Tonda Rozvoda byl člověk malého vzrůstu. Vědělo se o něm, že při socializaci vesnice přesvědčoval váhající rolníky s pistolí za opaskem. Později to dotáhl až do ochranky prezidenta Gottwalda. Vždy byl velmi aktivní. Jezdil na traktoru za každého počasí a bez kabiny. Zvláštním znamením jeho traktoru byla pěticípá hvězda na masce a rudý prapor, vetnutý někam za sedačku. Každý problém řešil slovy:"Sovětčíci by to řešili jinak!“ Říkalo se mu Sovětčík. Ten člověk odpracoval stovky brigádnických hodin a byl v sousední vísce dlouholetým a dobrým předsedou. Věřil a činil vše z ideálu a přesvědčení.
Takovým člověkem byl i vedoucí posunu Jarda Fadrný. Byl ze všech vedoucích nejlepší. A zcela mu uniklo, že v jeho družstvu milicionářů byli náměstci, náčelníci, dopravní kontroloři a na konci řady on, pouhý posunovač. Fotografií se chlubil! Výpravčí Bernát prohlásil:"Pánové, jedině tento člověk ze všech by obětoval život za komunistickou ideu!.
Vojín Karel Bouchal, zvaný Rudý vůl, sklidil sám metráky koksu. Na počátku vzal na povel skupinu vojáků, zneužitých jednoduchou fintou. Přihlásili se dobrovolně na koncert Yvetty Simonové. Místo toho obdrželi lopaty a byli přivezeni k velkému vagonu s koksem. Postupně se z vagonu vytráceli, až na vojína Bouchala. Ten se dostavil za pozdních nočních hodin umouněný a na pokraji sil a prohlásil: "Kdo jiný má jít příkladem, když ne my, komunisté!“
Na schodech zámku Konopiště stojí bezradný starý pán. Vyhlíží jako Pan Tau, jenže bez buřinky. Má károvanou košili, pumpky, zelené podkolenky. Nohy zdobí pohorky. Po stranách má chlebník a mapu pod igelitem. Na krku se mu klimbá dalekohled. Určitě je to penzionovaný kantor, buditel, písmák.
"Soukolí, JZD Soukolí!“ vykřikuje stařík písklavým hlasem. Marné volání. Kolem se shlukují zvědavci. Průšvih. Je neděle a na Konopišti nelze dovnitř bez řádné objednávky. Na parkovišti stojí nepřehledné řady autobusů. Výprava z JZD Soukolí se rozptýlila někde po hospodách. Volání rozpačitého buditele přilákalo spoustu lidí. Nakonec jim kantor prodává zakoupené rezervované vstupenky. Zemědělci zmizeli v okolních hospodách. Do dveří zámku pak vchází starý kantor z vesnice Soukolí a za ním hejno úplně cizích lidí. Je to, jako když kvočna vyprovází do přírody skupinu housat.
Polyglot a penzionovaný kantor Pepa Jízva dosáhl svého cíle. Bývalý kantor a jazykový fenomén a starý mládenec byl obětí padesátých let. Jako tajemník strany Národně sociální byl zatčen STB. Našli u něj při domovní prohlídce pistoli, o které neměl ponětí. Dokonce ji ani neuměl používat. Odseděl si několik let. Byl rehabilitován a ještě několik let mohl vyučovat jazyky. Ovládal jich celkem pět, slovem i písmem. Pepa po celý život šetřil. A jako penzistovi se mu splnil dávný sen. Zakoupil si okružní jízdu sovětskou výletní lodí Jalta po Středozemním mořil. Jakmile se dověděl, že loď bude obsazena převážně českými turisty, zajásal. Všechen svůj volný čas věnoval studiu prospektů a sběru informací. Rozhodl se, že využije svých jazykových znalostí a nastřádaných vědomostí. Bude provázet účastníky zájezdu po všech přístavech zcela zdarma!
Na Akropoli pak byl zcela sám. Meditoval o historii, kochal se pohledem a prožíval v duchu historické události. Domníval se totiž naprosto mylně, že všichni ti zbohatlíci, taxikáři, zelináři a řezníci ocení jeho nabídku a službu. Všichni potencionální posluchači však zůstali dole u obchodů a občerstvení. Pepa zcela sám, uchyluje se do ústraní. Až do Oděsy se toulá po památkách sám, zadumán a poučen. Myslí si něco o perlách a sviních.
Spojový mechanik Jura Frank, vojín a pražský Pepík Vltavou křtěný, rád se o cokoliv vsázel. U spojařů probíhalo každý čtvrtek čistění materiálu. Jura se vsadil s celou partou, že bude u všeho, do všeho bude kecat, ale nevyndá po celou tu dobu ruce z kapes. Zvítězil! A s tímto Řízkem zažil vojín Rendl kouzelnou příhodu. V tu dobu sloužil na divizní ústředně jako obsluha. Na stavbu linky byli oba posláni z trestu pro hanebný stav svých samopalů. Měli je umístěny na stanovišti. Kontrola omylem zavítala i na toto odlehlé a posvátné místo. Oba flákači z ústředny se ocitli mezi řadovými spojaři při stavbě čtyřkilometrové linky. Čtyřku doplňovali ještě dva havíři Leonard Kyška a Josef Drabina. Byli to chlapi jako hory, vytrénovaní těžkou prací. A Jura se vsadil s kolegou Rendlem, že linku hoši postaví, ale on se nedotkne bubnu. Ten měl každý spojař na zádech a z něho se odvíjel spojovací drát. Jura začal zpochybňovat razičské výkony Sakmarovy party. "Hoši, ty vaše rekordy na šachtě jsou jenom na papíře! Ten váš Toňa Břuňa se jenom vychloubá v novinách a má za to prachy!" A jeden z havířů křičel: "Co to kecáš, chlopě, my dovedeme robiť!“ A oba havíři si nasadili každý oba bubny. Jeden na záda a druhý na břicho. Jura měl za pasem uzemňovací kolík a v ruce polní telefon. Fanouš nesl dlouhou tyč na upevňování linky na stromy. Oba havíři linku postavili i svinuli. Celí zpoceni pak zářili štěstím, že dokázali, jak dovedou robiť. Ukázali těm dvěma, co dokáže fortel opravdových chlapů! Vůbec jim nedošlo, že ti dva další nedělali vůbec nic! Pikantní ovšem bylo, že jejich pracovní hrdinství bylo zbytečné. Nadporučík Flek spal v gazíku pod několika dekami. Jiné party postavily místo čtyř tak dva kilometry a družstvo vojína Podškubky skončilo dokonce v hospodě.
Tatíček Masaryk prý kdysi prohlásil: Ideály jsou krásná věc, nesměli by ale u toho být lidi!
