňovat.
Chata osiřela. U Rendlů mají od ní klíče. Druhé klíče má dědička Danka, nejmladší dcerka. Od Rendlů se dá na chatu pohodlně přijít zahradou. Tu a tam je třeba opouštěnou chatu vyvětrat.
Na chatě je obrovská knihovna. Několik vzácných tisků dostal Frantík od starého kantora k nějakým příležitostem. Pan řídící neužíval klasického Ex Libris. Knihy razítkoval.
Děda se už na chatu nikdy nevrátil. Syn koupil zajíce v pytli. Devastace osobnosti probíhala i na novém působišti. Kolikrát upadl venku na ulici a byl převezen do nemocnice. Kam se odtud vracel, lépe řečeno, kam byl odesílán, to už je jiná kapitola.
Nejmladší dcerka Danka se rozvedla. Vdala se znovu a za sídlo nové rodiny si vybrala opuštěnou chatu. Mladá nevěsta se rázem zbavila všech knih a prázdné regály nahradila porcelánem. I stalo se, že si odsunutý řídící vzpomněl na jednu knihu ze své bohaté knihovny. Požádal o ni dceru doporučeným dopisem. Dostal asi patřičnou odpověď.
Také Frantík obdržel po čase doporučený dopis. Byl napsán roztřesenou rukou. Psal starý kantor. Prý se ve Frantíkovi zklamal. Jak mohl tak sečtělý člověk a knihomol učinit tak barbarský čin a rozprodat jeho knihovnu. Do konce života zůstal o této zradě přesvědčen. Frantík se nebránil. Sourozenci prý chtěli zachránit pověst nejmladší dcerky. Na cizím člověku už tak nesejde.
A tak František Rendl, ateista a neznaboh začíná věřit na nadpřirozené jevy. Ta chata nejenže stojí na špatném místě, v té chatě straší. Z chaty se záhadným způsobem ztrácejí věci. Někam zmizela celá knihovna! Zlý duch chaty nařknul z trestného činu krádeže nevinného člověka. Také se podepsal na snaze o odstranění starého pána do domova důchodců. Tentýž zlý duch zařídil, že se na několika knihách v antikvariátu se objevilo razítko Z knih Vladimíra Brázdy. Chata je prokleté místo. Pro Frantíka je to Chata děsu.
I když se nakonec provalilo, že knihy odvezla dvě auta, jedno do antikvariátu a druhé do Sběrných surovin, na příběhu to nic nemění. Je lepší připustit působení nadpřirozených sil, nežli se podívat pravdě přímo do očí.
