Nějak jsme ráno nemohli dospat, ale když jsme vyhlédli po půl sedmé z okna, vůbec se nám nechtělo z postele. Stále stejný obrázek – mlha a zima k tomu. Nicméně jsme se teple oblékli a po vydatné snídani vyrazili za dalším dobrodružstvím.
Nejdříve jsme chtěli obhlédnout Bledský hrad, který se vypíná 140 metrů nad jezerem na vysoké skále. To jsme ještě netušili, že budeme fotit za hustého deště. Řidič nás vyvezl, jak nejdál mohl, vypustil pod hradem a odjel parkovat jinam s tím, že k níže položenému parkovišti dojdeme. Chvíli jsme přemýšleli, jestli jsme se nepřenesli do Asie. Mezi spoustou šikmookých návštěvníků jsme vypadali jako hrstka exotů. Neměli jsme v úmyslu jít do hradu, kde je restaurace a městské muzeum, ale začalo pršet tak, že z focení okolí moc nebylo. Udělali jsme pár snímků jezera z vyhlídky a byli rádi, že pro nás autobus nakonec přijel. Přestože to vypadalo, že z plánované procházky nic nebude, měli jsme štěstí. Než jsme sjeli k jezeru, mraky se protrhaly a přestalo pršet. Chvílemi vysvitlo i sluníčko, což nám všem zvedlo náladu.
Jezero Bled zásobují vodou především podzemní termální prameny, proto patří k nejteplejším alpským jezerům. Teplota vody dosahuje až 26°C a umožňuje tak koupání po celé léto až do září. Je vyhledávaným střediskem vodních i zimních sportů. Pořádají se zde veslařské regaty a několikrát se zde konalo mistrovství světa ve veslování.
Vystoupili jsme u penzionu Mlin. Část výletníků se rozhodla navštívit ostrůvek s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, ostatní se vydali na procházku po stezce kolem jezera, která je přibližně šest kilometrů dlouhá.
Ti první si počkali na pletnu, veslici, která pojme 18 pasažérů a převeze je k ostrovu, ostatní vystartovali dvěma směry kolem vody, nebo se šli projít lázeňským areálem a najít místo k příjemnému posezení.
My vyrazili doleva a ze všeho nejdřív vyšlapali schody k vile Bled (bývalé letní rezidenci prezidenta Tita) obklopené krásným parkem. Svým nynějším hostům nabízí k využití luxusní lázně. O něco dál se nachází Pavilon Belveder, který projektoval Jože Plečnik a v současné době je v něm kavárna. Ten jsme nedopatřením minuli a viděli ho jen z dálky, odkud vypadal jako chaloupka na kuří nožce. Kolem jezera kvetly ocúny, ale byly naprosto zbědované deštěm a zcela nefotogenické.
V jedné části jezera je možné vidět veslařské dráhy a nachází se tam také veřejné koupaliště. Některé hotely mají pro své hosty soukromé pláže. I když nám chvílemi svítilo sluníčko, na koupání to nebylo.
Příjemnou procházku jsme ukončili posezením v zahradní restauraci hotelu Park. Tam jsme také ochutnali doporučenou místní specialitu. Originalna blejska kremna rezina, neboli kremšnita, nám s výborným kapučínem nejen chutnala, ale také nás docela zasytila. Než nám ji donesli, bavili jsme se pohledem na hejna vrabců, kteří netrpělivě přelétali od stolu ke stolu a čekali, kdy hosté odejdou, aby se okamžitě vrhli na zbytky a drobky na i pod stolem. Někteří to zkoušeli i dřív, než zákazníci odešli.
Cestou k místu odjezdu jsme viděli v parčíku docela krotkého potkana. Během jízdy do Snoviku se opět rozpršelo. Vůbec nám to nevadilo, čekala nás teplá voda v bazénu a ve vířivce. Večeře byla o něco později součástí folklorního večera. K poslechu nám hrála a zpívala skupina pěti mladých umělců. Zatímco z jejich projevu čišela energie a radost ze života, z nás pomalu vyprchávala. Nespravilo to ani víno, a tak jsme o přestávce zvedli kotvy a šli zalehnout, abychom byli schopni ráno dříve vstát a absolvovat výlet do Lublaně.