Čím dál více se mezi vědci a lékaři mluví o vlivu světla na lidské zdraví. Není divu, žádná předešlá generace nežila v tak prosvětleném světě. Vždyť mnozí obyvatelé měst už ani nevědí, jak vypadá noční hvězdná obloha. Světel je tolik, že najít místo, odkud se dá dívat na jasné hvězdy, je čím dál obtížnější. Zkrátka, jsme čím dál více vystaveni nějakému druhu umělého světla či záření z počítačů a čím dál méně se ocitáme v naprosté tmě. Její nedostatek se však může velice vážně podepsat na našem zdraví.
Američtí vědci zkoumali, jaký vliv má na naši psychiku, když spíme v místnosti, ve které není naprostá tma, ale například v ní je zapnutý počítač nebo do něj proniká světlo z pouličního osvětlení či světelných reklam. Ukázalo se, že v oblasti mozku zvané hipokampus se v takových případech odehrávají určité procesy.
„Hipokampus hraje klíčovou roli při depresivních poruchách a jakékoli zjištění sebemenších změn v této oblasti je proto velmi významné,“ tvrdí lékařka Tracy Bedrosianová. „Ukazuje se, že i spánek při velmi tlumeném světle vykazuje změny právě v této oblasti. Vzhledem k tomu, že při testech byla použitá velmi nízká úroveň světla, zhruba taková, jaké je mnoho lidí nevědomky vystaveno každou noc, jde o poměrně zneklidňující fakt,“ dodává. Takže lékaři čím dál více varují před zvykem mnoha lidí usínat při hrající televizi nebo při rozsvícené lampičce.
„Velmi často se doma hádáme kvůli tomu, že já už chci spát, ale manžel se chce dívat z postele na televizi,“ vypráví pětapadesátiletá Stanislava. Její muž už je v penzi, ona vstává v šest ráno do práce. „Manžel si pořídil sluchátka, aby mě nerušil a tvrdí, že když mám zavřené oči a v ložnici je ticho, nemůže mi přece hrající televize vadit. Mi to přesto vadí. Nemůžu usnout, když usnu, budím se. Ráno jsem unavená, ale musím do práce, zatímco muž spokojeně pochrupává. Cítím, že mi to světlo z obrazovky narušuje spánek i celé dny. Jsem podrážděná a manžel si myslí, že to přeháním,“ vysvětluje.
Jenže vědci by jí dali za pravdu. Jakmile je venku jasno, tělo produkuje hormon serotonin. Ten bývá nazýván hormonem spokojenosti. Zároveň produkuje i kortisol, takzvaný stresový hormon. Jejich kombinace způsobuje, že se cítíme být aktivní. Naopak, když je světla málo, když je tma, tělo produkuje melatonin nazývaný spánkovým hormonem. Ten způsobuje, že se cítíme být unaveni, že spíme. Zkrátka, spát se má ve tmě. Tak je to normální. To jen my si v této přetechnizované době myslím, že organismus oklameme a že mu nebude vadit, že spíme při nejrůznějších světýlkách, monitorech, obrazovkách.
Nejrůznější výzkumy zabývající se vlivem světla na lidský organismus přinášejí i další zajímavé informace. Například lékař Fritz Hollwich prokázal, že lidé, kteří tráví většinu času pod silných zářivkovým světlem, mají v těle výrazně zvýšenou hladinu stresových hormonů. Ta přitom ovlivňuje psychiku a celkovou vitalitu. Právě proto se vědci snaží vyvinout umělé světlo, které by bylo co nejvíce podobné slunečnímu svitu. Moc nám nesvědčí ani současná záliba v počítačích a chytrých telefonech. Trávíme u nich čím dál více času a lékaři varují, že i to, se už začíná odrážet na našem zdraví. „Tablety, chytré telefony a další digitální obrazovky nemění jen světelné spektrum, kterému jsme vystaveni, ale mění i naše vizuální chování. Mnohem více času než kdysi trávíme pohledem na věci na blízko,“ upozorňuje oční lékař Radan Zugar. „Často je to proto, že jas pozadí je příliš nízký. Je to problém zvláště u dětí, pozorujeme u nich zvyšující se podíl krátkozrakosti,“ uvádí. Právě v tuto podzimní dobu je téma vlivu světla na naše zdraví aktuální. Vždyť snad každý měl právě v dlouhých listopadových dnech pocit, že svět za nic nestojí, že se mu nechce do společnosti, že se necítí dobře. Mnozí to odbudou slovy: No jo, normální podzimní depka. Jenže její příčinou je právě nedostatek světla. Dlouhé noci, krátké dny, mlhy, déšť, ponuro.
„Kdo cítí, že na začátku zimy ztrácí energii, skutečně mu světlo může pomoci,“ říká psychiatr Ján Praško, který se vlivem světla na psychiku dlouhodobě zabývá. Mnohým jeho pacientům skutečně pomáhá takzvaná fototerapie, tedy sezení, při kterém jsou vystaveni světlu. Takže paradoxně, někomu dávka umělého světla škodí, jinému naopak z psychických potíží pomáhá.
Zkrátka, světlo k životu potřebujeme, má na nás obrovský vliv, ale neměli bychom při jeho využívání zapomínat na to, co je přirozené. Tedy spát ve tmě. Když už žijeme v prosvětleném městě nebo na vesnici, ale stejně nám svítí do oken pouliční lampa či okno od sousedů, ideální je zatáhnout tmavé závěsy, vypnout všechny blikající kontrolky přístrojů, zkrátka, vytvořit si ke spánku co největší tmu. Možná že se pak budeme divit, jak dobře se najednou další dny budeme cítit.
